marvan

Ukázkové béčko, které neurazí ani nenadchne. Apokalyptická sci-fi se oprostila od jakékoli snahy o originalitu a vykresluje neradostnou budoucnost jako punkovou anarchii nebo regresi do středověku. Ani jedno nepůsobí věrohodně natolik, abych to dokázal akceptovat.

Příběh jako z pera Danielly Steelové. Komplikovaným způsobem vyprávění se snaží být něčím víc než nakonec je. Místo postav pouhé figurky, působivé záběry a filtry se místy tlučou s naturalistickými záběry války. Osobně mě zaujal krátký příběh ženy, která na popud manžela prožije milostný románek s jeho přítelem. Vyumělkovaný příběh hlavní hrdinky mě naopak nechal zcela chladným.

Příběhu takového rozsahu by se vedlo mnohem lépe jako seriálu. Vlastně to je od Baze Luhrmana obdivuhodný výkon, jak dokázal ukočírovat tak předimenzovaný epos. Austrálie získala své výpravné PR.

Nejen Joker, ale celý tenhle film je tak nějak ujetý. Uprostřed té neskonalé profesionality se divák ocitá na okraji pozornosti. Film ambiciózní až běda.

Tuto filmovou meditaci vnímám spíš jako dílo scénáristy (a básníka) Petera Handkeho, než režiséra Wima Wenderse.

Formálně vytříbené dílko, s kvalitním scénářem, výraznými hereckými výkony, vyvedené v utlumených syrových barvách. Hanssen je bigotní katolík, který na sebe klade přemrštěné morální nároky a pod jejich tlakem se nakonec ocitá přesně na druhé straně, než měl v úmyslu. Komorní záležitost pro fajnšmekry.

Američtí apoštolové opět zachraňují svět. Neohrožený tým FBI přilétá na dálný východ a s blahosklonnou arogancí předvádí arabským spojencům, jak že se to má bojovat s terorismem. Člověk se jen diví, že při výstupu z letadla nezačnou domorodcům rozdávat korále a cetky. Arabové zde vystupují jako pouhá kulisa pro předvedení amerických demokratických svalů. Jsou to buď pomatení fanatici nebo sympatičtí leč neschopní blbečci, kterým to parta uvolněných a ohromně citlivých profíků z Júesej pěkně natře. Původní mainstreamová zábava se snahou tvůrců o politický a myšlenkový přesah změnila v odpudivé popkulturní monstrum. Naoko halasně deklamuje sounáležitost s araby, ale v elementární rovině vyjadřuje špatně skrývaný pocit nadřazenosti. Americký softfašizmus, jaký kdysi předváděl angažovaný psychopat Rambo, ovšem bez těch pokryteckých pohledů bokem. V zájmu vyváženosti bych navrhoval promítat tento film jako dvojprogromam, přičemž jeho druhou půlku by tvořil turecký film o ušlechtilém bijci nevěřících bílých psů, který tak popudil při promítání v Německu.

Zřejmě se jedná o filmové zpracování divadelní hry, i když to není nikde uvedeno. Soudím tak z vycizelovaných dialogů a z faktu, že se většina příběhu odehrává na WC luxusního bytu. I nezvykle otevřený a krutý pohled na život je mnohem dospělejší než ten, který se běžně servíruje současnému lehce dementnímu filmovému diváku. Jason Statham s příčeskem a perverzním vzezřením hraje loosra, kterému přes jeho odpudivost dokázal vtisknout heroický rozměr. Co na tom sejde, jestli jsou naše trápení banální a odporná, hlavně je nést jako chlap.

Pokud v tomto průměrném televizním zpracování severské Písně o Nibelunzích stojí něci za řeč, je to bezesporu postava Brunhildy v podání Kristanny Loken. Božská Kristanna jakoby sem zabloudila ze zcela jiného filmu. Očekával jsem příchod anorektické krásky nemotorně mávající mečem a místo toho se dostavila plnokrevná severská barbarka, která vládne zbraní jako chlap a když miluje, roztál by z ní i ten islandský ledovec. Takové byly naše animy, než začaly na vyholených přirozeních nosit vložky s křidélky a číst Cosmopolitan.

Marketingový kalkul z filmu trčí jako péro z gauče. Spíš než o klasický film se jedná o pilotní film seriálu, který se rozmáchle připravuje na další pokračování. Rozmělněná zápletka, neduh současné fantastické literatury, kdy se z námětu na jednu knihu udělá zdroj spisovatelovy celoživotní obživy, se přenesl i na filmová plátna. A tak po 120ti minutách úhledných kulis a hezkých tvářiček přijde jen "to be continue". Catherine Hardwicková umí natočit působivé kulisy, aby ne, 20 let stavěla kulisy pro jiné režiséry, ale tam kde se snaží zachytit citový vývoj hrdinů, herci zbytečně přehrávají. A přitom Kristen Stewartová i Robert Pattinson disponují charismatem, který mluví sám za sebe a jakékoli gesto navíc působí rušivě. Každopádně chroničtí romantici obdrželi svou dávku spolehlivě působící drogy.