finkie

Smutně nedoceněný díl. Diváci se natolik přejedli komiksově přepjatého a tupě přímočarého nevkusu propagandistické čtyřky, že jim o poznání skromnější a intimnější pětka najednou připadala jakoby mdlá, bez chuti a zápachu. Rocky se zde přitom vrací ke stylu vyprávění a výrazovým prostředkům fenomenálního prvního dílu, byť ten "návrat ke kořenům" je zde možná až zbytečně doslovný. Taky je příjemné, že se série dokázala oprostit od mechanického příběhového mustru trojky a čtyřky (na začátku někdo umře/dostane na budku - Rocky prochází další existenciální krizí - Rocky si s někým promluví o životě - Rocky se vrhne do tréninku), ačkoli právě to možná leckomu přijde málo "motivační".

Prostředí nekonečných lesů Britské Kolumbie je skvělé (Hopkins kdysi v devadesátých letech exceloval ve stejných horách, jen o kousek dál, ve filmu Na ostří nože), potěšilo mě i herecké obsazení, klidné tempo vyprávění a jakási celková uměřenost a civilnost filmu. Přesto jde alespoň z mého pohledu o nepříliš pamětihodný film na jedno zhlédnutí, hlavně kvůli nenápaditému a lehce naivnímu a nelogickému scénáři, pro který nelze celé to dobrodružství brát vážně (pozor, spoilery - hlavní padouch je takový nadpašák a génius zločinu, že se ho bojí byť jen napomenout i sám šerif, přesto se musí skrývat (před kým?) ve starém autobuse kdesi daleko od civilizace; padoucha se všichni v širokém okolí bojí a nechtějí o něm raději ani mluvit, i tak se ale dva ničím zvláštní a ničím zvláštním nemotivovaní chlapíci jen tak z fleku rozhodnou rozdat si to s ním a jeho kumpány na život a na smrt - proč, kvůli ženské, kterou znají dvě minuty?; Hopkins v závěru koupí kulku do zad, ale pokračuje v pohodě dál a do konce filmu už o tom ani nemukne).

Střízlivá dokumentární rekonstrukce vycházející z originálních protokolů z jednání ve Wannsee na okraji Berlína, během něhož se nacisté definitivně rozhodli pro plán totální fyzické likvidace evropských židů (do té doby bylo stálo ve hře například jejich vysídlení na Madagaskar). Výhradu mám jen k obsazení, neboť herec představující Heydricha - kterého i sami nacističtí pohlaváři pokládali za bezcitného a amorálního psychopata - byl přece jen až moc velký sympaťák.

Akční blbinka, která mě kromě svižného tempa a bizarního (ale asi ne dost) steampunkového prostředí ničím nezaujala. "Upíři" se pohybovali tak rychle, že nebyli pořádně vidět, hlavní záporák bez charismatu. Příběhová linka primitivní a kvůli své nerozvedenosti současně nepříliš srozumitelná. Možná to chtělo jít, jak říká klasik, víc do hloubky a rozpracovat třeba potenciálně zajímavý motiv církevní vlády nad světem. Nebo aspoň zkusit zahrát na drsnější strunu a ukázat více z krutosti a nelítostnosti Kazatelova univerza. Nevšiml jsem si například, že by "upíři" prováděli lidem něco až tak strašného, většina z toho byla mimo záběr; jejich konfrontace s knězi byla zase natolik komiksově přepjatá, že těžko mohla vyvolat v divákovi nějaké emoce. Ten film byl vlastně přes veškerou svou brutalitu a okázalou násilnost velice sterilní a cudný.

Sympaticky civilní snímek bez přílišného patosu a uměle vyhrocených scén. Snad jen dialogy jsou na některých místech zbytečně uřvané. Nevěřil jsem příliš dynamice vztahů mezi Jakubem a jeho spolužáky (o dvě hlavy vyšší kluk ho nejdříve spolu s dalšími docela drsně fyzicky napadne, o něco později se na kluka vrhne naopak Jakub, kluk se jenom velice mírně brání a nakonec v podstatě uteče; pochybuji i o tom, že by skoro třicet let po revoluci byli školáci tolik paf ze západoněmeckého kopačáku). Jinak ale dobré, na český film posledních dvou dekád dokonce velmi dobré.

Filmu nelze upřít spád a solidní míru napětí, ale ruku na srdce, z kombinace zuřící hurikán + lidé uvěznění ve sklepě + sklep je plný aligátorů by nějakou tu dávku zimomriavkov nedokázal vykouzlit jen naprostý režijní packal. Což Aja jistě není, tím spíš jsem se při skončení projekce jen sotva mohl ubránit posmutnělému povzdechu, že ten člověk má přece na víc. Celé je to především naprosto nevěrohodné: vztah otce a dcery snad scénárista bezostyšně opsal z učebnice největších filmových klišé (konkrétně z kompletní kapitoly věnované hollywoodským katastrofickým filmům druhé poloviny 90. let); autoři mají též velmi zvláštní představu o meteorologickém jevu zvaném hurikán (ženská se dozví o příchodu hurikánu teprve od své sestry a snad deset minut předem... a co měly proboha znamenat ty mraky v úvodu?); podobně zvláštní představu mají také o samotných aligátorech, kteří se nechovali jako aligátoři, ale spíše jako smečka hladových lvů a vydávali i podobné zvuky. O svérázném výkladu jejich schopnosti či neschopnosti vnímat okolní pohyb ani nemluvě. Neuvěřitelná odolnost hlavních hrdinů už jen podtrhovala celkovou přemrštěnost. Ještě jsem čekal, že do nich v závěru udeří blesk nebo je napadne pterodaktyl.

Takový ten klasický skandinávský kýč - film je přehlídkou nejrůznějších sociálních patologií (na prvním místě alkoholismu), všechny významnější postavy snad až na hlavní hrdinku a jejího kamaráda jsou větší či menší pazgřivci, ale stejně je u toho člověku při koukání tak nějak milo u srdce.

Naprosto generický slasher bez atmosféry (kromě jiného ji dokonale zabíjí hudební doprovod), bez invence a s tradičně otřesným nispelovským střihem (v režii tohoto člověka by byla nepřehledná a zmatená i šachová partie, natož akční film nebo horor) připomínající spíše Texaský masakr než Pátek třináctého.

Opravdu to není dobrý film. Nevkusné, blbé a (už v předchozích dvou dílech přítomným) pojetím naprosté většiny postav coby zákeřných, sobeckých a omezených hejhulů - ve kterých se jakoby po vzoru starořeckých bohů máme sami poznávat, a vyviňovat se tak ze své vlastní omezenosti - Troška zjevně určil ráz českého komediálního mainstreamu na mnoho desetiletí dopředu. Na druhou stranu, v rámci žánru hloupé komedie pro blbce je to pořád natočené obstojně, zvláště ve srovnání s pozdějšími zástupci těchto taškařic, nejen Troškovými. Na italskou část se vždycky těším, pak už jde úroveň rapidně dolů, ačkoli třeba scénka s nákupem počítače v Mnichově je vynikající. Na nudistických pasážích je dost poznat, že pan režisér konečně mohl natočit to, co asi dlouho natočit chtěl ale nesměl, a ze samého vzrušení nad nečekanou příležitostí přišel i o poslední nanočástice soudnosti. Nemám nic proti nahotě ve filmech, dnešní z USA importované neopuritánství se mi hnusí, ale nic se nemá přehánět a ona "erotika" zde není ničím jiným než křečovitou oplzlostí.

Skvělé. Jedna z nejlepších komedií co znám. Na několik místech mám pocit, že se zde trochu tluče scénář S+S - který si dělá legraci z kýčové měšťácké idealizace venkovského života - a Menzelova režie, která této idealizaci sama mírně podléhá (například usmívající se, záhonky okopávající Kolářová zalitá slunečním svitem, děda Komárek sečící trávu za doprovodu jímavé hudby), ale nemohu říct, že by mi to nějak překáželo.