finkie

Poslední díl kráčí ve šlépějích dvojky, takže se víc a víc blíží hollywoodskému mainstreamu (ovšem spíše tomu kolem roku 2000 než dnešnímu). Dvojka byla akčnější a výpravnější, tady se zase objevují hlavně v závěru náznaky hororu. Malý Bossuet zde předvádí svůj ze všech tří dílů zdaleka nejvýraznější výkon, což je logické.

Pořád slušné, ale bohužel "američtější", tj. více akce, více emocí, více neuvěřitelných náhod a záchran na poslední chvíli. Pro dnešní děti ale možná právě proto také vděčnější, těžko říct.

Jednička je z celé francouzské trilogie nejfrancouzštější, a proto nejlepší. Seriózní pojetí, klidné tempo, ne zcela jednoznačné postavy, vcelku uvěřitelný děj, uměřenost pokud jde o dojení emocí z diváků. Je to jeden z mála dnešních filmů, o nichž si troufám tvrdit, že svým dětským divákům nekazí vkus.

Nenáročná ptákovinka, jejíž největší předností je v mých očích paradoxně její vážný tón. Je prostě osvěžující kouknout se čas od času na temnou (hrozné klišé, ale tady nelze jinak) fantasy, v níž nikdo nehláškuje, nikdo spiklenecky nepomrkává na diváka ani popkulturně nemetaodkazuje.

Dobře natočené a hezky odsýpající, bohužel se ale skrz naskrz jedná o klasickou dvojku. Je zde tudíž více akce, více výbuchů, padoušštější padouši, hrdinštější hrdina. Což je v tomto případě dvojnásob škoda, protože kouzlo původního filmu spočívalo právě v jakési uvěřitelnosti a nepřestřelenosti, chcete-li autentičnosti Willisovy postavy, která si musela každého zabitého teroristu tvrdě odpracovat a jejíž propocené smradlavé tílko jsem cítil až v obýváku (no, možná že to bylo spíš moje prádlo, ale to je teď jedno). Je tady i vrcholně trapná a Willisova rošťáckého cynismu nedůstojná scénka s panenkou na ranveji. A především, celé je to z hlediska příběhu úplný nesmysl. Proč všechna ta letadla, pro lásku boží, prostě nepřistanou na jiném vhodném letišti? V okruhu dejme tomu 60 minut letu jich kolem Washingtonu, D.C. musí být nejméně dvacet.

Půvabný malý thriller, který mě dobře pobavil a ničím neurazil, současně ale taky nijak zvlášť nenadchl. Především nesdílím nadšení mnohých uživatelů stran údajné originality snímku. Já měl naopak pocit, že to všechno už jsem viděl někde jinde. Děj v letadle připomíná trochu Turbulenci a ještě trochu víc Tajemný let (který, pravda, měl premiéru o měsíc později). Pasáž s útokem na rodinu v hotelu vypadala jako lepší epizoda seriálu Walker, Texas Ranger. Závěr byl pak typický Cravenův slasher. Navíc padouchova motivace je nevěrohodná a přitažená za vlasy, když se nad tím člověk jen trochu zamyslí, tak takto brutální a přímočarý způsob likvidace oběti podobně komplikovanou a náročnou přípravu rozhodně nevyžadoval. ***Pozor, spoiler-Navíc, kdyby byla paní recepční skutečně takový inteligent a pohotová žena do nepohody, jak se celou dobu tvářila, mohla v letadle dejme tomu vykřiknout "Pomoc, ten muž mě sexuálně obtěžuje!", a zatelefonovat tatíkovi ať vytočí 911... a měla by po problému-Konec spoileru*** Ale slušně natočené a koukatelné to rozhodně je.

Pro tenhle film jsem měl vždycky slabost. Výborné herecké obsazení, dusné a zlověstné prostředí amerického Deep South, nijak zvlášť explicitní, ale přesto místy až nepříjemná brutalita (návštěva u Harrisových rodičů, drsňák Harris na křesle apod.). Dokonce ani to všemi kritizované finále mi nevadí. Problém mám snad jen s Conneryho postavou, která je na elitního právníka nevěrohodně nejistá a přecitlivělá, a dvojnásob to pak platí o jeho ženě prokurátorce. To je jedno z velkých hollywoodských klišé devadesátých let - všichni hrdinové museli být tak nějak "relatable"; lidští, nad obyčejného diváka se nevyvyšující a masovou senzitivitu neznepokojující, ať už šlo o prokurátory, akční geroje nebo prezidenty.

Dokonalý akční film. Spolu s T2 absolutní a už asi nepřekonatelná špička žánru. Willis v nejlepších letech, kdy jeho charakterová poloha životem smýkaného a nedoceněného "average Joe" byla ještě neokoukaná (a k tomu ne tak přepálená a sladkobolně ufňukaná jako ta Stalloneova). Výborný scénář, dynamický ale nikoli překombinovaný děj, trikově tak akorát - později, během devadesátých let, už začaly trikové technologie dávat režisérům do rukou až moc velké možnosti, na úkor kvality, sevřenosti příběhu a jeho uvěřitelnosti. Je pravda, že s postupující stopáží je to víc a víc nahláškované a odlehčené, možná až moc. Hlavně ten "velitel zásahu" vypadá jako kdyby se do filmu zatoulal z Bláznivé střely a nelze ho brát nijak jinak než coby komickou figurku (jako ideální typ nabubřelého policejního ignoranta, který je úplně vedle každou svou větou, je ovšem neodolatelný). Šlo by pokračovat, ale o tomto filmu napsali ostatní snad všechno. Jedinou skutečnou výhradu mám k českému dabingu, kde to zvukař příliš nezvládl. Pyško mluví strašně potichu a na spoustě míst mu není pořádně rozumět.

Očekával jsem výborně natočenou zábavu pro teenagery, dočkal jsem se slušně natočené, uječené a nevkusné zábavy pro desetileté děti. Literární předlohu neznám, televizní verzi z roku 1990 si matně vybavuji. To z roku 2017 se mi každopádně jeví jako sled pro zkušenějšího diváka ne zrovna dvakrát strašidelných scének, poněkud samoúčelných a bez zřetelné narativní struktury. Vadilo mi, že děti ani nenapadlo ptát se odkud se "To" vlastně bere a jaká je jeho souvislost s tragickým výbuchem továrny, ale to budou zřejmě řešit až jako dospělí ve druhém díle. S napasováním na rating přístupnosti nejspíše vypomáhali odborníci z mravnostní odnože hnutí Taliban, takže motiv sexuálního jiskření mezi děvčetem a chlapci je zde redukován na velmi sterilní a asketické minimum, zato se dočkáme scén těžce přestřelené školní i mimoškolní šikany, masakrování rodičů vlastními dětmi a ukusování dětských rukou. Včetně pravé ruky asi čtyřletého klučiny, který byl později ještě pro jistotu odpraven jateční pistolí. Takový už je duch dnešní doby.

***Může obsahovat spoilery***Jezero smrti postrádá hororovou náladu a jakousi exotičnost amerických hixploitations typu Texaských masakrů nebo Pachu krve, ani mě tak emocionálně nezasáhlo jako třeba Hanekeho Funny Games (k tomu by potřebovalo méně explicitního násilí, daleko větší trpělivost s deptáním diváka a lépe napsané postavy). U stylizovaného, žánrového hororu jsem ochotný přijmout nepravděpodobnost děje, všelijaké podivné náhody hrající do karet záporákům, klišovité situace, zkrátka celkovou přehnanost. U filmu jako je Jezero smrti, který se tváří na oko realisticky až sociálně realisticky, což umocňuje i anglicky neatraktivní a všední vizuál, dokážu něco takové skousnout podstatně hůř. Ani nebudu skákat do vzduchu radostí z laciných a nenápaditých scén jako je bodání do svázaného chlápka, schovávání se ve sra*kách nebo upálení/zapíchnutí malého kluka, to už bych si rovnou mohl pustit nějakou italskou blbost ze sedmdesátých, osmdesátých let. Kde by to navíc bylo i s četnými porno vložkami. Přes všechny výhrady ale nemohu tvrdit, že bych se u filmu nebavil a že by mi příjemně neutekl. Taky je pozoruhodné, že režisér Watkins natočil o čtyři roky později remake viktoriánského hororu Žena v černém, který je oproti Jezeru smrti úplně jiný, dokonale stylizovaný, noblesní a esteticky skvostný.