finkie

Usvědčení bylo lehce nedůstojné. Nevěřím, že pachatel takto promyšlené vraždy - kterou kupodivu naplánoval ještě předtím, než se k ní rozhodl - by se dopustil tak naivní chyby. Čekal jsem, že Columbo jako mistr indukce se spíše zaměří na chování oběti ze záznamu vraždy, mohl si dejme tomu povšimnout, že její první reakce odpovídala spíše setkání s někým známým a ne s lupičem-cizincem. Ale jinak příjemná epizoda.

Spíše průměrný díl. Osobně mám raději epizody s dokonale promyšleným a komplikovaným plánem než ty, v nichž pachatel musí improvizovat. Zde je ta improvizace navíc za hranicí uvěřitelnosti (hypnóza). Doktor Collier také přes svou inteligenci a vzdělání nepostupuje zrovna strategicky a z relativně řešitelné situace si pomůže do situace složitější a z ní pak dalším brilantním tahem do ještě horší. Přitom Columbo na něj jako obvykle po celou dobu nic nemá. Nejvíce mě pobavil hysterický ženský ječák, když si poručík na návštěvě výzkumného ústavu spletl dveře.

Ve srovnání s Carpenterovým Halloweenem béčkovější (možná céčkovější) a tupější, na druhé straně také krvavější, svižnější a zábavnější. Postavy se chovají, jako by jim někdo sekeru nebo šíp zapíchl do hlavy už před jejich příjezdem do tábora, to ale želbohu patří k žánru. Vyskytuje se zde také snad nejhůř natočená "bouřka", jakou jsem kdy ve filmu viděl (režisérovi měl nějaký člen štábu s přírodovědným vzděláním objasnit, že blýskání opravdu nepřipomíná explozi benzínové pumpy). Final fight je jak z grotesky. Ale koukatelné to je i po těch letech. Včera jsem viděl jakousi HD verzi filmu či co to bylo, takže jsem si poprvé všiml, že jedna z hrdinek je v úvodu filmu vysazena u "Moravian Cemetery". Je tedy dost dobře možné, že Jason Vorhees je ve skutečnosti Jožin z Bažin.

Dobře natočené a zahrané rodinné krimi dobrodružství s pro mě šokujícím žánrovým twistem na konci. Nevím, jestli to náhodou neměla být metafora dospívání - hry, hlášky a převládající pocit, že to všechno je tak nějak jen jako musejí nakonec ustoupit tvrdé životní realitě - ale v tuto chvíli bych si těžko vybavil film, který si s hlavními hrdiny a divákem dokázal pohrát obdobným způsobem.

Vcelku rutinní slasher. Hlavně v první polovině mírně unavený a cravenovsky překombinovaný, alespoň že poslední půlhodinka se mi zdála nadprůměrná. Potěšil také šerif Dewey parafrázující Marxe ("Historie se opakuje: jednou přichází jako tragédie, podruhé jako fraška.").

Výborný dokument. Mám ale chuť minimálně dvě hvězdičky sebrat za tradiční český nešvar spočívající v tupém dabování všeho, co kdy vyloudilo jakoukoli hlásku. V tomto případě tedy nadabování historicky unikátních projevů Hitlera, Goebbelse a dalších nácků. Vzhledem k tomu, že za svůj pochybný úspěch vděčila tato individua z podstatné části osobnímu charismatu, jež bylo obzvláště u obou jmenovaných silně spjato s jejich až démonickým hlasovým projevem a řečnickým uměním, považuji jejich české předabování už nikoli za pouhý nešvar, tady se dá hovořit přímo o zločinu. Náš divák je tak okraden o velký díl původní hodnoty dokumentu. Francouzští tvůrci ale za blbost české režie pochopitelně nemohou.

Jedna z vůbec nejlepších epizod, v mé Top 10 by byla určitě. Skvělá parodie na limity zastupitelské demokracie a obzvláště na tupost volebních kampaní. S každou další reprízou bohužel aktuálnější.

Na Žižkovi (vzdáleném příbuzném Jana Žižky z Trocnova, na což je podle svého českého překladatele Michaela Hausera náležitě hrdý) si v první řadě cením jeho vášnivé snahy zprostředkovat něco ze současné filosofické reflexe i širším masám. Filosofie na sebe totiž bohužel v posledních dekádách vzala podobu esoterické disciplíny utápějící se v autoreferenčních a pro vnější svět naprosto nesrozumitelných disputacích, dobrých snad jen pro honění citačních indexů a získávání grantů. A je jedno, jestli jde o kontinentální uctívače postmoderních klasiků, obsesivně dekonstruující desítky let mrtvého koně "uzavřených identit" a "tradičních dichotomií", a poskytujících pak intelektuální stafáž stále pomatenějším nárokům všelijakých emancipačních a identitárních politik, anebo zda se jedná o anglosaské či anglosaskou tradicí inspirované analytické směry, které filosofii až na velmi vzácné výjimky depolitizují a definitivně uzavírají ve slonovinové věži společenské irelevance. Žižek vrací filosofii tam, kde se nacházela už za Sókratových časů - na agoru, do centra dění.*** Téma ideologie je velkou Žižkovou obsesí. Na prvním místě pak ideologie pozdního kapitalismu. Nejde mu ani tak o jeho ideologii oficiální, školskou (tj. neoliberalismus), předmětem jeho zájmu je daleko více soft power nejrůznějších popkulturních klišé, hollywoodských stereotypů, zkrátka ideologická ortodoxie, již s tvrdými kapitalisty nevědomky sdílejí i levicoví liberálové, mnohdy okázale deklarující svůj antikonformismus a radikálnost. Žižek rád ukazuje, že domnělá heterodoxie mnohdy v reálu skrývá konformismus a poplatnost mýtům kapitalistické morálky (nejlépe to je asi vidět na rozboru Titaniku nebo eko marketingu firmy Starbucks). Proto taky Žižek s takovou trpělivostí předkládá dialektické čtení filmů: nejprve představí nějakou myšlenku daným filmem nebo popkulturním produktem avancovanou, pak zmíní její typickou liberální interpretaci, za jejíž zdánlivou kritičností se ovšem nachází antisystémovost jen na oko (něco podobného mimochodem provádí s intelektuálně-publicistickým newspeakem také u nás trestuhodně neznámý a nečtený francouzský teoretik Jean-Claude Michéa).*** S Žižkovými vývody samozřejmě není nutné vždy souhlasit (jako bývalý vášnivý sběratel krokodýlků se například nemohu ztotožnit s lacanovskou interpretací kindervajíčka, o čokoládu tam tenkrát nešlo ani omylem), ani není nutné přijmout jeho marxistický pohled na svět. Ale už za svůj pedagogický přínos - učí aplikovat akademickou teorii na popkulturní materiál, sledovat filmy reflektovaně, "proti srsti" a nespokojit se s operetní radikalitou názorové rubriky Guardianu - si ode mě svých pět hvězdiček zaslouží.

Nenáročná akční blbinka, která bohužel nenabízí ani pochmurnou a vážnou náladu poslední Godzilly, ani skvěle natočenou (či počítačově vymodelovanou) akci a exotické dobrodružství jako Jacksonův King Kong. Scénář je opravdu bídný; jistěže od takového filmu neočekávám sofistikovanou psychologii postav a pronikavé metafyzické úvahy o smyslu bytí, nějaký ten zajímavější dialog či ne zcela předvídatelný dějový zvrat by tady ale být mohl a měl, želbohu však není. Prostředí odlehlého ostrova se mi zdálo nevyužité, stejně jako motiv záhadného domorodého kmene. Koukat se na to dá, ale z filmu mám zkrátka pocit, že to mohlo být mnohem lepší (dobrodružnější, exotičtější, napínavější apod.), pokud by autoři měli větší ambice než jen natočit dynamický akční výplach s hezkými příšerkami.

Jinak velmi slušný díl s naprosto ohyzdným závěrečným usvědčením. Na tohle existuje nepřeložitelný český idiom "představovat si to jako Hurvínek válku".