finkie

Velmi zdařilý thriller, nemám moc co bych vytknul. Shyamalan namíchal pozoruhodný mix strašení a humorné nadsázky - představa hororového thrilleru s třináctiletým rapujícím klukem vypadá na papíře uděsně, ale ve filmu to kupodivu fungovalo na výbornou. Návštěvu táhne hlavně zdařilé obsazení hlavních rolí, jistá režie a vzhledem k žánru Found Footage paradoxně i velmi dobrá kamera. Stává se mi to jen velmi zřídka, ale pointu jsem zde dokázal odhalit už asi třičtvrtě hodiny před koncem, ničemu to ale v tomto případě neuškodilo. Závěrečnou scénu s plínou si ale režisér tohoto formátu asi mohl odpustit.

Zdařilá člověčinka. Narozdíl od řady zde komentujících se mi naopak zdálo, že té jímavosti bylo místy až příliš. Přeci jen nemám úplně rád, když se ze mě někdo skrze roztomilé traumatizované dětičky snaží vymáčknout slzičku, což tady bylo především v závěru dosti nápadné. Ale jinak to bylo pěkné, dobře natočené a zahrané a coby dramatizace rozporu mezi "common sense" učitelstvím ze staré školy a hyperkorektní femino-byrokratickou pedagogikou 21. století občas dokonce i poučné.

Oceňuji veskrze seriózní a nebulvární styl, kterým Moravec svůj pořad vede. Problém vidím ve sterotypním okruhu témat a hostů. Moderátor neustále točí svých pět šest oblíbených diskuzních témat, která má důkladně nastudovaná a rešeršovaná, ale často se jedná o velmi technické problémy pojednávané velmi technokratickým způsobem. Viz třeba věčně se opakující debaty o vztahu mezi soudnictvím, státním zastupitelstvím a policií. S tím souvisí i výběr hostů, což jsou téměř vždy vrcholní politici (respektive určitá jejich malá skupina) nebo vysocí státní úředníci. Ve druhé části pořadu si sice Moravec zve i odborníky mimo státní aparát, ale ti první s těmi druhými do diskuze vstupují jen zřídka. První polovina pořadu je tak většinou v lepším případě ve vztahu k politické a byrokratické třídě silně autoreferenční, v horším případě posloucháme jen hádky a prázdné tlachání. Pořadu by zkrátka prospělo narušit tu politicko-byrokratickou selanku, chtělo by to pestřejší výběr témat, více humanitních intelektuálů, lidí z občanského sektoru a novinářů - i ze zahraničí, čímž nemyslím jen Slovensko - a trochu méně právníků, úředníků a mainstreamových ekonomů.

Strašné. První půlhodina ještě celkem ušla, pak ale začaly tvůrcům rychle docházet nápady. Tráva nebo pod vlivem čeho tento skvost natočili jim ale bohužel nedošla nikdy. Na úvodní vyvraždění rodinky se dalo koukat, proto jedna hvězda, ale vzato kolem a kolem pokládám sledování této zmatené, pubertálně uhihňané a nevtipné taškařice za ztrátu času. Relativně slušné hodnocení zde na databázi si lze vysvětlit snad jen sentimentální vazbou, již si k filmu někteří uživatelé vytvořili v dětství. Ano, tenkrát si mi taky líbila kdejaká konina.

Působivý vhled do světa fanatiků, jejichž společenský vliv je u nás narozdíl od USA nebo některých jihoamerických zemí naštěstí nulový. Někteří uživatelé by si měli ujasnit, zda hodnotí snímek, nebo jeho předmět.

Narozdíl od mnoha zde hodnotících nepokládám Kytici za literární veledílo. Pohansko-katolický mix strašidelných babských báchorek a dogmatických moralit jako z kázání rozzlobeného venkovského faráře. Erben se silně inspiroval Goethem, ale ten je hrdý na své romantické pohanství a nemá potřebu schovávat se za makabrózní povídačky o hříchu, trestu a Panence Marii. Pokud někdo tvrdí, že Brabcova Kytice je hezky natočená blbost, tak v zásadě souhlasím, jen s tím dovětkem, že je stejně tak legitimní číst Erbenovu Kytici jako blbost hezky napsanou. Z mého pohledu si tak nemají Erben s Brabcem co vyčítat a stesky nad przněním "národní literární památky" v žádném případě nesdílím.

Scénář vychází z kontrastu mezi poměry v elitních vzdělávacích institucích a poměry na školách, do nichž docházejí žáci z nižších vrstev, většinou děti přistěhovalců a etnických menšin. Tento kontrast je v případě Francie podstatně větší než u nás, především proto, že v ČR neexistuje nic tak elitního a elitářského jako je Lyceum Ludvíka Velikého nebo Lyceum Jindřicha IV. (kde vyučoval profesor Foucault), potažmo celý systém pomaturitních tříd připravujících k přijímacím zkouškám na nejprestižnější vysoké školy i s jejich úmorným drilem a předměty jako je filosofie, starořečtina nebo latina. Pan profesor Foucault není třeskutě vtipná komedie reflektující multikulturní realitu tak jako třeba Co jsme komu udělali?, ani nejde ve svém sociálním realismu tak na dřeň jako Mezi zdmi, jde spíše o menší, solidně natočený film pojednávající ve Francii velmi intenzivně diskutované téma úrovně veřejného školství s nadhledem a bez větší ideologické předpojatosti.

Jako celek asi o něco slabší než Co jsme komu udělali?, ale hodnotím stejně. Oproti o tři roky staršímu bratříčkovi se zde trochu více hodí obeznámenost s francouzskými reáliemi. Fougerole a jeho rodina velmi přesně parodují typický styl snobských pařížských levičáků včetně gest, řečnických floskulí a v případě pana Fougerola i účesu a rozhalenky.

Mnozí tady mudrují o multi-kulti vítačství a sluníčkářích, ale tento film nešel v USA a Velké Británii do kin z toho důvodu, že je příliš nekorektní a rasově necitlivý. Což, pravda, vypovídá možná ještě více o těchto zemích než o samotném filmu. Obecně se ale dá říct, že Francouzi dnes lépe než kdokoli jiný na jedné straně zvládají zaujmout odstup od politicky korektních klišé a manipulací, a na straně druhé přitom dokážou nesklouznout k prachsprostému rasismu a xenofobii. A neplatí to jen pro film. Co jsme komu udělali je zdařilá komedie, kontrast mezi konzervativním (ale nikoli tmářským) venkovským republikánem a jeho bobo potomstvem má samozřejmě velký komický potenciál a film v tomto ohledu nezklame. Jen ten konec je až moc násilně happy.

-Obsahuje spoilery- Jedna z mála epizod, v níž záporák svou osobností a charismatem dokázal zastínit i samotného Columba. Paradoxní je, že to, oč doktoru Mayfieldovi od začátku šlo - zavraždit doktora Hidemanna - se nakonec nepovede, a obě dvě vraždy mají za cíl pouze zamést/zmást stopy po vraždě původní, k níž nedošlo. Je to taky asi jediný díl, co jsem zatím viděl, v němž Columbo vraždy nejen vyšetřuje, ale také jedné z nich dokáže zabránit (napadá mě tedy ještě epizoda s únosem na synovcově svatbě, ale tam šlo o něco jiného). Závěrečné usvědčení je tradičně pro pobavení, za něco takového by nadřízený poručíkovi tak akorát sebral osobní ohodnocení.