Dvojirakri

Chválím, velmi! Nejen že jsem měl to potěšení se podívat na pěkný italský film, který nebyl plný afektovaného dohadování a hádání, přehrávaných emocí a podbízivé lascivnosti, ale také jsem se mnoho dozvěděl o poválečné Itálii a situaci ve společnosti, tím je pro mě snímek asi ještě cennější. Zajímavé je chování lidí když dojde ke konci filmu ke konfliktu mezi hlavní postavou a domnělým zlodějem. Najednou je na místě mnoho a mnoho lidí, ženy křičí z oken, mladík předstírá záchvat. Inu, Roma. :) Mimochodem, Lamberto Maggiorani mi hrozně připomíná Jeremy Ironse, a scéna kdy mu jeho uplakaný chlapec dává svou ruku do dlaně zase Kolju.

Neuvěřitelná záležitost tento snímek! Už z názvu víme co se bude dít, přesto jsem celou hodinu a půl napjatě sledoval každý záběr, výborné hraní, promluvy hrdinova nitra a jeho přípravu k útěku. Film je oproštěný od zbytečných dialogů a děj se neustále posouvá vpřed. Skvělá práce!

Přiznávám, Kdyby... jsem dal až na podruhé. To úmorné rozehrávání děje a poznávání prostředí na mě bylo moc. Z polospánku mě vytrhla až návštěva bistra a jeho krásná obsluha, poté už se děj rozhýbe. Trochu jsem nepochopil ty hrátky s materiálem, část snímku je barevná a část černobílá, a to mimo logiku - další věc která mi úplně neseděla. Naštěstí herecké výkony jsou slušné a za českého kameramana Miroslava Ondříčka jednu hvězdu přidávám. Pokud bych měl If... k něčemu přiblížit tak někde v průsečíku Píseň za chudého chlapce - Zlo mezi námi - a tím závěrem(pokud by nešlo jen o představu) Zkažená mládež.

Romantické drama z prostředí televizních zpráv v USA koncem 80.let. Dva muži - jeden cílevědomý kariéristický hezoun a druhý normální sympaťák který svou prací žije. A jedna roztomilá hezounká slečna která ví všechno nejlíp. Kromě této dámy musím vyzdvihnout do nebes scénář a režii, občasné vtipné momenty potěšily a konec vlastně také. Od maximálního hodnocení mě odrazuje vlastně jen prostředí které mě nebylo úplně přitažlivé, možná to chce víc shlédnutí...

Sestřih tří krátkých němých filmů o Švejkovi do jednoho delšího. Uvidíme zde samé známé tváře, které se později proslavily v éře zvukového filmu, výjma hlavní postavy. Kdo zná knihu Jaroslava Haška nebo dvoudílný Steklého film, ten se v ději snadno orientuje, pro neznalé to asi musel být zajímavý sled scének, které spojuje jeden poťouchlý výborně zahraný hlupoň. Přiznávám že jde o můj první němý film, takže takový záchytný bod, od kterého se budou v budoucnu odvíjet další má hodnocení snímků této kategorie. Spíše velká zajímavost než nutnost.

Americká pohádka. Čiliže půvab a chytrost československé/české/slovanské pohádky nahrazen dějem rozděleným do dvou rovin reality, zajímavými maskami a moderním scénářem. Zkrátka všechno možné pro to aby to dětem bylo zajímavé a pestré, ale všechno je jim vysypáno předžvýkané, aby náhodou děcka nemusela ani chvilku myslet, od toho je zde Fred Savage alias Kevin z Báječných let. Čím více postupujeme v ději, tím je nepřehlednější a tím méně je zábavný. Ocenit musím těch několik málo záběrů na krajinu, třeba když se princezna a čeledín kutálejí z kopce, a také maska krysy, její zabití ale bylo ubohé, jelikož se uvnitř nacházel člověk, bylo třeba ji píchnout do slabin. A samozřejmě krásnou princeznu, ta za ty útrapy opravdu stála. Ale to je asi tak všechno. O těch třech hvězdách ještě popřemýšlím, jestli to není moc...

K Leninovi jsem přistupoval s maximální ostražitostí a trochu až nechutí, hlavně po neblahé zkušenosti s jiným podobným německým filmem Životy těch druhých, což je podle mě nebetyčná slátanina o tom jak se zlý bohatý bolševik proměnil v hodného nezištného somráka posloucháním lidí kteří mají styky zpoza Berlínské zdi. Ta obava, aby s Leninem nešlo o stejný trapas po kterým bych došel k tomu že jsem si akorát zkazil sobotní večer a žaludek ale nebyla ani trochu na místě. Je to krásný film o lásce k mamince, okořeněný lehkým humorem(ty scénky natáčené podomácku u mě dávají vzpomenout na nejlepší léta Petra Čtvrtníčka), zabalené do přitažlivého pestrého obalu který nenudí, a opentlené kouzelnou hudbou Yanna Tiersena. Až se mi chce zvolat jakto že takový film o Sametu a proměnách společnosti nevzniknul tady u nás?! Asi za tím není jen to že jsme nevyhráli MS ve fotbale, že...

Matka našla dceru kterou nikdy neviděla a dcera našla matku v jakou ani nedoufala. Když vstupujeme do dospělého života, nikdo z nás neví jakými stezkami nás povede, co každého potká, kudy se dá. Mládí oné matky asi muselo být všechno jen ne klidné. Zde mám velký problém s dabingem, který se vlastně u hlavní postavy dle mých uší nepovedl a nemohl jsem si to hraní užít, když celkem ještě mladá žena mluví hlasem ubrečené stařeny, chtělo to hodně sebezapření. Prostřední asi půlhodinu filmu jsem proklimbal, ale nejspíš jsem o nic nepřišel. I tak, dávám čtyři, téma to bylo zajímavé a rozuzlení uvolňující, jak pro postavy tak i pro mne.

Tady není o čem. Kdyby byl příběh vyprávěn tak jak skutečně plynul čas, nebyl by vůbec zajímavý, ale to otočení časové roviny a neustálé výpadky paměti, které s hrdinou opravdu žijeme, to je důvod proč udělit plný počet bodů, za odvahu tvůrcům a za to, jakou děsnou práci si s tím museli dát! Trochu mi to připomíná dnes už slavný snímek Otec, kde také sledujeme člověka, v tomto případě s Alzheimerem, kterému unikají souvislosti a protože je divák do příběhu vtáhnut a není jeho pouhým svědkem, žádá to na jeho pozornost velké nároky, stejně jako zde. Film jsem doslova hltal a to se mi poslední dobou moc nestávalo. Asi se nestane mým nejoblíbenějším, ale rozhodně jedním z nejpamětihodnějších!

Film, který by mi měl dle popisu a recenzí sednout, ale nesedl. A já marně bloumám proč? Herci jsou perfektní, lokace jakbysmet, když začne onen liják a všechno pokryje led tak kamera bez přehánění kouzlí(takhle nějak si představuju Silvestr 1978!), i ty příběhy těch několika postav jsou zajímavé, ale jako kdyby to po mě sjelo a nic nešlo do hloubky. Možná na druhý pokus...