Vymítač ďábla: Zrození

Vzpomínám si, že už jsem u toho jednou usnula;-). Tentokrát jsem vydržela bdělá až do konce a nesdílím frustraci s většinou hodnotících - obsazení je v pohodě, nevadí mi obsažené "nacistické trauma", velkomyslně mávnu rukou nad slaboučkými triky, africké prostředí bylo fajn, zaujala mě slušná práce s kamerou (všechno velmi přehledné, fakt obstojný vizuál) a nemám ani zvláštní potřebu vylít žluč na průměrný scénář plný klišé a logických kopanců (scénáristu vyhnat na pár minut do písečné bouře, ať nepíše nesmysly:-)). Z čeho bych si naopak ugrcla je nadměrné množství červů - těch svíjejících se hnusáků v tkáních různého stupně rozkladu bylo na můj vkus hrubě přespříliš. Neurazilo, nenadchlo, jako kulisa před usnutím film splnil svůj účel. 55% (16.08.2010)

Soundtrack Trevor Rabin: 1. Main Title (1:41) ,2. Cairo, 1949 (4:39) ,3. Hunted Memories (1:55) ,4. Running Scared (0:50) ,5. The Site (1:55) ,6. Unearth Horror (1:52) ,7. The Face Of Evil (3:26) ,8. A Man Of Good (2:07) ,9. Violent Atrocities (2:27) ,10. The Blood Of Innocents (2:09) ,11. The Ambush (2:49) ,12. See It's True Face (2:23) ,13. Interhamwe Attack (2:48) ,14. Return To His Path (3:02) ,15. End Title (7:20) (13.05.2011)

Kdybych byl producent a hledal náhradu za Paula Schradera, určitě by mě nenapadl Renny Harlin; člověk, který útočí na první signální soustavu a jenž si myslí, že atmosféru vyvolá frenetickým střihem alà videoklip. To, co se na plátně děje zhruba od poloviny se dá stěží nazvat dějem a to, co postavy vypouštějí z pusy, se dá stěží nazvat rozhovorem. Nevím, co přimělo Stellana Skarsgårda přijmout tuto roli (možná to byl právě Schrader), ale jeho účast v tomto filmu bych označil jako nehorázné plýtvání talentem. A to ani nemluvím o tom, že kněz pochybující o své víře, se od dob prvního Vymítače stalo jedním z největších klišé. (23.04.2005)

Že to s původním Vymítačem nemá až tak společného, to mi nevadí. Co mi připadá hloupé, je to klišovité válečné trauma nebo celková myšlenka filmu. Ale má to i světlé okamžiky, které vůbec nezaškodí: přiměřenou brutalitu, zajímavé scény (brouci, kobylky), špičkového Skarsgarda... netvrdím, že mě to právě nadchlo, ale líbilo se mi to. (27.07.2012)

Parazitování na odkazu geniálního Friedkinova hororu pokračuje prequelem. Vzhledem k pohnutým okolnostem jeho vzniku těžko říct, komu by se měl omlátit o hlavu. Stellan Skarsgård se celkem snaží a ani režisér si nevede nejhůř. Na druhé straně máme ale neuvěřitelně pitomý scénář a trapné triky (obzvlášť digitální hyeny byly vyloženě k smíchu). Bát se není čeho a je to dlouhé... (26.11.2007)