Čtvrtý druh

Fakt nezvyčajný úvod už od prvých sekúnd v podaní M. Jovovich, ktorá varuje pred silnými zábermi a strašidelným príbehom. To všetko tvorcom vyšlo tak napoly, pretože až na pár strašidelných scén tu nejako nefunguje celkove prepojenie príbehu, spätne mám pocit akoby som sledoval niekoľko viac, či nemej vydarených scén, ktoré nedokázali vytvoriť nejaký súvislejší celok. Celkovo hodnotím priemerne, ale priznávam, že scény so zahľadenou sovou v okne pôsobili desivo. Film 60%. (18.07.2010)

Nemám rád podobné filmy, kde sa tvorcovia kvoli svojej filmárskej neschopnosti snažia ľudí presvedčiť, že to je podľa skutočnej udalosti. Vôbec to nepôsobilo presvedčivo. Nič zaujímavé ukázané nebolo, vlastne sa celé posúdenie situácie necháva na divákovi. Ja na takéto hlúposti neverím a film ma doslova urážal. Mal som nepríjemný pocit, že zo mna chce niekto spraviť blbca. (inak prečo mimozemstania stále unášajú len američanov??? hmm) (31.07.2011)

"Upozorňujeme vás, že některé z následujících výjevů jsou velice znepokojivé..." To pronesla na začátku filmu herečka Milla Jovovich. A je to pravda. Ale hlavně je to velmi zajímavý film, který může být jak geniální mystifikací, tak i ryze pravdivý. Pracuje s naprosto dokonalou, děsivě úzkostnou atmosférou, a funguje daleko lépe než vzdálený příbuzný Paranormal Activity. (15.06.2010)

Jedno se musí tomuto poměrně novátorskému hororu nechat: lekačky a strašidelné scény působí ve tmě nadmíru efektivně. V neproniknutelné temnotě kinosálu to mohlo být o nervy, mě musela stačit záře televizoru. Lekací scény se zdaleka nedají předvídat (znáte to také z těch laciných hororů) a seriózně jsem měl pocit, že mi dokonce jednou hrozila srdeční zástava. Prostě jsem se bál - hodně. Škoda, že nudných míst je tu požehnaně a herci se snad jakoby schválně nesnaží moc hrát, když vedle sebe mají na obrazovce své reálné předlohy. Je to něco nového, ale možná se to dalo udělat lépe. A jestli věřím? Dovolím si citovat: Mr. Mulder, they´ve been here for a while... (25.10.2010)

Zkouška nedobrovolného spojení aneb interaktivní rozpolcenost na čtvrtou... Dost možná nejsme ve vesmíru sami, ale jestli tam doopravdy NĚCO je, pak na to budeme sami. Aby vše fungovalo přímočaře a znepokojivě, tak ona interaktivně dokumentární forma nesmí být samoúčelná, což mi právě u The Fourth Kind po většinu času připadalo, že tady to prostě prvoplánové je. Olatunde Osunsanmi podle mě zcela jednoznačně klade důraz na jednotlivé detaily, které ale ve výsledku poněkud nezapadají do jednoho kompaktního celku. Zkrátka "filmová" linka příběhu se s tou "dokumentární" jednoduše tluče jak děcka na pískovišti a v důsledku toho celková autenticita prostě pokulhává. Ne, záměr určitě nebyl špatný, ke kladům nepochybně patří nápaditá práce Lorenza Senatoreho s kamerou (bohužel už o dost méně povedený střih) i zvláštně (po)ruchová hudební kulisa Atli Örvarssona a pár nezpochybnitelně znepokojivých okamžiků. Na druhé straně nevěrohodná Milla Jovovich a ta mnohdy zbytečná "čtyřiadvacítková" obrazová mozajka. Zkrátka The Fourth Kind mohl být dobrý paranormální film, avšak když chcete až přespříliš, pak to všechno funguje jen napůl. P.S.: "Během roku 1976 několik dětí a mladých dívek nezávisle na sobě pozorovalo podivného opeřeného "sovího muže". Objevoval se blízko kostela v Mawnanu, malé vesnici na jižním pobřeží Cornwallu" (Karl P. N. Shuker, Atlas světových záhad, 1996) - všechno souvisí se vším. [final rate: 50%] (17.03.2011)