28 týdnů poté

V mnoha ohledech se tento film vyrovná jedničce, žel v mnoha i zaostává.. Zápletka je opravdu banální a klasicky hororově blbá.. Hlavní "záporák" má neskutečnou výdrž, zabudované GPS a je téměř nesmrtelný, armáda dělá samozřejmě největší bordel. Vojáci se nudí a chtějí akci, a když příjde, nedokážou absolutně nic.. A tentokrát je to už určitě horor, jestli se o tom u jedničky trochu dalo pochybovat, tady jsem dostal někdy až přemrštěnou porci brutalit, a různých chuťovek (jedna jako odkaz na jedničku), opravdu skvělá byla ale jen jedna (víte která). Carlyle hraje lépe než Murphy, leč jeho charakter není dotažen a zase vyhořívá na logických dírách. Režisér Fresnadillo je určitě talent, kdyby dostal do rukou lepší scénař, byl by to jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl.. Znovu jako u Boylea, kamera skvěle zabírá prázdný Londýn, dočkáme se i skvělých pohledů přes zaměřovače nebo noční vidění (ke kterému se prý váže velmi strašidelná scéna... neviděl jsem film v noci, takže se nebojím :-)) Ostatní hlavní postavy nejsou otravné (děti), jsou sympatické (doktorka a skvělý Renner..) a druhá polovina filmu je jeden velký běh.. Nejlepší na tom je, že jsem absolutně netušil, kdo zemře a kdo ne.. A závěrečná scéna ve zvráceném slova smyslu potěšila.. Těším se na další díl.. SUMA: velice obstojný zombie running horor, se sympatickými hereckými výkony, skvělou kamerou a vynikající atmosférou podpořený gradující a depresivní Murphyho hudbou.. Dolů ho ale sráží špatný scénař.. O fousek horší než jednička, ale stále zůstanu na čtyřech.. Vždycky jsem měl rád zběsilejší, akčnější a dražší filmy ;-)) (17.05.2010)

První půl hodina je skvělá. Začátek se znovu-osidlováním Británie, respektive Londýna nabízí úžasnou atmosféru a očekávání co bude dál. Pak snímek přejde do části, kde znovu začne řádit infekce (to doufám není spoiler ;-) a začíná masakr. Scéna, kdy snipeři nedokáží rozeznat infikované od nenakažených je obzvlášť působivá, stejně tak bombardování "prvního sektoru", kosení trávy vrtulníkem a stadion ve Wembly (hoši už si tam tenis nezahrajou che che). Vlastně i cesta naslepo tunelem je geniálně udělaná. Bohužel se jedná více méně o klasickou útíkačku, což trochu kazí dojem z tak skvěle rozehrané partie. Každopádně, nudit se určitě nebudete, tím jsem si jistý. Herecké výkony jsou taky hodně slušné (hlavně dvojce Rose Byrne a Jeremy Renner). A konec? Tak trochu klišé, ale já mám pro tenhle typ konců slabost :-). No nic jdu vyhlížet zombíky z balkónu. Je to přece jenom docela kousek. Naschle za 28 MĚSÍCŮ POTÉ. (28.08.2007)

Stejně jako jiný evropský tvůrce, který ovládá španělštinu a který svou sociálně břitkou (post)apokalyptickou vizi natočil ve Velké Británii, Alfonso Cuarón se svými Potomky lidí, i Juan Carlos Fresnadilo se snaži o něco víc než jen natočit žánrovou podívanou s velice jednoduchou fabulí. Jenže tvůrce velice ceněného, vypravěčsky nedotáhnutného a utahaného Intacta sedí zbytečně na dvou židlích, protože žánrové momenty působí buď rušivě (v lepším připadě) nebo dokonce jako nástavba pro pokračování (v horším připadě), sociální komentář z filmu až moc trčí a paralela s Irákem a americkými vojsky, které podělají, na co přijdou, je až moc laciná a hloupá. Vyšši rozpočet se podepsal (v dobrém slova smyslu) i na tom, že si tentokráte vychutnáme více působivých záběrů vylidněného Londýna, z nichž snímek hlavně čerpá atmosféru, a několika vynikajících, převážně akčních scén - shazování napalmu či akce s vrtulí. Bohužel ty nepřekonají úvodní scénu filmu, která nastaví laťku až moc vysoko a kterou nelze udržet po celou dobu, když následně představené postavy dětí a později i vojáků jsou veskrze nezajímavé a s letmo nahozenými typy nejde jenom tak sympatizovat. Kinetická kamera a frenetický střih zde mají své opodstatnění, protože na diváka věrně přenášejí chaos a nepřehlednost z celé té vřavy, ale orientace mezi postavami je pak o to horší a to podrývá i logika vyprávění, která spoléhá až moc na náhody a scénáristickou svévůli (nakažení je tentokrát přitáhnuto hodně za vlasy). Výše zmíněné výtky vyplývají hlavně z toho, že 28 dní poté je o kus lepší a že kolem 28 týdnů poté se vyrojil až moc velký hype s výkřiky jako "nejlepši hororový film posledních let" apod. V podstatě platí, že tam, kde ve slabších chvílích má jednička Cilliana Murphyho, tam má dvojka brilantního Roberta Carlylea, který je bohužel trestuhodně nevyužit. (05.07.2007)

Anglická fotbalová liga si už asi nikdy finále ve Wembley nezahraje, zato Fresnadillova bych klidně nechal se na tomhle žánrovém písečku ještě chvíli vyblbnout. Atmosféra a hlavně samotný děj (jen těžko si jakákoliv z postav získá divákovy sympatie ve stejné míře, jako tomu bylo u Cilliana Murphyho) jsou tentokrát silně nevyvážené stránky v porovnání s prvním dílem. Pokud bych měl použít POMOvu stupnici napětí, tak prolog je za čistých 100, poté to ústavičně kolísá mezi 0 až 70 a končí na pěkně kulatých 80. Pokračování je to ale více než důstojné a ústřední melodie spolu s režisérovou zručností tomu dodává ten správný survival depresivní feeling. Palec nahoru, chci trojku. (02.06.2010)

Nemůžu uvěřit tomu, že tenhle snímek opravdu trval déle než populárních 90 minut. Dynamická režie Juana Carlose Fresnadilliho a scénář, ve kterém se pořád něco děje, tlačí děj neúprosně v před a divák nemá ani šanci nadechnout se a vyčkat co se bude dít dál. Rychlý začátek nás zavede rovnou do rozehraného děje, dočkáme se prvního setkání s nakaženými a pochopíme, že ani tentokrát s nimi nebude žádná legrace. Poslední přeživší se však pochlapí a podaří se jim část Londýna oddělit od nakažéné časti. Jenže chytrou scénáristickou kličkou a rozhodně originálním nápadem se virus dostane zpět do oběhu. Jediným nepřítelem tentokrát nebudou šílenci v ulicích, ale také armáda, která má za úkol pozabíjet úplně všechny bez jediné výjimky. Přestože že se jedná o mnohem nabušenější pokračování, stále film zůstává jakýmsi komorním horůrkem, který se odehrává v celém velkém Londýně. Děj se zaobírá zejména skupinkou hrdinů, kteří jsou velmi dobře vykreslení a scénář si opravdu dal záležet na jejich chování, které působí velmi přirozeně. Film též dokáže překvapit zajímavou rolí Roberta Carlyleho, který se nestává pouze jedním z většiny, ale nebudu více naznačovat. Největší problém jsem měl se samotnými nakaženými, neboť scény s nimi se bohužel nesou dnes již v oblíbeném hávu šíleného stříhu, švenkování a blikání světel, což není zrovna přehledné, ale ani příjemné. O to více režisér překvapil svým citem v dramatickým fázích, které fungují na jedničku a jen mlhavá přítomnost nebezpečí nás dokáže bohatě udržet v sedačce. 28 Weeks Later je jeden z mála snímků nemající slepého místa, kterému se daří diváka příjemně překvapovat a uteče mnohem rychleji než bychom si sami přáli. Příjemný závěr je možnou předzvěstí dalšího pokračování, ale zároveň efektivní tečkou za jedním příběhem. A jako bonus je zde ponechána výtečná sklatba In The House - In A Heartbeat z prvního dílu, které si podobně jako procházky opuštěným městem užijeme opravdu dosyta. (04.11.2007)