Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Je to tu samé srovnání se Spalovačem mrtvol... Tak já se musím přiklonit k Modlitbě, zapůsobila na mě mnohem víc. Skvělé herecké výkony (včetně one-hit wonder Lenky Fišerové a také Trautenberka či pana Tau v rolích, v jakých byste je nečekali) v tomto příběhu naděje a bezmoci korunuje Jiří Adamíra, který místy (zvláště ve vlaku) připomíná vizáží Daniela Craiga. (21.01.2013)

Vynikající záležitost!! Mistrovské herecké výkony!! Nejvíc mě posadil na prdel Miloš Nedbal v roli šíleného žida a Otto Šimánek jako strachem vyděšený žid (To je panečku proměna, když si ho vybavíte v roli usměvavého Pana Tau). Vůbec celková atmosféra této televizní inscenace by se dala krájet a graduje do neodvratného pekelného finále. K celkové tísnivosti snímku nemalou roli hraje do morku kostí se zařezávající smyčcová hudba mistra Luboše Fišera. Antonínu Moskalykovi se předloha Arnošta Lustiga převést na filmové plátno podařila na jedničku s hvězdičkou. (08.03.2014)

Antonín Moskalyk dokázal vytvořit skvělý televizní film, který jako na pilířích stojí na hereckých výkonech našich legend. Zároveň se mu podařilo vytvořit nesmírně působivou atmosféru pohybující se na hraně dobra a zla. Tam kde divák myslí, že by mohl přijít dobrý konec, protože tomu vše nasvědčuje se karta obrací a člověk začíná tušit, že je zle. Vyvrcholením absolutního pocitu prázdného děsu je pak konec, který to vše završí a znalec historie už tuší, k čemu se schyluje. (23.03.2021)

Ani pětašedesát let od konce jedné z nejhrůznějších kapitol v dějinách lidstva by nemělo znamenat postupné zapomínání na malé a velké tragédie této doby. Stejnojmenná Lustigova povídka je jednou z děsivé mozaiky nacistických zvěrstev, která jsou v tomto případě reflektována na základě postupné konfrontace iluze a reality. Klam a iluze se tu stává jedním z prostředků ďábelské hry, jakou kat hraje se svými oběťmi. Předem vyřčený ortel nad šestičlennou skupinou zámožných židovských multimilionářů je umně skrýván za fasádou líbezné servility, která je ovšem výrazem absolutního pohrdání, výsměchu a zákeřné podlosti. Mimořádný zážitek zaručují samozřejmě herecké výkony všech zúčastněných, zejména Adamírova tvář korektního důstojníka nabízí věcný a mnohem reálnější pohled na principy nacistické demagogie, která mimo jiné spočívala v obratném slovíčkaření. Židovské sexteto, jemuž vévodí velkorysý Cohen v podání Martina Růžka, a doplněné o nevinnost mladičké dívky, vytváří jakýsi archetyp biblické apokalypsy, kde neexistuje možnost spasení. Alarmujícím signálem Lustigových próz je myšlenka, že člověk by se neměl spokojit s povrchním přijímáním toho, co je mu vydáváno za skutečnost, ale že musí být stále ve střehu proti silám zla, které se skrývají pod lákavým zevnějškem a podbízivými hesly. (20.08.2010)

Filmy, kdy skupinku rozličných lidí, kteří jsou povětšinou na stejné straně a dohromady všechny z nich svazuje stejný „tyran" nebo nepříjemná situace, na mě vždy velmi dobře zafungovaly (Dvanáct rozhněvaných mužů, Osm hrozných, ...). Modlitba pro KH je také ten případ. Ačkoliv i ten nejméně prozíravý divák, nebo divák, jenž nezná děj knižní předlohy, během filmu prokoukne, kam vyvrcholení směřuje, přesto jej ta plynulá stavba dialogů a dramatičnost scén nutí doufat v konec „veselejší" a stále v něm vyvolává pocit, že to přece nemůže skončit tak strašlivě a jednoznačně. Touto nejistotou film diváka napíná až do posledních minut. A za zmiňovanou nejistotou situace a možnými zvraty stojí geniální herecké výkony, především Jiřího Adamíry. Adamírou ztvárněný esesák Brenske se svými židovskými zajatci vede natolik silnou a podlou psychologickou hru, že do poslední chvíle nevíte, jaké jsou vlastně jeho úmysly. Vždy nadnese nějaký argument, kterému Židé sice nevěří, ale i tak nakonec podlehnou, protože vše, čím se Brenske ohání, zní jako podložená fakta. Hlavní postava Kateřina Horovitzová v případě tohoto filmu plní spíše postranní roli a film sleduje spíše již zmiňovanou psychologickou hru mezi Židy a nacistickým důstojníkem. Ačkoliv film využívá minimum kulis, kostýmů nebo lokací, díky geniálním hereckým výkonům na úrovni prken Národního divadla nabízí mrazivou a velmi realistickou atmosféru. Výborné. (05.12.2017)