Sněhurka a jak to bylo dál

Jak udělat z klasiky pakárnu snadno a rychle. Ono se od počátku devadesátých let asi nedalo čekat nic jiného. Z "obyčejných" trpasliků se staly trpaslindy, což jsou jejich frikulínské sestřenice s nadpřirozenými schopnostmi (takový animácký x-meni, resp. x-womeny), všechny mi přišly hrozný, mezi nejhoršími nevím jestli vybrat tu, co si plácá bahno do podpaždí, nebo tu, co má hlavu jak cibuli a permanentní cholerické záchvaty. Rozhodně se nedivím, že trpaslíci raději emigrovali do sousedního království, údajně do nového dolu. Nechybí ani outsiderka, o které je od začátku jasné, že se stane klíčovou postavou. Zápornou zesnulou královnu nahradil její bratr, což je takový divný patron vypadající jako klasický bad guy z mušketýrských filmů, umí se měnit v draka a hodně rozčílit. Ale celkově působí nebezpečně asi jako šmoulí Gargamel tzn. neschopný retard stejně jako jeho poskokové. Z nich nejvíc vyčnívají výr a netopýr, vtipná dvojka klasického střihu zbabělej a natvrdlej, nicméně mají být asi tak sympatičtí, že je taktéž od začátku jasné, na jaké straně skončí. Na závěr jsem si nechal postavu, která ztělesňuje to, co se mi na celém tom filmu nelíbí - Matku Přírodu. Človek by řek, že se na tom nedá nic moc zkazit, ale v tom se autoři opravdu předvedli. Chudák Matka žije uprostřed lesa, kde se buhvíjak vzaly kokosové palmy, vypadá jako něco mezi hipísandou a extravagantní pouliční pracovnicí, v obou případech dosti za zenitem. Svůj čas tráví asi převážně tím, že tvoří nepovedená kouzla a léčí si své komplexy na trpaslindách, kterým dala kouzelné schopnosti a pak neunesla to, že jednoduché tvorečky nejsou schopné naplnit její očekávání (ať už byla jakákoliv). Takže suma sumárum se z pokračování stala taková rádoby feministická tlačenka, která se totálně minula účinkem, přestože mužské postavy tam skoro nevystupují. Korunu všemu dává popkulturní pozlátko, kdy se vše zásadní v pohádce vysvětluje písničkou a to ideálně jako rap nebo jiný žánr blízký mládeži, který do pohádky sedí asi jako pěst na oko. Nejlíp z toho vyšel princ, který stráví většinu filmu v zakletí a tajně pomáhá klasicky naivní Sněhurce a jejím trpaslindám vybaveným kouzelnými schopnostmi, aby se vůbec dostali do Království Zla (bu bu bu:) a měli šanci ho zachránit. (12.10.2013)

Tuhle pohádku jsem jako malá hodně prožívala. Zakletý princ mě děsil tak, že jsem se bála jít na záchod. Naopak zlýho vejra, který o své děsivosti musel neustále přesvědčovat, jsem milovala. A trpaslinky - hlavně malá a rozkošná Bouřilka s neposlušným prstem - byly naprosto adekvátní náhradou za staré trpaslíky. Z Matky Přírody jsem ovšem byla dost zamtená, dneska mě tahle hipísačka baví neuvěřitelně moc. (05.09.2011)

Pro mě nelepší animovaná pohádka, co si pamatuju. Jenom si ji vybavím, tak cítím to napětí a strach, co jsem prožívala spolu se Sněhurkou, hlavně ke konci děje. Hrozně dlouho jsem se snažila vzpomenout na název a konečně se zadařilo. PS: Trpaslinky jsem měla mnohem radši než trpaslíky, měly vícerozměrný charakter :) Ale bezkonkurenční je stejně Vejr. (11.08.2011)

Naposledy jsem to viděl asi v pěti letech. Teď, po déle jak patnácti rocích jsem měl možnost díky TyTrubce připomenout si dětství a zjistit, že od mých nejlepších vzpomínek se za ta léta vůbec nic nezměnilo. Tenhle film navždy zůstane v mé paměti pod položkou "krásné nezapomenutelné". Kvalitativně na úrovni těch lepších pohádek, nelze film jinak než doporučit. (09.12.2009)

Ó, taková nostalgie mě jímá, když jsem to po dvaceti letech našel na netu a dokonce v tom správném dabingu. Jedna z nejúžasnějších pohádek, která už si nebere servítky jako jiné a dýchá z ní hrůza. Kníže je dokonale strašlivý, jeho změna ve draka je něco, co mě vždy dokonale fascinovalo. Celé to má nádherně ponurou a krutou atmosféru a příběh je tak dobrodružný, že Indiana Jones je proti tomu nudná komorní komedie. Navíc výborná hudba a nesmrtelná hláška "Heeeeej, jsem zleeeej!". Už z nostalgie nemohu dát jinak než 100 %. (01.03.2014)