Invictus: Neporažený

Net/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 9/10 Prostředí 8/10/// +asi se sluší říct, že Morgan Freeman si ukradl film pro sebe, to ale rozhodně nevadí, Nelson Mandela byl velký muž a toto věrné ztvárnění si zaslouží, báječná hudba, optimistické vyznění snímku -jen celkem normální technické zpracování a obraz, v kině to tedy tolik nevynikne/// Rugby a politika, to jsou dvě témata tohoto filmu a zároveň dvě témata, která mě moc nezajímají. Přesto mě tento film dokázal strhnout, ohromit a srdečně zasáhnout. Můžou za to tři muži Eastwood, Mandela a Freeman, sláva jim!/// Celkem 87%/// (10.01.2010)

Tak tohle jsem od Eastwooda nečekal ani v těch nejhorších snech. Něco podobného se snad nevidí ani na Nově v dvoudílném německém megafilmu. Od sportovního žánru se nějaký ten patos a citové vydírání očekává, ale to co zde Clint předvedl, to hluboce překračuje hranice dobrého vkusu a je mi úplně jedno, do jaké míry jde o rekonstrukci. Prvních pár desítek minut jsem trpělivě čekal, kdy se konečně začne něco dít, kdy nám přestanou tlouct do hlavy, že rugby je jediný způsob jak sjednotit národ a kdy Mandela přestane mluvit ve filozofických frázích o budoucnosti, bratrství a víře (jeho první rozhovor s kapitánem rugbyového týmu je asi nejkreténštěji napsaná smrtelně vážně míněná scéna jakou jsem poslední dobou v áčkovém filmu viděl). Nestalo se, rugbysti vyhráli a film skončil stejně hloupě jako začal, akorát se všichni usmívali, měli se rádi bez ohledu na rasu a postavení a asi se i vymítila chudoba a AIDS. Mandela je ve Freemanově podání tak přehnaně úžasný přemoudřelý vševědoucí superstařík, až mi lezl fest na nervy, stejně jako všechny ostatní postavy, prodělávající tu ohromě originální proměnu z odpůrců na fanoušky. Scény ze hřiště jsou nevídaně nudné, přiznám se, že pravidlům moc nerozumím a rugbyový zápas jsem nikdy celý neviděl, ale zde jsem si připadal jako když koukám do pogujícího kotle pod pódiem Visacího zámku kolem druhý ráno – dvacítka oplácaných třicátníků těžkopádně vykopává nohama, postrkujují se, občas nějakej upadne a pak se strhne mela, při které se tahají za trička. Jenže tady u toho nadšeně křičí přeplněný stadión a vlastně i celá Afrika. Mám právě podezření, že z mnohamiliardového rozpočtu zrovna probíhajícího MS ve fotbale pořádaného JAR šlo pár milionů právě do Eastwoodovi kapsy, aby ještě před zahájením šampionátu natočil tento propagandistický film, abychom my všichni potenciální návštěvnící viděli, že se nemáme čeho obávat, JAR je v dobrých rukou a ulice jsou bezpečné, protože dobrá hra nasytí hladové. Naštěstí domácí nepostoupí ani ze skupiny, takže se snad za pár let nedočkáme podobně oslavného blábolu – to máte za ty zkurvený vuvuzely. (22.06.2010)

I'm the Master of my Fate. I'm the Captain of my Soul. Předně chci všechny varovat. Ano, je to film Clinta Eastwooda, ano, hraje tam Morgan Freeman, ale nečekejte žádné drama ve stylu Million Dolar Baby, Výměna nebo Gran Torino. Bylo by rozhodně nefér hodnotit Neporaženého nízko jen proto, že s Vámi nezamává tak, jako právě výše zmiňovaní. _______ Co mě dost překvapilo, byl směr, kterým se Clint vydal. O Mandelovi samotném se toho moc nedozvíme, snad jen základní fakta (vězení) spíše se zaměřuje na jeho činnost potom, co se stane prezidentem JAR. Na rozpolcený národ, na vysoká očekávání, která jsou na Mandelu kladena… A právě v té chvíli se rozjede ragby linie. A ta se naprosto skvěle a nenásilně prolíná s prezidentskou. K tomu si připočtěte skvělou hudbu, vynikající kameru a hlavně herecké výkony. Freeman měl tak dokonalý akcent, že později jsem ani nevnímal, že to je on. Damon mi zase předvedl, že umí více, než běhat se zbraní. Opravdu jsem se u filmu nenudil. Přiznávám, výše zmiňované snímky mají kvality někde jinde, ale i tak musím dát plný počet. Protože takhle příjemný film jsem už hodně dlouho neviděl. Je mi jasné, že tohle někomu nebude stačit, ale asi mám nízké nároky. Jsem zvědavý, s čím nás Clint překvapí příště. (02.01.2010)

Půjdu proti proudu a dám největší hodnocení, protože takhle mě žádný Eastwoodův film za poslední roky nezaujal. Ať už je to netradiční téma, zpracování nebo herecké výkony. S dojemnými projevy jsem problém neměla, od Freemana to totiž vyznělo tak přesvědčivě, jako by ho na těch 30 let opravdu zavřeli. Plusem pro mě byla jistá nepředvídatelnost filmu(historii rugby po nocích nestuduju) a jeho nerušivé splynutí s politickou částí filmu. Takže ve výsledku nemám moc, co vytknout. Výborný film. (29.12.2009)

Když už si nějaký režisér nastaví svoji laťku kvality vysoko, je těžké pak sledovat jeho film, který spíše zapadá do průměru. Herci nezklamali a dialogy jsou skvěle napsané. Co věta od Mandely, to nezapomenutelný citát obsahující moudro. Až mi bylo líto, že Eastwood nenatočil vězeňské drama Mandelova pobytu ve vězení. Ragby mi nic neříká a doteď jsem nepochopil z filmu pravidla. A že to budou zvláštní pravidla, když se obyčejný fotbalový tým dostane na vrchol jen díky jednomu setkání kapitána týmu s prezidentem a prohození několika slov. Avšak už několik lidí dokázalo z ničeho, udělat něco. A tento film je jedním připomenutí z mnoha těchto příběhů. (03.01.2010)