Oči války

Nečekejte typický válečný snímek z válkou zmítaného Kurdistánu. Triage je především snímkem o válečném fotografovi Marku Walshovi, který se po těžkém zranění a následném traumatu postupně zotavuje a to nejen fyzicky, ale zejména psychicky. Colin Farrell tento snímek spoluprodukoval a následně si zde i vystřihl hlavní roli. Což je pro diváka jenom dobře, neboť Triage to je především ON. Díky jeho přesvědčivému hereckému projevu je Triage tak působivým snímkem. Ale abych nemluvil pouze o něm. Za zmínku stojí určitě i ostatní zůčastnění, ( kteří i přes menší prostor, který tu dostávají ), předvádí uvěřitelné herecké výkony. Ať už je to krásná Paz Vega, Kelly Reilly, psycholog Christopher Lee, či " humanistický doktor " Branko Djuric coby Dr. Talzani. Bílý či modrý štítek. Ano, tak tenká je tu hranice mezi ŽIVOTEM a SMRTÍ. Člověk, který tohle nezažije na vlastní kůži, těžko může soudit činy tohoto doktora. Skutečně víme, jak bychom se v dané situaci zachovali my....? Za zmínku určitě stojí i realistická syrová kamera a Godoyův povedený hudební doprovod. A ten konec... ,to je pořádná rána palicí do hlavy. p.s. člověk při sledování takovýchto typů snímků, plně pochopí význam Platónova citátu " JEN MRTVÍ SE DOČKALI KONCE VÁLKY ". (25.03.2010)

Sáhla jsem vedle natolik, že ani Colin Farrell s tím nic nenadělal - i když - nevím, co jsem čekala - na profesi válečného fotografa neshledávám nic obdivuhodného a každý, kdo se tímto chce živit, musí předpokládat, tudíž i jeho nejbližší, že může dopadnout stejně, jako objekty v jeho hledáčku, nu, a jízdy divokým Kurdistánem (Afganistánem, Irákem, ....) mě taky neberou. Vztahové roviny s tématy láska a přátelství bídně zpracované, takže, co tu máme dál? Posledních dvacet minut psychoterapie s flashbacky, jediný úsek hodný udržení bdělého stavu - hmmm, hodně málo. (29.05.2012)

Co Colin Farrel přestal chlastat, objevuje se v čím dál zajímavějších filmech. Zato já z těch depresí, ve kterých hraje, asi začnu chlastat místo něj. A není divu: sledovat hoďku a půl fotografa, co se tak intenzivně snaží zazdít vzpomínky na to, co zažil, že z toho ochrne do půli těla a všude s sebou tahá symbolický žlutý a modrý štítky, jako by nevěděl, který z nich chce sám sobě dát, doktora, který si spíše než operační náčiní čistí kvér, protože tím svým pacientům pomůže spíš než skalpelem, a všechny ty lidičky, kteří můžou žít na druhém konci světa, a přesto jim válka v Kurdistánu a dalších koncích světa spolehlivě rozesere životy, fakt na dobrý náladě dvakrát nepřidá. Musím přiznat, že byť je mi všech těchhle lidí líto, jako dobrovolník se asi přihlásit nepůjdu. Zato mě vedle Platónova moudra napadá ještě jedno: "Zlo může vítězit jen tehdy, když se slušní lidé dívají jinam." Jenže kdo to ksakru je, ti slušní lidé? Možná je to Mark Walsh, možná vy nebo já. Ale ať se dívám, jak se dívám, ty války pořád nějak ne a ne přestat... Možná je to tím, že žádní slušní a neslušní lidé nejsou, možná jsou to prostě jenom lidé. (30.08.2010)

Válečné drama očima reportérů a válečných fotografů, kteří putují od bitvy k bitvě a zachycují ty nejhrůznější výjevy. Na jednu stranu to byl film s obrovským potenciálem, ale nakonec to nějak na ten plný počet nedopadlo. Nějak jsem čekal víc, ač psychologická hra Farrella s Leem byla velmi pěkná a dala filmu opravdový dramatický nádech. Celkově poutavé a krutě naturalistické komorní vyprávění, které postrádá maličko rychlejší spád, ale určitě dokáže zaujmout. 75% (12.10.2012)

Velmi povedený snímek, který má vskutku co říct. Colin Farrell je tu bezchybný, byla opravdu radost jej sledovat a dokonale jsem mu jeho roli věřil. Několik posledních minut je neskutečně sugestivních a tvoří vynikající tečku za takto povedeným takřka antimilitaristickým dramatem. Syrovost války musí zákonitě otřást i těmi nejsilnějšími jedinci a tvůrci snímku Oči války onu drsnost a její důsledky na psychiku člověka mistrně převedli do filmu. (08.02.2011)