John Wick

Nechápu, že někdo byl schopen odezřít z monitoru (plátna) výraz Johna Wicka. Ca 80% filmu má světelné podmínky přirovnatelné tak k řiti černocha o půlnoci v neosvětleném tunelu. Tam, kde jiní viděli špatnou choreografii a mimiku hlavní postavy, resp. její nedostatek, já viděla vcelku hovno. Ale protože mám ráda bígly, chápu, že byl hlavní hrdina ztrátou psíka hluboce dotčen. Co naopak nechápu, tak proč si na konci pořídil takovou bestii hnusnou. To by tak pro dnešek k mému chápaní a nechápání bylo všechno. (24.03.2020)

Trvalo mi pár let docenit, ale teď musím říct, že krom nářezovějšího soundtracku a nějakých explicitnějších krváren mi moc nic nechybí. Je to stylový, temně neonový, soustředěný bez zbytečných píčovinek, má hezky obsazený vedlejšky. Keanu na tu roli poctivě trénoval (taktickou střelbu i bojový sporty) a je to fakt vidět. Kdo chce podobný revenge koncept, ale béčkovější srandu, čerstvě doporučuji nový DEATH WISH. (09.03.2018)

Pořádný akční nářez jak má být. (Ne)stárnoucí Keanu Reeves stále ví, jak zacházet s pistolí a nebojí se postřílet desítky panáků na počkání. Nic světoborného, ale jednou za čas takový akční nářez stojí za to zkouknout a John Wick se zkrátka povedl. PS : Tolik headshotů už jsem dlouho neviděl, jestli vůbec někdy...90%...[28.10.2014_Cinema City_Flora] (29.10.2014)

„Vypadáš hrozně.“ – „Ne, vypadám jako na odpočinku.“ Co do „coolovosti“, atmosféry a akce (+ choreografie „bitko-přestřelek“) jsem byl spokojený. Překvapí i přítomnost humoru spojeného se světem nájemných zabijáků koncentrovaného ho „speciálního“ hotelu (od uklízeče přes vrátného, doktora, barmanku až po nejednoho „bývalého“ kolegu). A téma odskočení si vysloužilých zabijáků z důchodu (či nějaké jeho obdoby), ať už pro to mají důvod jakýkoliv (i když nejčastěji za to „samozřejmě“ mohou zlí Rusové-ze současnosti např. Equalizer, November Man, 3 loňské tematicky nepříliš vzdálené filmy s Neesonem), teď dost frčí a divácká poptávka zřejmě ještě nějakou chvílí vydrží (sám jsem zvědavý, kdy se konkrétně mně začnou zajídat). To, co však ve filmu naprosto selhává, je nějak smysluplně vystavěný příběh. Možná se zdá přehnané něco takového po akčňáku žádat, ale jestliže má už po cca 50 minutách John na mušce zdroj jeho nenávisti (ničím a nikým nekrytý) a naprosto nepochopitelně ho neodstraní (přestože jen chvíli poté po něm metá jednu kulku za druhou), jednoho napadne, že si vzala slečna Logika pořádnou dovolenou (což bohužel neplatí jen pro tuto scénu) a tvůrci evidentně neví, jak ty standardní cca 2 hodiny rozvrhnout tak, aby je mohl hlavní hrdina celé prostřílet a promlátit (s nahněvaným výrazem a sem tam nějakou hláškou navrch). A to se mi jeví jako dost podstatný nedostatek. Stejně jako onen fakt, že někdo někoho neodstraní (ano, nepřekvapivě se to týká především hlavního hrdiny), což se děje tak často, až to působí nechtěně směšně. O naprosté nezničitelnosti Johnových stehů (zřejmě zázračný hotelový doktor) a vůbec celé jeho osoby (je pouze omračitelný) se asi nemá moc cenu dál rozepisovat (i když to, co v závěru následovalo po opuštění vozidla, mě strašně rozesmálo…znovu však nechtěně). Pro někoho nepodstatné a snadno přehlédnutelné detaily, mě však při sledování dost rušily. A díky nim film nemůže v mých očích překročit hranici průměru. „Ahoj, Johne.“ – „Čau, Jimmy. Rušení nočního klidu?“ – „Rušení nočního klidu. Už zase pracuješ?“ – „Ne, jenom něco vyřizuju.“ – „Dobře...necháme to být. Dobrou noc, Johne.“ – „Dobrou, Jimmy.“ (26.01.2015)

Když jsem se tu ještě před zhlédnutím po kolena brodil v čerstvém ejakulátu místních nadšených „akčních fajnšmekrů“, připadal jsem si, jako bych v rubrice „Vážná seznámení“ nalezl inzerát následujícího znění: „Divoká bruneta, 26, občasná modelka, pevné čtyřky, katalogová prdelka, finančně nezávislá, s vášní pro obstarožní otyloně hledá společníka pro zaplacenou bezuzdnou multiotvorovou půlroční all inclusive dovolenou na Bora Bora. Zn. Verbal vítán.“. Reagoval jsem. Jaké pak bylo mé překvapení, když se na koordinační schůzku přišourala vydojená oplácaná čtyřicítka, které už kapku začínalo smrdět z huby, a zeptala se, jestli bych ji nechtěl někdy o prázdninách pochcat v Bělském lese. Sice asi lepší, než si zhoršovat artritidu v zápěstí a uhonit si na stará kolena tenisový loket, ale, kurva, čumět hodinu a tři čtvrtě na to, jak nejhrozivější, nejobávanější a nejlepší nájemný vrah Kínu, kterého v jednom kuse někdo mlátí, bodá a jinak mu ubližuje, asi tak dvacetkrát nachlup stejně ukáže nějakým statickým Rusákum, jak se hezky naučil ippon seoi-nage, přičemž dalších asi tak sto bez lekrace, jakéhokoliv nápadu, drajvu nebo děje střelí do hlavy, to opravdu nestojí ani za tu námahu rozepínat si zip. Dám dvě, aby mi zase nějaký ten mentálně vyrovnaný pomocnoškolský Rambo nevyhrožoval do pošty, že mě za to „vikuchá a znasliní mi roďynu“, ale s odřenýma koulema a náramně pokřivenou držkou. (14.01.2015)