Režie:
Oliver HirschbiegelKamera:
Rainer KlausmannHudba:
Alexander BubenheimHrají:
Moritz Bleibtreu, Christian Berkel, Oliver Stokowski, Wotan Wilke Möhring, Justus von Dohnányi, Nicki von Tempelhoff, Antoine Monot Jr., Edgar Selge (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film založený na skutečných událostech při nechvalně známém "Stanfordském vězeňském experimentu", který proběhl v roce 1971. Uměle vybudované vězení se nachází v prostorách výzkumné laboratoře - kompletně s celami, mřížemi a s neustále přítomnými kamerami. Na dva týdny je najato za slib vysoké odměny dvacet mužů ke hře na vězně a dozorce. "Vězni" jsou uzavřeni a musí se podvolit zdánlivě mírným pravidlům. "Dozorcům" je nařízeno jednoduše udržet pořádek bez použití fyzického násilí. Každý má možnost skončit v kteroukoli chvíli, čímž ale pozbyde nároku na odměnu. Na začátku nálada mezi oběma skupinami je poměrně dobrá. Ale už brzy nastanou hádky a dozorci používají stále drastičtější metody k udržení pořádku... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (310)
Po druhém shlédnutí musím jít s hodnocením strmě dolů. Příliš těžká látka pro zdejší německé poloamatéry. Hlavní dějová linka je prošpikovaná zbytečnými a nezajímavými zájmy 'hlavní' postavy a nejen jí, které jsou absolutně mimoděk podstrkávány divákovi jako cukrová vata. To hlavní, o co tu jde, je natočeno neohrabaně a herci jsou navíc dost otřesní. ()
Uf, když o Zimbardovi mluví člověk teoreticky, pořád je to jakási historka podobná dějepisným faktům o válkách. Hirschbiegel spolu s výbornými Moritzem Bleibtreu, Christianem Berkelem a dalšími tyhle hrůzy lidské povahy zhmotňuje, odhaluje lidské slabosti a fatální chyby, agresivitu a nenávist. Nic neobvyklého, ale vše zkoncentrované a vzájemně se podporující v jednom čtrnáctidenním experimentu, v jednom snímku, jehož atmosféra se po celou dobu odporně hluboce zarývá hluboko do nás. ()
Když jsem si to půjčoval tento film před lety v půjčovně na základě doporučení, tak jsem nevěděl, co od německého filmu čekat... Ze začátku se dostavili vcelku rozporuplné pocity, nicméně když se děj začínal rozjíždět, tak mi v hlavě kolovala jen jediná otázka: "Jak tohle skončí?"... Po skončení filmu jsem nemohl říci nic jiného, než že to bylo velice dobré, i když pár mušek by se našlo... ()
Z troch spracovaní toho istého námetu je tento pre mňa najslabší, a to hlavne preto, že je najviac prehnaný a vôbec nekorešponduje so skutočnosťou. Voči čomu sa ostro ohradil aj samotný tvorca experimentu zo sedemdesiatych rokov. K žiadnemu znásilneniu ani smrti nikdy nedošlo a vôbec to tu nemuselo byť zobrazené. Predsa sa len stačilo zamerať na psychológiu postáv, to mal byť aj cieľ experimentu a to nám mal film aj ukázať. Žiaľ odklonil sa a tak pre mňa najlepšia ostáva paradoxne najslabšie hodnotená verzia z roku 2010 s Brodym a Whitakerom. ()
Naprostá úchylárna,která není filmařsky dokonalá-není detailní studií jednotlivých charaktérů(to snad ani nemá v ambicích)-ale naprosto dokonale ukazuje přechod z tak trochu drsnější hry do bodu,kdy už je vše zcela reálné,naprosto mimo kontrolu a totálně zoufalé...........Kritizovaný pomalejší rozjezd mi nevadil..o to drsněji a zvráceně absurdněji pak vyzněl zbytek....Není to čistých 5hvězd- ale za tu až fyzickou nevolnost při sledování -to tak nakonec ohodnotím. ()
Galerie (53)
Zajímavosti (10)
- Nátačení filmu probíhalo chronologicky podle scénáře za účelem větší realističnosti. (Morien)
- Oliver Stokowski (Schütte) trpí klaustrofobií. Když jsou na počátku filmu všichni vězni nahnáni do výtahu, v jeho tváři jsou patrné stopy opravdové nevolnosti. (Morien)
- P. Zimbardo sa vo svojej knihe „The Lucifer Effect“ (2007) vyslovil značne kriticky voči filmovému spracovaniu svojho Stanfordského experimentu. Tvrdí: „Film je inšpirovaný experimentom, čo podľa scenáristov dáva tejto "fantázii" punc legitimity a skutočnej udalosti. Zámerne však v záujme senzáciechtivosti namiesto skutočného priebehu nášho experimentu zobrazuje výmysly. Nakoniec ide o vulgárne zobrazenie sexizmu a bezdôvodnej sexuality, a násilia bez vyváženej hodnoty.“ (agency)
Reklama