Ad Astra

9/10 Meditativní scifi zážitek, ve kterém mě (100% přesný) Brad Pitt vzal na cestu, na jejímž konci jsem zůstal zcela opařen a beze slov. Audiovizuání porno. Prostý scénář, zaobalen do komplexního myšlenkového pochodu, jenž funguje jen v případě, zda přistoupíte na jeho hru. A já dychtivě souhlasil. (06.10.2019)

Přenádherně to vypadá (Hoyte van Hoytema na Oscara) a zní, ale to je koneckonců v podstatě všechno. První hodinu jsem byl doslova uchvácen dusnou atmosférou a vizuálem, ale s postupně přibývajícím odhalováním nekonečné vesmírné (a lidské) prázdnoty se začalo mé filosofické já hrozně nudit. Finále je emočně prázdné a zbytek k divákovi neuvěřitelně povrchní. Přál bych si, aby se mi tento film zaryl hluboko pod kůži, ale mně vážně nepřišlo, že bych byl svědkem něčeho výjimečného... něčeho, na co si Ad Astra dozajista hraje. Nezbývá mi nic jiného než na Pittovu vesmírnou odysseu vzpomínat jako na film, u kterého jsem si uvědomil, jak moc mi vadí voiceovery... 5/10 (22.09.2019)

Od snímku 2001: Vesmírná odysea se cesty vesmírem nijak výrazně vizuálně nezměnily, na druhou stranu při sledování jsem měl pocit, jako bych se díval na dokumentární film, tak civilně působí. Hledání mimozemských civilizací otcem se ukáže pro syna jako hledání smyslu života. Co s těmi úžasnými a dech beroucími světy v hlubokém vesmíru, když na nich zřejmě chybí láska a sny, city a naděje, život a... ? Jednu chvíli jsem čekal, že se vesmírné filozofování zvrtne kamsi směrem k Propasti (1989) nebo Armageddonu, což se nakonec nestalo. Na jednu stranu jsem spokojen, na druhou bych konec býval raději viděl úplně jinak. Akční scény byly příjemným osvěžením, ať už piráti, nebo šílený op, byť celkovému vyznění nijak nepomohly, a tudíž by se bez nich film obešel. Kritika vědeckých a armádních společností a organizací, jdoucích přes mrtvoly, je i nadále žádoucí, protože to není sci-fi, nýbrž skutečnost. Z technického hlediska by mě zajímalo, jak lze řízeně plachtit vesmírem a bez vychýlení či zbrzdění překonat pás asteroidů, ale předpokládám, že tvůrci měli odborné poradce. (29.12.2019)

Psychologický rozbor mysle astronauta, který nemá vyspořádanej vztah s mrtvým (?) otcem. Žádný sci-fi biják, ale chytře napsaná, sebereflexní monologová spověď Pittovy postavy o vnitřních pochybách nad smyslem absolutní oddanosti práci za cenu odklonění se od cesty, kterou člověka směruje jeho srdce. Cestování vesmírem, i když hezky víceúrovňově pojaté, to celé “pouze” vizuálně zatraktivňuje a dodává tomu kouzelný filozofický rozměr. Finále může skalní sci-fisty, čekající velké věci, dokonce trochu sklamat. Blízký bratříček Chazellova First Mana, který byl ale emocionálnější a křehčejší. (13.09.2019)

Filmový ekvivalent Frankensteinova monstra, které se na jednu stranu tváří oduševněle, na druhou je ale prosťoučké jako novorozeně. Jelikož ale Gray není režisérem, který by měl tendence být naivní či doslovný (viz. Ztracené město Z), připadá mi, že za ním během produkce přišel kokot-producent od Foxu a donutil ho do filmu nacpat akční scény se supergerojem Pittem a HLAVNĚ totálně lobotomický, mudrující a doslovný voiceover pro blbečky, v němž Pitt beze srandy popisuje, co udělal, co dělá a co hodlá dělat. Je to jako poslouchat audiobook, k němuž je Hoytemova okrasná kamera jako bonus. Ale nějaké super vyprávění za tím prostě není, protože tvůrce/producent divákovi a jeho inteligenci nevěří. Což nasere. (21.09.2019)