Solaris

Právě proto, že si z mistrně napsané předlohy Stanislawa Lema vzal Steven Soderbergh jenom základní dějovou linku, je její filmové převedení neuvěřitelně rozvleklé i díky necelé stominutové délce. Jistě, nejsem přítelem „kopírovaných“ knižních adaptací, ale snaha o plané filozofování na téma lidského života a jeho ceny je při velmi přímém bazírování na předloze dosti rozporuplným tahem.Většinu síly se Soderbergh snažil vložit do dialogů, jenomže ty kromě údernosti, stylu a švihu postrádají taky logický smysl a režijně nikterak objevná práce sice drží atmosféru v hodně temných koutech, ale mnoho scén není dotáhnuto do konce a celkově pak film působí dojmem obrovské roztříštěnosti. Naštěstí je zde však výtečná dvojice George Clooney a Natascha NcElhone, kteří se k sobě tak dokonale nehodí, až se to vlastně skvěle pozoruje. Jenomže jako jednotný filmový kousek je Solaris absolutně nestravitelný a to i přesto, že tak krásně vypadá. (19.08.2005)

Děs běs nebo vynikající snímek. Jedno je jisté, pro zhlédnutí snímku, musí být člověk správně naladěn. Já jsem naštěstí tento předpoklad splňoval, přesto se ale nemohu zbavit pachuti nespokojenosti, která i přes velikou osobitost snímku, která je pro Soderberghovy filmy typická, nezmizela. Na můj vkus až moc utahané a stylem ne nepodobné Kubrickově Vesmírné odysee, přesto se snímku nemůže upřít určitá magičnost a především příjemné překvapení spojené se samotným závěrem. Ač se může zdát komentář spíše negativně pojatý, finální pocit je nakloněn spíše pozitivně, proto 76% (25.11.2013)

Solaris má skvělou myšlenku (ovšem doslova přejatou) a perfektní atmosféru. To mu rozhodně nebudu upírat. Bohužel ale tato mystická a až nadpřirozená cesta, která by se dala přirovnat k 2001, není rozvinuta natolik, aby dala filmu vyniknout. Soderbergh se soustředí na vše kolem, ale uniká mu jemná podstata toho všeho a k závěru kráčí monotónně a bez nápadů k cíli, který většina zájemnců už musela vidět v originále. Vše bylo řečeno už v Tarkovského verzi, což dělá toto Solaris naprosto zbytečným filmem. (13.12.2009)

Solaris. Oceán. Snová planeta. Promiňte, to patří jinam. Už proto, že na Solaris se párkrát letmo jukneme z okna a jinak si hrabeme na vlastním písečku , s kterým nemá výzkum jednoho velmi zvláštního koutu vesmíru nic společného. Odhrabáváme píseček z vlastních vzpomínek, snů a komplexů a ony se nám zhmotňují před očima se samozřejmostí, která nás nutí přemýšlet, zda šílíme, umíráme, sníme nebo pro nás nějaký poťouchlý experimentátor s lidským plemenem parafrázuje Pretty Woman ("Vítejte na Solaris, místu, kde se plní vaše sny"). Případně zda jsme vkročili na tu pomyslnou hranici mezi realitou a... něčím jiným. Filmová Solaris tohle naneštěstí skryla do obalu melancholického milostného příběhu a za celou dobu se hloub než k obalu nedostaneme. Bleděmodrý svět vesmírné stanice se tak stává pastí pro invenci a komplexnost a snaží se nám to vynahradit sondami do rozechvělého nitra lidské duše, tancem mezi střepy vzpomínek a zpěvem vesmírných Sirén, lákajících nás k zapomenutí toho, co bylo, a užívání si snu, který se stal realitou. Jenže co je realita a co přelud a zda je přelud přeludem, když si uvědomuje, že je přelud, to je otázka. Otázka, o kterou se pouze zlehka otřeme, abychom se mohli dostatečně topit v tom ostatním. A i když se s Georgem Clooneym, který se snaží ze všech sil, kterých rozhodně nemá málo, stejně jako Natasha McElhonová nemá málo osobitého křehkého půvabu, topí docela příjemně, nebude asi málo takových, kteří budou během půldruhé hodiny onoho utápění potřebovat sirky pod víčka. Že k ničemu nedojdeme a nic se nevyřeší, je nabíledni, konečně rovnice o tolika neznámých snad ani nemůže mít řešení srozumitelné lidským bytostem. Ale že tam, kde nám knižní předloha nabízí fascinující, komplexní pohled na lidské touhy a sny, Solaris samotnou (překvapivě mi na filmu nejvíc vadila změna rodu planety oproti předloze) i hranice lidského poznání, pro nás film vydestiloval jedinou a to ještě nijak chuťově výraznou esenci a jsme nuceni smířit se s koncem, který aspoň na mě dělá dojem třešňové větvičky narpubované na kaktus a nutí mě dospět k závěru, že za málo peněz málo muziky, je smutným výsledkem snahy přiblížit Solaris filmovému divákovi. Asi jsem opravdu hledala zrcadlo vlastních představ a ne nový obraz, ale tenhle obraz byl na můj vkus namalován příliš vybledlými barvami. (06.11.2007)

Soderberg se filmařsky znemožnil... Nedokázal se zcela oprostit od ruského originálu, obsadil typově stejné herce, nahodil obdobně pomalé tempo, ale naprosto selhává obsahově. Veškeré myšlenky jsou maximálně redukovány, střih odstranil všechny zbytečnosti za snahou vypíchnout to nejdůležitější. Velmi smutně dopadají nudné vzpomínky, stejně tak "vztah" hlavních protagonistů. Tam, kde Tarkovskému stačilo jen lehce naznačit a nechat na divákovi, Soderberg vše doslovně vysvětluje; postavy si pokládají triviální otázky - opět v rozporu se zvolenou formou. Jednoduše tragédie. (23.12.2006)