Hercule Poirot

"Šéfinspektore, vy jste zase přemýšlel? Copak jsem vás před tím nevaroval?" --- Zkřehlý leč jako většinou skvělý Poirot ve vánočním dílu, ve kterém Vánoce nehrají žádnou roli. Jinak klasika - osamělé venkovské stavení, rodinné půtky, záhada zamčeného pokoje, důmyslná vražda. Stará dobrá detektivka. (25.11.2012)

V ubytovně potrhlé Řekyně v ulici Hickory se začaly ztrácet čepice. Dvě pletené a jedna plátěná se štítkem... Tak ne, to bylo tenkrát myslím v nějaké škole ve Vyškově, ale i zde se ztrácejí věci a nemá v tom prsty Alzheimer, ale partička študáků. Nebo ne? Bavil mě způsob, jak se do ubytovny Poirot jakoby nenápadně vetřel, pod záminkou přednášky o kriminalitě (říká tam, v nechtěné parodii na nadporučíka Mazurka, že prevence, soudruzi, prevence je to nejdůležitějši). Myslel jsem, že bude celým příběhem provázet jako přednáškou a názorně vše demonstrovat v praxi. Ale on si to jako obvykle nechal až nakonec, kdy ze svého rozpáraného batohu nevytáhl Boba ani Pavla Bobka, nýbrž pachatele. Bravo, monsieur Poirot! Bravo! P.S. V tomto příběhu se přes veškerou snahu inspektor Japp nedozví, k čemu slouží bidet, a krutý Poirot a paní Citronová jej sadisticky trápí hladem. (05.04.2016)

"Jmenuje se Giraud. Myslí si, že je nejlepším detektivem ve Francii. Možná má pravdu." "No, Hastingsi, nemá. Ve Francii je teď Hercule Poirot." --- Z toho jediného, co z dílu trčí (totiž řevnivost mezi Poirotem a francouzským komisařem Giraudem), se dalo vydyndat podstatně více. Jinak je to hodně průměrné. Romantická zápletka Hastingsova by byla na hranici trapnosti, pokud by se z ní ovšem Agatha nerozhodla později vykouti manželství. (05.12.2012)

Poirot na vodítku lítá od stopy ke stopě a (jak by řekli naši negramotní politici) rozklíčovává záhadu, která jako vždy vůbec neměla být. Esence klasické detektivky, podobné příběhy sekala Agatha s takovou rutinou, jako Baťa cvičky. (09.10.2012)

Když ten Skot z Edinburghu poslal svého detektiva na venkov chovat včely, tak já toho svého pošlu na venkov pěstovat dýně. Nad originalitou Agathy se sice někdy tají dech, ale zde, v tomto místy až dojemně vzpomínacím příběhu, nad tím mávnu rukou. Setkání s Jappem po letech a zvláště prohlídka Poirotova londýnského bytu, kde je vše přikryté a čeká na návrat legendy, je emotivnější, než další zapíchnutý boháč. Člen služebnictva rozšmelcovaný stylem "přejedu a cófnu" zamrzí a připomene Agathin cynismus ve vztahu k zabíjení kolem stojících neurozených panáčků a panenek. Závěrečná přestřelka v chemické továrně má atmosféru Terminátora 2, jen je škoda, že nakonec je mrtvola postříkaná vodou, nikoli kyselinou (jak naznačuje jedna scéna na začátku dílu). V neposlední řadě je třeba upozornit, že tento díl obsahuje HOAX s telefonem, až se k němu dostane Antidesinformační odbor Ministerstva vnitra, jistě poputuje do trezoru: Pokud chcete být rebelové, vytvořte si digitální kopii a uschovejte ji ve škvíře mezi trámy na půdě. Jako já :-) (21.01.2017)

Tedy není nikdo sympatický. Na začátku sice potěší imitátorka (ovšem diváka, nikoli Poirota), pak se několikrát zaskví Hastings, ale ve finále si jdeme pro ránu na komoru, která se nikoho nedotkne. Filmařsky a herecky skvělé, jako vždy, leč s postavami se nedá ztotožnit. Nudný a protivný Lord a partička kolem něj. Jeho žena hérečka. Samolibý spisovatel /dramatik. Venkoncem v rámci seriálu průměr. (19.03.2018)

To je ten díl, jak Hercule jezdí přes moře na takovým hrkaču! Přívozní traktor mi po letech z dílu utvěl jako jediné, i když v příběhu nehraje žádnou roli. --- Velmi důmyslné provedení, vražedně důmyslné, až skoro kostrbaté... ale Hercula Poirot nějaká taková na dvakrát zfingovaná vražda na pláži proste nemůže rozrušit. Až na to, že je to možná skutečně příliš překombinované, tak velmi dobrá detektivní klasika s čučavými exteriéry anglického pobřeží. (27.03.2016)

"Mezopotámie znamená země mezi řekami. Chápete, Mezo-potámie. Země mezi řekami. Mezopotámie." Kapitán Hastings opět ohromuje svými znalostmi. Na všechno ostatní je tu Hercule Poirot, zde komára honící, do skleničky lápající a ze dveří vyhlazující. A vraždy řešící, samozřejmě. Další z mnoha výprav belgického detektiva do Orientu je jako vždy potěšující svými exteriéry a rozpálenou atmosférou. (26.03.2018)

Podle mě jeden z nejlepších příkladů klasické detektivky, v rámci tvorby Agathy Christie i mimo ni. Takřka dokonalé zpracování v rámci takřka dokonalého seriálu má zde navíc velkou oporu v atmosféře, kterou se mimo jiné daří podtrhovat i hudebním motivem ze Satieho Gnossiennes. Pokud se tato televizní série o druhém nejlepším detektivovi všech dob někdy přiblížila pěti hvězdám, bylo to tady. Při sledování jsem měl po dlouhé době zase pocit, že čtu napínavý příběh a je pro mě těžké knihu odložit. (25.03.2016)

"Tak už pojď, jen pojď, smrti má / pod cypřišem temným ať spočinu." --- Temný díl, tápající Hercule se velmi dlouho nemůže rozehřát, nakonec však motor naskočí a konec je typicky mistrovský. Je to drámo, humor zde nehledejte (snad kromě Poirotovy zdrcující kritiky anglické gastronomie:-) (23.09.2012)

Další případ sevřený kompaktním prostředím, tentokrát parníku na Nilu. Člověku chybí (vrchní) komisař i kapitán, kterého zde střídá bezkrevný plukovník. Poirot si ze začátku tak trochu hraje na zaměstnance rodinné poradny, tak moc se snaží, aby na této dovolené nemusel nic řešit (a Agatha neměla co psát). No, nepřekvapivě se nepovede. Suchet však má vše pod dokonalou kontrolou a tak příběh příjemně plyne jako africký veletok ke svému cíli. A Emily Blunt... tu je vážně škoda zabít. (15.01.2017)

Při sledování The Hollow si člověk uvědomí, jak se seriál za těch patnáct let změnil. Humor původně generovaný po hrstech a zajišťovaný věčně stíraným Jappem či Hastingsem, případně paní Citronovou a jejími libůstkami a posedlostmi, nahradily ukdákané stařeny rozčilující se nad policisty chodícími po trávníku. Seriál prostě zvážněl a zestárl, s odchodem výše zmíněných nahrávačů ztratil šťávu a proměnil se, zpomalil. Ty tam jsou honičky ve člunech (viz Rhodský trojúhelník, S01E06) nebo v autech (Podivná loupež, S01E08). Já chápu, že Poirot o tomto vůbec není, samozřejmě. Taky to nikdy nebyl úhelný kámen příběhů a důvod, proč je sledovat. Ale ta únava z posledních dílů podle mě přímo kape. O to je chmurnější a temnější atmosféra, o to víc je vše přikryté mlhou, což anglické detektivce prostě sluší. --- V tomto díle navíc potěší i Edward Hardwicke, který se proslavil rolí doktora Watsona v nejlepším holmesovském seriálu The Adventures of Sherlock Holmes (1984). Ano, nejlepším, protože Moffatovi se BBC Sherlock postupem času a s přibývajícími sériemi úplně a naprosto rozpadl (a to říkám jako fanatický fanda prvních svou sérií). (02.12.2018)

Pokud si koupíte lístek na vlak a uvidíte společně s vámi nastupovat malého Belgičana s nadměrně vyvinutými šedými buňkami a s nezaměnitelným knírem, jeďte raději busem. Skvělý díl, kde sice Agatha používá staré známé osvědčené fígle (falešný klenot), ale to zde konkrétně nijak zvlášť nevadí, potěší i výtečné obsazení (Elliot Gould je zde stejně vykulený jako v Přátelích, nebo Dannyho parťácích), ze kterého vyniká především neobyčejně sympatická a krásná Georgina Rylance. Skvělá je zde i Severoirčanka Bronah Gallagher (mj. Pulp Fiction), která je jednou z těch hereček, které na první pohled zaujmou nezvyklým zjevem (politicky nekorektně řečeno divným ksichtem). Pro mě je to dost možná jeden z nejlepších dílů seriálu. I díky vtipné narážce na konci. "Pojedu teď do Vídně. Zlákal mě Orient Express, jistě jste jím jel už milionkrát." "Non, madame. Ale jednou se jím musím projet." (05.04.2016)

Děsivě otravná a nevtipná nepostava Zoe Wanamaker strhává každý díl, ve kterém se vyskytne, do bahna podprůměru. Zde, pokud to správně chápu, se objevuje poprvé a je to škoda, protože výchozí situace je na Agathiny poměry velmi zajímavá. Odolat pokušení stvořit si své literární alter ego je těžké, zvláště při objemu, který Christie vyprodukovala. To chápu. (14.09.2015)

Když vám někdo vykládá stále ty samé nudné nudné věci pořád dokola, hodinu za hodinou, den za dnem, týden za týdnem, je to důvod pro vraždu? Hm, tak to bych se coby učitel měl nad sebou dost zamyslet a do budoucna se mít na pozoru. Jinak Suchet táhne celý film sám a sám, bez parťáků, pinká si s postavami a pluje za rozlousknutím tentokrát trošku zamračeně, ale s o to větší jistotou. (20.03.2016)

Když v detektivce scéna začíná tím, že někdo nese tác se snídaní ranní chodbou starosvětského šlechtického sídla, zaklepe na dveře a zvolá: "Paní, můžu vstoupit? Snídaně!", chvilku se neděje nic a pak zase zaklepání, o trošku nervóznější, stejně jako opakované zvolání, "Paní!", není příliš těžké uhodnout, co se bude dít dál a říká se tomu klišé. Příběhy pána s nejvýkonnějším procesorem z šedých buňek v hlavě jsou ostatně takových momentů plné, co měla taky grafomanka Christie pořád psát, že, to chápu. Dílu "Čas přílivu", stejně jako většině dílů podlední třetiny seriálu, zoufale chybí Japp, Hastings a paní Citrónová. Z propadliště propadáků to celé zachraňuje fantastický Suchet a nejzlejší zlejšek ze všech zlých zlejšků. Poirotovo zhnusení nad tím tvorem je na konci svou expresivností nevídané. A to baví. (11.12.2016)

Kartágo musí být zničeno, stejně jako všechny scény s nejprotivnější postavou detektvině-literární historie Ariadne Oliver by měly být ze seriálu Poirot vystříhány a obřadně spáleny na veřejném místě. Já vím, opakuji se, stejně jako se Cato starší opakoval s tím Kartágem. Ale ono to vážně skoro fyzicky bolí, když se epizoda tak skvěle rozběhne, má zajímavou kameru, je se na co dívat i z hlediska exteriérů a... pak zatroubí kabriolet toho vyšinutého alter ega paní Agathy a mně se obrátí oči navrch hlavy. Už je tady zas! Přitom v tom příběhu nehraje prakticky žádnou roli, kromě jakéhosi uměle dosazeného komického prvku. Pro mě je Ariadne Oliver Jar Jar Binksem světa Hercula Poirota, nemůžu si pomoct. Zbytek příběhu sedí do klasických Poirotovských kolejí, potěší další z několika výletů na venkov, pokusy o humor v padesáti procentech úspěšné ("Možná bych vám měl říct něco o sobě? Bon. Jsem Hercule Poirot, nejslavnější detektiv na světě!") a některé postavy jsou sice mírně přehnané, ale budiž. Problém je trochu s tím začátkem, kdy policejní komisař dostane chlapa do oprátky a pak běží za Herculem s tím, aby ho odtamtud zase dostal a sám si jde po svejch. No dobře. Zápletka samotná není moc originální a starý dobrý pan Arthur Conan se musel v hrobě (pokolikáté už) zavrtět. Nu, nicméně se na to dívat dá. (28.01.2019)

Paradoxem poirotovského seriálu je to, že jak časem rost z hlediska rozpočtu a dostával filmový look (poslední série vypadají skutečně skvěle), tak jako by docházely dobré náměty, jako by tvůrci vyzobali to nejlepší z pera grafomanky Agathy a nakonec sice seděli na pytlích peněz, ale nevěděli moc, co s nima. To je i tak trochu případ Kočky mezi holuby, i když zde - v tomto pojetí - nějaká opuletní výprava nebyla potřeba. Dame Christie napsala novelu z prostředí dívčí školy pro snoby v roce 1959 a slavný detektiv se v ní objeví až na konci, jinak je to celé špionážní román, v té době "frčící". Filmaři tedy zde z předlohy vysáli poirotovské gró a zbytek zmuchlali a zahodili. Nicméně pak zůstane tak slabý příběh s tak strašidelně patetickým koncem, že se to těžko hodnotí jinak než průměr. (10.12.2016)

Très bien! Díky hudbě správně nervní, nabité humorem ("Děkuji vám, pierote."), se správným množstvím tajemna, které Hercule skvěle odměřeným tempem odhaluje. Vybroušená záležitost s příjemně otravnou Zoë Wanamaker. (26.09.2012)

Ach, Sýrie. Stará dobrá Sýrie! (No dobře, zde tedy Maroko, ale tím si to nebudeme kazit.) Exkluzivní exteriéry a vynikající obsazení (Curry a Gatiss) dělají z tohoto dílu nadtelevizní laskominu. Leč co naplat, příběh je provařený, směřuje k nepřekvapivému rozuzlení ve večerním pouštním stanu, kde si divák zase jednou připadá jako na konci konverzační komedie Oscara Wilda (kdo je čí teta, strýc, dcera, švagr a děda). (10.01.2016)