Robert Vrchota

Robert Vrchota se narodil 13. ledna 1920 v Břilicích u Třeboně pod vlastním jménem Josef Vrchota do rodiny truhlářského mistra. Své ranné dětství prožil mladý Josef v Českých Velenicích a Českých Budějovicích, kde nastoupil na gymnázium. Po vystěhování rodiny z pohraničí (1938) žil Vrchota poblíž Prahy. Po začátku okupace však tajně odešel z gymnázia k severočeské kočovné společnosti.

Už jako profesionál stanul na prknech pardubického Východočeského divadla (1941 – 1948). Následně prošel pražské soubory Divadla československého státního filmu (1948 – 1952) a Karlínského divadla (1952 – 1956). V dalších dekádách působil v divadle v Kolíně (1956 – 1980), z něhož odešel 1. ledna 1980 na odpočinek. Do divácké oblíbenosti se rovněž zapsal i svým vystupováním na zájezdových estrádách a v televizních zábavných pořadech.

Robert Vrchota zpočátku hrál díky své vysoké urostlé postavě a sympatickému zjevu milovnické role. V pozdějším věku (kdy se jeho postava výrazně zakulatila) to byly dramatické a komediální charakterní úlohy. Na divadelních prknech ztvárňoval role komediální, tragické a i tragikomické. Z jeho významných rolí si uveďme Gromova („Aristokrati“), Higginse (Shawův „Pygmalión“), Falstaffa (Shakespearovi „Veselé paničky windsorské“). Pod pseudonymem Can O´Harris dokonce psal divadelní hry „Arabské balábile“ (roku 1960 uvedená bez většího úspěchu v Martině), „Oceán a námořníci“ či „Svědomí a šibenice“.

Ve filmu debutoval již na sklonku německé okupace, kdy ho režisér a herec Rudolf Hrušínský obsadil do role lupiče v komedii PANCHO SE ŽENÍ (film však byl uveden až po válce roku 1946).

Vrchota měl ojedinělou fotogenickou, okouzlující tvář a mužný zjev, který ho zezačátku předurčoval do rolí milovníku a hrdinů. Hrál tak například Kurta Reichmana ve Weissově ULOUPENÉ HRANICI (1947), inženýra Karla Bureše v Machově komedii NIKDO NIC NEVÍ (1947), poručíka Vránu v RODINNÝCH TRAMPOTÁCH OFICIÁLA TŘÍŠKY (1949), četaře ve Vávrově NĚMÉ BARIKÁDĚ (1949), černého myslivce v DIVÉ BÁŘE (1949), závodníka Jiřího Tomka v dramatu PĚTISTOVKA (1949) Martina Friče, inženýra Vladimíra Javorina v Makovcově agitce VESELÝ SOUBOJ (1950), hajného Václava Maršíka ve Wassermanově komedii PLAVECKÝ MARIÁŠ (1952), kameramana ve Fričově satiře ZAOSTŘIT, PROSÍM! (1956) i seladona Herzána ve FLORENCI 13:30 (1957) Josefa Macha a další.

Ze všech jeho filmových postav nejvíce vynikala opravdu jediná hlavní role dentisty Miroslava Hrušky v Blumenfeldově detektivním dramatu ZLATÝ PAVOUK (1956), kde vystoupil boku začínající Jany Brejchové. Po této úloze však dostával pouze malé a epizodní roličky rozličných profesí.

I ty malé role byly velmi výrazné a charakterní. Uveďme si filmy BÍLÁ PANÍ (host v hospodě), ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (zbrojnoš), „ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU!“ (ředitel školy), PĚNIČKA A PARAPLÍČKO (parťák uhlíř), ŽENY V OFSAJDU (hajný), DÍVKA NA KOŠTĚTI (stěhovák), NÁŠ DĚDEK JOSEF (starosta), LÉTO S KOVBOJEM (řezník), VRAŽEDNÉ POCHYBNOSTI (vrátný), PŮL DOMU BEZ ŽENICHA (soused), PYTLÁCI (hostinský), VÍTR V KAPSE (vedoucí automatu) a desítky dalších. Naposledy se na stříbrném plátně objevil v roce 1988 ve filmech DOTYKY a LOVEC SENZACÍ.

Významná byla i Vrchotova práce pro rozhlas („Anna proletářka“), dabing a televizi (natáčel zábavné pořady, inscenace KAM SLUNCE NECHODÍ, ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU, JAK VYTRHNOUT VELRYBĚ STOLIČKU, LÍTOST, CHLÉB A PÍSNĚ, ÚZEMÍ STRACHU, ANGLICKÝ BIFTEK S ČESKOU OBLOHOU, TICHÁ DOMÁCNOST, UTOPÍM SI HO SÁM a seriály).

Ze seriálů: HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, DNES V JEDNOM DOMĚ, PLECHOVÁ KAVALERIE, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO. Populární a oblíbený milovník českého filmu Robert Vrchota zemřel 25. dubna 1993 v Praze ve věku sedmdesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour