numi

Animák ve stylu Jak vycvičit draka - originální, vtipný, strhující, eklektický, bez hluchých míst a se sakra charismatickými postavami. Děj je samozřejmě plochý, ale o to přece u vánočního filmu o třech generacích Santa Clausů a hromadě vánočních elfů nejde.

Gosling vs. Tomei, Gosling vs. Giamatti, Gosling vs. Hoffman, Gosling vs. Wood, Gosling vs.Clooney... Gosling vs. Akademie. Clooney prodává sto minut politického bahna přes blonďatého macho-inteletuála s tvářičkou životní lásky panenky Barbie. A Ryan "Ken" Gosling dokáže obstát v souboji s vychytralou novinářkou, cílevědomým protivníkem, ještě cílevědomějším šéfem a přítelem, brutálně sexy teenagerkou i budoucím prezidentem. Každá scéna, ve které se objeví, funguje na sto deset procent. A on z plátna nesleze. PS: Sváděcí scéna s Evan Rachel Wood (btw. !!!) se řadí mezi top barové scény 21. století - hnedle vedle v překladu ztraceného dua Murray - Johansson a kartové peep show manažerské dvojky Clooney - Farmiga v Lítám v tom.

Asi neexistuje způsob, jak zdůvodnit čtyři hvězdičky téhle šílenosti, ale oproti dementní jedničce se dvojka alespoň nesnaží brát vážně. Asi každá akční scéna je totálně přitažená za vlasy, ale mně to prostě nevadilo, a to nejsem ani příznivcem žánru. Je sice pravda, že některé věci byly hodně over-the-top, mám teď na mysli odstranění bomby jeřábem a... stažení záznamu z kamery do iPodu, protože každý ví, že bez iTunes si prostě ani Frank nevrzne o)), ale má to spád, je to tak blbé, až je to prdel, nejnebezpečnějším záporákem je Kate Nauta v růžovém spodním prádle, Amber Valletta je žena, pro kterou stojí za to riskovat život, a Jason Statham je Rocky s otočkou JCVD. Prostě guilty-pleasure. Pravda, více guilty. No a?

Výborný námět, který je sám o sobě dostatečně třeskavý, Al Pacino skvělým podáním Krvorkiana ještě stupňuje až někam k blízkosti Dvanácti rozhněvaných mužů. A ač jejich fatálnosti i filmových kvalit nakonec nedosáhuje, zůstává výjimečným příspěvkem na ožehavé téma asistovaných sebevražd a právních absurdit.

Konečně zase český FILM.

Žlutohnědý béčkový průjem se všemi nešvary, které k béčkům patří. A Van Dammem hrajícím na housle.

Vizuálně atraktivní, emotivně napjaté, ale také v jednotlivých polovinách nesourodé a celkově obsahově prázdné (jak jen konec světa může být!?). Pořád je ale Melancholia minimálně stejně vzrušující jako sex s Kirsten Dunst na deváté (?) jamce a Trierovi patří všechna čest za to, že s podobnou filmovou lyrikou bortí hranice všeobecného (ne)vkusu.

Prvoplánové, neatmosferické a dokonce i v rámci žánru stupidní. Ale od Jessicy Biel v Texaském masakru motorovou pilou je Alexandra Daddario asi nejpříjemnějším soustem k zavraždění.

Místy spooky, místy scary, Renée se snaží a nebýt moc hr začátku a přepáleného konce, tak by to bylo vlastně sakra fajn. Prostě atmosféra na jedničku a škoda, že se ve scénáři (asi) hodně škrtalo a přepisovalo.

Humor, nadsázka, atmosféra, charisma, hlášky... prostě vše, co má povedená komiksová adaptace mít. Už chybí jen pořádný příběh a bude to ONO.