Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Krimi

Recenze (270)

plakát

Cedulky (2008) 

Je to sice cajdáček na druhou, ale... přinejmenším se tam "nelowískujou" pomocí těch otřepaných filmových frází :) Příjemná dvanáctiminutovka.

plakát

Muži, kteří nenávidí ženy (2011) 

Zařekl jsem se, že nebudu srovnávat. A fakt se o to snažil. Ale člověk se tomu prostě neubrání. Už samotná knižní předloha prostě nastavila laťku pekelně vysoko a švédské zpracování se jí (laťky), myslím, drželo zuby nehty. U Finchera však nemám pocit, že by jakkoliv "přesáhl" své zadání - odvedl prostě jen dobrou práci s ničím zajímavým navíc. Jistě, i to se dá mnohdy zmršit - a jak! Na druhou stranu je tu možnost sáhnout po švédské alternativě, a tak prostě jen velmi dobrý nadprůměr nestačí. Chyběla mi totiž ta správná atmosféra. Dění na ostrově mě nechávalo chladným, Reznorův hudební podklad mi také nepřišel kdo ví jaký, byť jistě posloužil tak, jak měl. Z původního snímku divák cítil tu zkaženost Vangerovy rodiny, jednotliví členové famílie byli zahořklí a uzavření až běda - kdežto Fincherův starý nácek, připomínající hodného dědečka, který svou pověst vysvětluje tím, že to není o tom, že by on sám nikoho nepřijímal, jen k němu ve skutečnosti prostě nikdo nechodí... to člověku i v kombinaci s těmi ostatními pohlednými a ani ne tolik zlobou prolezlými sourozenci z rodiny tak trochu zhořkne. Hlavní představitelé dělají, co mohou, a za to jim všechna čest - bohužel mě výkon (a krása, co si budeme nalhávat) slečny Rapace z původní předlohy ovlivnil natolik, že jsem Rooney Mara nepřenechal příliš mnoho "místa na slunci", no a Craig... já nevím. Je dobrý, o tom žádná. Ale v pozici zarytého novináře, kterého v honbě za informací nic nezastaví, mi prostě daleko víc seděl tuctový čtyřicátník s pupkem a obličejem s ďolíčky, než nabušená mašina. Ačkoliv se tento komentář snad může jevit jako zahořklá kritika, určitě tak působit nemá. Přesto přese všechno je to velice dobrý film. Jen mohl být ještě lepší - alespoň tedy pro mě.

plakát

Pomáhat a chránit (2011) 

Úlet roku. Super nekorektní hlášky, přímočarost příběhu je v tomto případě vítaná... a Brendan se toho nebojí.

plakát

Warrior (2011) 

MMA jsem až na pár youtube výjimek nikdy moc nesledoval, natož pak s ním měl nějaké osobní zkušenosti. Divák ale nemusí být odborník, aby mu došlo, že člověk, který kdysi aktivně zápasil a umístil se maximálně tak na pětisté místo nějakého adekvátního zápasnického žebříčku, to nyní za pár týdnů tréninku asi těžko dotáhne na úroveň těch nejlepších ultimátních mlátiček na světě - nepomůže k tomu ani úsměvný záběr na ústředního hrdinu, zvedajícího v úvodu filmu činky v garáži, aby bylo jasné, že se přeci "udržuje i přes výchovu dvou malých dětí a výuku středoškolské fyziky ve formě". Na druhou stranu je to "jen film" a určitě splňuje to, co by každý správný sportovně akční počin splňovat měl - zajímavé herecké výkony (obdivuju představitele, kteří skáčou z role do role a jen tak mimochodem si dle potřeb naberou třeba patnáct kilo ve svalech, aby to pak bylo v kleci to pravý ořechový) a především napětí - původně jsem se té stopáže trochu bál, ale nakonec mi nevadil ani ten typický patos v podobě rozvrácené rodiny a neuvěřitelných osudů, jejichž rozklíčování vede až k uslzenému závěru plnému emocí. A že je to celé jedno velké klišé? Kdo z vás čekal něco jiného? Ukažte mi sportovní film podobných "rozměrů", který by šel mimo vystavěné, funkční a tolika počiny ověřené konstrukce žánru, a já vám dám za pravdu. Do té doby si Warriora po čase pustím klidně ještě jednou.

plakát

Domino (2005) 

Nestává se často, abych rozkoukané filmy vypínal v (tom lepším případě) v půlce. Většinou se snímek snažím dokoukat, když už jsem do toho ten čas investoval... ale tady to fakt, fakt nešlo... A Keira se svejma mínus jedničkama a přitroublym výrazem má u mě osobně od sex idolu, za který ji tam oslavují, vážně daleko...

plakát

Vyměřený čas (2011) 

Na jedné straně stojí originální a podle mě atmosfericky dobře zpracovaný námět. Proti tomu je však postaveno klasické "nadlidství" ústředního hrdiny, což mi poslední dobou vadí stále víc a víc. Je mi daleko sympatičtější, když postavě k posunu v ději v její prospěch pomohou některé ve skutečném světě ne příliš pravděpodobné náhody, než to, že se z chlápka bez předpokladů (v tomto případě dělňas z továrny) stane přepnutím jakési neviditelné páčky hitman, který bez mrknutí oka vyškolí profesionální bouchače (v našem případě strážce času) a s přehledem solí smrtelná střelná zranění ze zbraně, které měl podle informací, se kterými divák od začátku snímku pracuje, poprvé v ruce. Rovněž mi vadí brzká smrt krásné Olivie Wilde, to se přeci nesmí stávat! Ale to už je tak trochu můj problém a s kvalitami filmu to zas tak moc společného nemá :) Je však třeba uznat, že jsem se bavil, snímek celkem šlape a jak tu už v některých komentářích zaznělo, funguje to i bez šílené výpravy plné futuristických robotů a přehnaných efektů. Trochu mě mrzí, že se blíže nevysvětlila situace s hrdinovým otcem, o kterém je nám servírováno pár nezanedbatelných zmínek - třeba by se tím směrem mohla ubírat i vysvětlení, proč je hlavní postava tak zručná v kopání zadků jiným, v tomto ohledu daleko zkušenějším lidem. I přes to všechno ale u mě dobrý. Vlastně moc dobrý.

plakát

Věc: Počátek (2011) 

"Jsem monstrum, protože si čistím zuby?"No. Bál jsem se, že se budu bát. Na to ale snímku chyběla atmosféra, kvalitní hudba... a tak nějak celková gradace a napětí - špičkové efekty a klasické lekačky (které mi vadily už jen proto, že celková hlasitost snímku byla opravdu přestřelená a v takovýchto momentech mi to trhalo uši) to bohužel nemohly dohnat ani omylem. To všechno by se dalo skousnout, kdybychom nemuseli být svědky tak obrovského množství scénáristických bot. Jedna věc je stupidita postav (jeden nebo oba z dvojice američanů mohou být monstrem, zavřeme je tedy do boudy a uvidí se - nevadí, že jsme před chvílí viděli, jak si ono monstrum vesele proskočilo stropem, oni jistě na náš verdikt počkají!) a klasická supermanská esence titulní představitelky, byť se jedná o obyčejnou paleontoložku. To by nebylo nic hrozného, jako bonus nám však tvůrci sází jednu facku za druhou (spoiler): sledujeme, jak se od spadlého vrtulníku (kam se údajně nešlo bez jiného létajícího stroje dle slov jedné z postav v táboře dostat) vrací dvě přeživší postavy, z nichž ani jedna není ve výsledku náš živočich. Jaká je asi pravděpodobnost, že onu muchlovačku ve vrtulníku a následný pád přežili pouze dva obyčejní muži a nikoliv nabouchaná mimozenská bytost? O "vyřazení" rolb z provozu nemluvě - jedna si to o půl hodiny později bez problému vyhasí z hangáru, aby ji druhá po sekundové opravě mohla pronásledovat. (konec spoileru)Dalo by se pokračovat do aleluja, ale nemělo by to cenu. Celkově bylo dle mého názoru málo prostoru věnováno i paranoie a vzájemnému podezírání postav, na tom se dalo vytřískat daleko více a celkové atmosféře to mohlo jen pomoci. Plombová scénka byla fajn, ale víc jak dvě hvězdičky si bohužel nezaslouží. Mimochodem - nejsem si teď jistý, ale nebyla rasa psa, který byl v záběrech na začátku, jiná, než toho, který si to pelášil v závěru? Nic proti ničemu, ale paní vědkyně nám nad mikroskopem přeci oznámila, že monstrum své oběti dokonale napodobuje - nemělo by tedy i tady jít o stejného čtyřnohého kamaráda? Ale možná jsem se jen špatně díval. Na závěr dodat, že jsem verzi z osmdesátek neviděl, nízké hodnocení tedy nepřisuzuji tradičnímu uctívání původních verzí...

plakát

Hanna (2011) 

Proč. Proč! Proč vždycky tak nadějnou záležitost totálně zazdí scénář? Super ústřední trojlístek v podání Saoirse Ronan, Erica Bany a Cate Blanchett, kterému trocha té akce sluší (a klidně jí mohlo být i víc), táhne spolehlivě, soundtrack to tak příjemně dokresluje... a pak přijdou ty strašný facky. Nemá smysl tu vyjmenovávat jednou za druhou, každopádně bohatě stačil moment, kdy Eric Bana odchází z chatrče do zasněženého lesa s tunou sněhu všude kolem, navíc kompletně uprostřed něčeho, jen v lehkém obleku s kravatou. I když pravda, měl pod tím tuším vestičku. Tak byla asi z nějakýho supertermo materiálu s vyhříváním. Závěr slibně nakroucené honičky ve vděčných kulisách nepoužívaného zábavního parku (pozor, spoiler!) mě navíc zklamal snad úplně nejvíc - opravdu jsem nečekal, že super-geneticky-upravená-Hanna zvítěží nad alfa-záporačkou jen díky jejímu nešťastnému uklouznutí. Škoda škoda. Ale jinak pořád lepší průměr, kde když člověk vážně úplně vypne, chvilku si to může i užívat.

plakát

Na doraz (2010) 

Bože, to byla hovadina.