Bobofon

Film v němž svět je viděný anděly, ne lidmi, kde čas skoro neběží, protože nehraje žádnou roli, kde události kloužou jako křídla vzduchem při plachtění ve výškách, kde hranice mezi snem a skutečností se kamsi vytratila, kde důležité je jen to, co vychází zevnitř a kde pravdu vidí jen děti, protože v sobě ještě neušlapaly víru v anděly a zázraky. Velké dílo pane Wendersi.

Nesmírně příjemná oddychovka, plná léta, podivných lidiček a nevyzpytatelného osudu. Třešničkou na dortu úžasná Christiane Paul, sice ne klasicky krásná, ale prozářená vnitřním pozitivním charismatem. Kvůli ní ta pátá hvězda, kterou jak koukám, tady zatím nikdo nedal :o).

Klobouk dolů před Němci, kteří si "jen tak" vysmrknou takovýhle filmeček - chytrý, svižný, vtipný, zajímavý. Ač jsem měl potíže s indentifikací některých holek (těch podobně vypadajících blondýn tam bylo přece jen trochu moc), neuberu ani hvězdu, protože - přesně jak říká tombac - nač se trmácet do Ameriky za málem kultovními Singles, když tady je něco podobného, pro mě dokonce lepšího. Neprávem pozapomenutý film.

Nečekal jsem nic a dostal jsem všechno - humor, napětí, údiv, dojetí, neotřelý příběh a senzační a mimořádně talentovanou Ellen Page k tomu. Úplně obyčejný film, v němž je všechno neobyčejně dobře a působivě poskládáno. Kam se hrabou všechny americké velkofilmy přecpané hvězdami na tenhle diamant vytažený jen tak z kapsy.

Humor tam není skoro vůbec, vedlejší postavy jsou nesympatické (rodiče) nebo nevýrazné (kamarád ženicha), postavy nejednají moc logicky, ale co je to všechno platné, když Piper a Lena všechny tyhle nedostatky převálcujou silou rozjetýho T-34. Obě krásné a cool zvlášť, a spolu ještě mnohem krásnější - a jestli spolu nežijou i ve skutečnosti, jak jsem slyšel, tak je to velká chyba, protože ta vzájemná chemie z nich ve filmu úplně tryská. Pozor! Sledovat i po závěrečných titulcích, je tam ještě malý ale důležitý kousek filmu, o který jsem napoprvé přišel.

A kdybych mohl dát sto hvězd, tak je dám, protože tohle byl velice silnej zážitek, pro mě zatím nejlepší film roku. Napínavý, svižný, myšlenkově a historicky velice závažný, dokumentárně přesný (skutečnosti odpovídá například i počet vystřelených nábojů při přestřelkách a teroristických akcích!) a přitom strhující. A hlavně podivuhodně nestranný a nikomu nenahrává: bylo to tak a tak, a ty si sám rozhodni, jestli to byli vrazi a magoři, nebo jestli jim o něco šlo. Byla snad kdysi léta, kdy jsme mohli na německou kinematografii pohlížet jako na velkovýrobce nosáčů v kožených kalhotách; dneska by se Němci na nás mohli dívat jako na partu zoufalých Troškařů. Dívej se, česká kinematografie, jak ti ujíždí evropský vlak, támhle mizí za zatáčkou.

Drží to úroveň prvního dílu, což je nad všechny pochvaly a superlativy...

Blbý na tom akorát je, že už nikdy neuvidíme nic lepšího...

Klasicky klasická klasika ze všech nejklasikovatější - nepřekonaný a dle mého soudu nikdy nepřekonatelný klenot svého žánru a jeden z nejlepších filmů historie vůbec. Viděl jsem to stokrát a když se dívám po stoprvé a Chris a Vin vlezou na pohřebák s mrtvých indiánem a rozjedou se nepřátelským městečkem ke hřbitovu, vždycky mi - tak jako stokrát předtím - přeběhne mráz po zádech a netrpělivě poposednu. A když to na konci "koupí" Brit a hodí naposledy svůj nůž... no ještě že jsem měl kapesník připravenej, jako stokrát předtím :o)

Mám rád historii, mám rád romantiku a mám rád humor - a tohle všechno mistři kuchaři vkusně a s citem smíchali, opepřili to řádným dobrodružstvím, přichutili francouzskou elegancí a duchaplností, vyplnili krémem utřeným z překvapení, lesku a nádherné hudby a celé to korunovali stále čerstvým Belmondem, sladce štiplavou Marlene Jobert a tajemně sladkohořkou Laurou Antonelli. Co vzniklo? Žádný přeplácaný dort pejska a kočičky, ale prvotřídní zboží z nejlepší francouzské kuchyně. To můžu pořád a nikdy se nepřejí.