Recenze (208)
Sokolovo (1974)
Film to v pravdě není špatný, neboť se v technických detailech striktně drží skutečného průběhu bitvy s precizností Bratrstva neohrožených. Bohužel silný nános politické agitky a deformace příslušný době vzniku především v první třetině působí hodně nestravitelně, a tak jinak skvělý válečný film deklasuje do škatulky propaganda.
Fleming (2014) (seriál)
Co to hergot je? Spíše než nějaký životopisný film, se jedná notně vyumělkovanou vykrádačku Bondů naroubovanou na životopisná data jejich autora. Povinná dramatizace, na níž vás seriál upozorní úvodních titulcích( jako ministerstvo zdravotnictví na škodlivost kouření), bohužel natropila své, takže se o autorovi dozvíme asi tolik jako kdybychom si přečetli článek na wikipedii. Bohužel ani ten romantizvoaný Flemming není příliš lákavý. Působí jako jako řemeslně dobře natočené béčko, plné slovních klišé, červené knihovny a momentů kdy si divák povzdechne "tohle dělal Roger Moore v ..." a hejsek Cooper, jakožto člověk, který by nemohl na MI6 ani mýt schody, tomu jen zasadí poslední hřebík.
Zahradník z Argenteuil (1966)
Poetické, místy humorné a dokonale Gabenovské. V daném žánru mi nic jiného neschází.
Doktor Martin (2015) (seriál)
Po stránce kvalitativní pro Českou televizi úspěch, proto dávám 2*.
Mission: Impossible - Národ grázlů (2015)
Cruise opět předvádí úžasné kaskadérské kousky, to vše v perfektním technickém zpracování. Palec nahoru. Bohužel to je tak vše, co na filmu vychválit. Koncepce a vůbec smysluplnost scénáře od posledního dílu opět poklesla a již se může směle měřit s posledními díly série Rychle a zběsile. Zde bych očekával více snahu vyrovnat se z mého pohledu ušlechtilejším bondovkám, než jednorázovým akčním taškařicím. Pár bodů plus za občasnou sebeironii tvůrců včetně samotného Toma.
Akta X: Chci uvěřit (2008)
Žádná konspirace, jen obyčejná temná detektivka, která ničím neoslní a po které si budete potřebovat spravit chuť u nějakého z dílů seriálu.
Svědek (1981)
Poněkud slabý spád, který však bohatě nahrazuje konec .
Pád Itálie (1981)
Kombinace násilí a erotiky jako ústřední prvky vtažení diváka do reálií válečné Jugoslávie, nicméně kultivovaně podané jak scenáristicky a technicky. Člověk je tak ,podobně jako u Krále Šumavy, schopen přehlédnout lehce socialistický podtext. Snad jen v některých prvcích ( např. okřídlený Ustašovec) je Zafranovič až příliš umělecky excentrický.
Taxi do Tobruku (1960)
Dobrodružné i vážné, avšak místy také humorné. Mé oblíbené rysy francouzského filmu.
Loď duchů (2002)
Laciná kombinace duchařiny a "masakrózních" filmů . Zaujme snad jen prostředí rozpadající se lodě.