Šňůra

Teenagerovská komedie o tom, jak se tři holky praly o jednoho kluka a čtvrtá se nejdříve smála, pak je dala dohromady, aby mu daly společně na frak a nakonec sama taky zaplakala. Vy budete pravděpodobně plakat taky, neboť děj je většinou dost hloupý a vůbec ne vtipný. Nepomůže tomu ani závěrečná dortová bitva, která není třešinkou na dortu, ale spíše hřebíkem do rakve.

Vynikající obsazení, tragédie téměř antická a Sydney Lumet, který dokázal, že i ve svých třiaosmdesáti letech pořád dokáže natočit svěží a napínavé snímky, které dovedou přitáhnout diváky.

Clooney, Blanchett, Maguire, Bridges a další, režie Steven Soderbergh a přitom taková nuda! Na začátku tu možná byl dobrý nápad, ale v konečném výsledku z toho vznikl jen dosti nepovedený experiment. Škoda.

Když jsem se o den dříve koukal na Ratatouille od Pixaru, tak jsem byl nadšen výtvarnou a technickou stránkou filmu. Nelze ale porovnávat Fimfárum a Ratatouille, protože ty filmy i techniky jsou naprosto odlišné. A já jsem rád, že ta česká animátorská tvorba si zachovala svou tvář a styl, vycházející z práce Jiřího Trnky, že má své kouzlo a půvab, tak odlišný právě od tvorby americké. Fimfárum je milé a to i přesto, že pohádky to jsou spíše pro dospělé, neboť dřevěné postavičky jsou spíše pitoreskní zrůdičky a víc než o pohádky se mnohdy jedná o takové malé horory.

Jestli tenhle animák měl nějaký ten krysí chlup na kráse po stránce vyprávěčské, tak jsem si jej nevšiml, neboť jsem byl naprosto uchvácen a oslepen stránkou výpravnou a technickou. Ta byla dotažena k naprosto úžasné dokonalosti i do toho sebemenšího detailu.

Jedno prostředí a prakticky jen dvě ženské postavy, co vedou řeči mezi sebou. A přesto to má napětí a spád a vy nechcete přijít ani o okamžik toho, co se děje, o jediné slovo a zvědavě čekáte, jak tohle dopadne.

Viděl jsem už hrát Adama Snadlera v tolika fekálních slátáninách, že když se pak sem tam objeví v nějakém seriózním dramatu, připadá mi jeho herectví téměř geniální. A právě do této kategorie patří i jeho role ve Volání o pomoc, i když geniální je asi přece jen nadnesené. Každopádně jeho Charlie dojal, tak dobře jej Snadler zahrál, i když to byl opět přeci jen blázen.

Čekal jsem to o něco horší, takže jsem nebyl zklamán, ale přiznám se, že nejvíc jsem se během filmu bavil tím, že jsem poznával české lokace, včetně Pakultu, jinak by to byla opravdu nuda.

Vždycky jsem si přál umět dělat krásné fotky a vždycky mě bavilo spíše fotit lidi, než například krajinky či věci. Nikdy jsem se nenaučil a pravděpodobně už ani nenaučím. O to víc mě fascinují takoví lidé, kteří to dokáži naprosto úžasně. Jako Annie Leibovitz, na jejíž každou fotku se můžu dívat dlouhé minuty a pokaždé tam nalézám něco... něco prostě jen těžko popsatelného.

Tak trošku bizarní, ale skvělá road movie. Řadím ji k mým nejoblíbenějším, hned vedle Lynchova Příběhu Alvina Straighta. Zhaovo putování s mrtvolou kamaráda na zádech by vlastně mělo být smutné, což také ve své podstatě je, ale přesto se budete u toho spíše usmívat, než osušovat slzy.