Šňůra

Teenagerovské vyvražďovačky si mě nikdy moc nezískaly, ale tahle je přeci jen trochu jiná. Nejen tím, že je klasicky japonsky krutá, ale taky atmosférou, která je nečekaně podmalovaná hudební klasikou od Bacha, Verdiho, Schuberta a Strausse mladšího i staršího.

Skvělá psychedelická show, ze které se vám motá hlava aniž si předtím něčeho šluknete či šňupnete. Když to Gilliam točil, musel být řádně sjetý nejen on, ale i Depp s Del Torem. Avšak, zjevně se to vyplatilo.

To je až tak moc kýčovité a postavičky jsou až tak moc bizarní, že se to zkrátka musí líbit i tomu největšímu škarohlídovi. A tahle pohádka nejen, že se líbí, ale i náramně baví a především, jak to k pohádkám zánitě patří, má přesně takový konec, jaký má mít.

Klasická béčková zombie vyvražďovačka, která má ale navíc krásnou zelenookou Millu, která to noži, mačetami, sekerou a zkrátká se vším co řeže a seká, umí náramně a tak stíná zombíkům hlavy nebo je půlí na dvě části jedna radost. A když nestíhá, tak jsou tu ještě lasery, které padouchy rozkouskují na gulášové kostky, nebo kamarádi, co alespoň pomocí střelných zbraní dokáži udělat taky pěkné díry do hlavy. No nekoukněte se.

To bylo tak praštěné, až mi to přišlo vtipné a dobře jsem se u toho bavil. A pokud mě někdo bavil opravdu hodně, tak to byl především Owen Wilson, který si roli potrhlého kovboje Jedediaha opravdu užíval.

Tak tohle byl nářez, na který pěkně dlouho nezapomenu a další důkaz toho, že čas od času se objeví vynikající snímek i z takových zemích, odkud to obvykle moc nečekáme. Tohle je však velmi drsně syrová lahůdka, která stojí za to a s Městem bohů má opravdu dost společného.

Není to sice žádné veledílo, ale čekal jsem to i horší. Tohle bylo ještě docela koukatelné. Hlavní problém byl nejspíš v tom, že se tvůrci zřejmě nemohli rozhodnout, co vlastně chtějí točit, zda komedii nebo akční thriller. Zřejmě kdyby se rozhodli pro první možnost, mohlo to být o jednu až dvě hvězdičky lepší. Takhle z toho vznikl jen takový mišmaš.

Sice Dobrý ročník to ani zdaleka není, ale jako příjemná letní oddechovka to přeci jen funguje. Chce to jen přečkat první čtvrthodinku filmu, která se vůbec nepovedla, ale pak přeci jen dostanete slinu na nějakou tu dvojku červeného či bílého (nebo aspoň burčáku). Nejméně na polovině hodnotících hvězdiček však má zásluhu Tereza Voříšková.

Zručná Michálkova režie, stejně jako Štrbova kamera, výtečné herecké výkony Somra a Novotného... a přesto tomu filmu něco chybělo, abych mohl říct, že byl výjimečný. Nebyl. Byla to jen velmi zručně a kvalitně odvedená filmařina, skládanka životních epizod tří generací a zamyšlení nad spletitostí vztahů, kterým však jakoby schází jakékoliv emoce.

Typická Kim Ki-dukovština - absurdní, brutální, sexuální, ale přitom všem také poetická, krásná a v konečném výsledku geniální. Tohle všechno natočeno s minimálními prostředky, téměř beze slov, ale s úžasným vizuálním zážitkem.