Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (252)

plakát

Sherlock Holmes: Hra stínů (2011) 

Příběh vás nevtáhne a místo strachu o postavy si spíš říkáte, proč se děje na cestě odkud kam to a ono, ale to je jediný větší problém. Akce zůstala neotřelá a kostýmy Downeyho skvělé. Downey a Law nejsou jen skvělí taneční partneři. Na úkor jejich zábavných dialogů nemají ostatní postavy tolik prostoru. Takže Rapace toho moc nenamluví, o Rachel McAdams nemluvě. Law si navíc zopakoval souboj se sniperem jako v Nepřítel před branami. Jinak si raději nezačínejte ani s kozáky, ani s cikány.

plakát

Green Lantern (2011) 

Takhle zelené by nebylo ani dítě Hulka a Esmeraldy. Postav jako v telenovele, scénář tomu odpovídající, takže charaktery nemají prostor vyvíjet se. Copak si tvůrci mysleli, že to pod škraboškou povedených efektů nepoznáme? Ano, mám strach. Ze stejně nevydařeného pokračování, což od DC obzvlášť mrzí. Nicméně Strong by byl důstojnějším záporákem, než ten mrak prachu. Vysavač na něj!

plakát

Božský Evan (2007) 

Stavba archy pro blbce aneb jak utopit 175 milionů dolarů. Oproti "jedničce" chybí gumový Carrey, příjemná Anistonka, božská aura Freemana a vlastně i humor. Bouchnutí kladivem do prstu není kdovíjaký vtip, ale za to Carrel nemůže. Nejdřív jsem si přál, aby to všechno spláchla vlna jako ve Dni poté. Když se tak stalo, litoval jsem. Zbytečný, nabubřelý a špatný efekt v komedii. Neměl by boha hrát místo volného muže (Freeman) spíše dobrý muž (Goodman)?

plakát

John Carter: Mezi dvěma světy (2012) 

Podle živých organismů uvízl John Carter někde mezi Naboo a Pandorou, kvalitativně se však nejvíc podobá Riddickovi. K některým částem bych potřeboval česko-marťanský slovník. Z dlouhé stopáže si pamatuju kamarádského psa, opice a Lynn Collins, která nikdy není víc oblečená, než je nutné. Za ty prachy mohli natočit lepšího hopsajícího Maria. Jelikož je to pro Kitsche už druhý finanční propadák v roce 2012, jeho renomé jde ke dnu jako zasažená bojová loď.

plakát

27 šatů (2008) 

Jsem tady snad jediný, komu se s odstupem času zdá, že všechny ty romantické komedie s Katherine Heigl jsou na jedno brdo? I tady tvůrci rezignovali na snahu rozvinout nebo alespoň obohatit žánr. Apatowa navíc úplně nahradili ženské, a tak není pochyb, komu je film určený. Postavy mi nepřišly k smíchu, nýbrž k pláči. Heigl by si nechala na hlavu kadit, jen aby se ještě víc rozdala. Akerman by snad lhala i o svém pohlaví. Burns jí ochotně skočí na špek a své nejlepší pracovnici nechá špinavé prádlo. A Mardsen píše o svatbách i přes svou smůlu ve vztazích, viz X-Men 3. Komik z něj velký nebude, zvlášť když většinu času řeší s Heigl kraviny. Nicméně v Superstar by se neztratil. Jestli si hlavní hrdinové řeknou své ANO, potom chci vznést námitky a nemlčet až do smrti.

plakát

(K)lamač srdcí (2010) 

Nezískal si přítel vaší sestry/matky vaše sympatie? Není problém se ho zbavit...:-) (K)Lamač srdcí mi srdce nezlomil, ale rozhodně prolomil mou tvrdou obranu před romantickými komediemi. Jemná francouzská ruka se prostě pozná. Nápad nájemného rozchodníka je originální, stejně jako pojetí celé komedie. Připomíná mi to Taxi, Hitche, nebo by to taky mohla být parodie na filmy o nájemných vrazích. No a zrecyklovat Hříšný tanec, to chce odvahu. Hlavní hrdina je sympaťák, běhá jako holka a hřívou připomíná hřebce. Jeho chameleónská sestra několikrát pobavila. Celý tým i tvůrci mysleli i na ty nejmenší detaily a děj je překvapivý. Vanessa Paradis mě ovšem nijak neuchvátila, protože jsem pozoroval mezeru mezi zuby. U většiny dívek mám posedlost dívat se mezi jiné části těla. Trochu mi nešel do hlavy konec filmu. Opustit v den svatby ženicha, který mi nic neudělal, kvůli někomu, kdo mi lhal? Nicméně Monako a soundtrack místy až příliš tlačící pilu udělaly své.

plakát

Miluj mě, prosím (2004) 

O lásku se neprosí. Tolik asi k českému názvu. První půlku filmu si říkáte, co to sakra je? Detektivka se zdrogovaným Hartnettem? Jenže McGuigan podpořený skvělou kamerou a rafinovaným střihem si s vámi dělá co chce. Tušíte, že něco nehraje, ale co? Podezření v milostném čtyřúhelníku (nepočítám Hartnettovu snoubenku) se vyvíjí. Proč je Hartnett co chvíli s jinou? Z jakého důvodu ho Kruger opustila a neozvala se? Jak s tím souvisí divně se chovající Byrne? Dá se Lilardovi vůbec věřit? A tak přemýšlíte a to je skrytá síla filmu. Nezkušený divák se snadno ztratí, detaily jsou důležité. Co bylo dříve řečeno, je postupně překrouceno. V druhé půlce je pak láska ukázána v plné síle. Jako emoce, měnící lidi. Ať už v dobrém, nebo ve zlém. Příběh se rozplétá a postavy čelí nejen konfrontaci s ostatními, ale také se svým svědomím. Stojím si za tím, že film nemá vyloženě zápornou postavu. Manipulátora ano, ale jeho chování je chytře odůvodněno. A já s ním soucítím. Wicker Park je ovšem hlavně příběh o lásce. Skutečné lásce, které osud nepřál a s napětím čekáme, jestli dostane druhou šanci. Někdy jsme si blízko a přece tak daleko... Vývoj vztahu je popsán pomocí flashbacků a rozhodně to není žádné klišé. Navzdory dříve uvedenému se mu nedá nefandit. Hartnett snad ve své nejlepší roli. Kruger sice né největší kočka na světě, ale silně podmanivá, éterická. Byrne skvělá herečka, kterou jsem si vyloženě zamiloval. Všechno mohl zničit jen nevhodný konec, ale naopak, konec je vrchol. Brečím, koukám na celé titulky, užívám si Coldplay z tohoto úžasného soundtracku a pouštím film znovu.

plakát

Eurotrip (2004) 

Jak vypadá Evropa očima Američanů? Jeden nevýznamný stát, ve kterém je Londýn od Berlína sotva pár kiláků. Teda mil. A Bratislava jako popelník, symbolizující minulý režim. Nevím, ale být tam místo Bratislavy Moskva, válka by byla na světě. Někdo to může brát jako výsměch Evropanům, ale my nevznětliví za tím vidíme hlavně hloupost Amíků. Nejen Scotty, ale ani America Doesn´t Know. Začátek sice nic moc, ale tvůrcům se podařilo vhodně si rýpnout do každého státu. I do žabožroutů.Takže si na tom ve výsledku každý najde něco svého. Ze všech těch road movie za holkou má Eurotrip možná největší nadhled a rozhodně nejlepší situační humor. S ním vlastně ani herci nemusí moc hrát. Osobně film označuji za ten nadprůměrný z hloupých komedií a nejvíc si ho užijete s více lidmi. Natáčení v Praze a účast Táborského potěšily. Nevím, jaké hodnocení dávají naši východní bratia, ale u mě čtyři hvězdy. Normálně by to sice bylo asi za tři, ale díky skvělému soundtracku jsem se i po 9 letech dobře bavil.

plakát

Láska na druhý pohled (2009) 

Do tohoto filmu se nezamiluju na první, druhý, ani třetí pohled. Pod označením romantika si představím přece jen odlehčenější příběh, takže bych u popisu filmu ponechal pouze drama. Nebo je romantika každý film, kde se dá chlap s ženou dohromady? Chlap, který radí ostatním, jak překonat ztrátu blízké osoby, napsal o tom knihu a sám se nevyrovnal ze smrti své ženy? Na úkor této linie přišla Jennifer Aniston o část prostoru a film tím trpí. Její sbližování s Eckhartem, které bych normálně považoval za to nejzajímavější ve filmu, vzali tvůrci skokem. Raději sdělovali moudra o citrónech a nepoužívaných slovech. Ze všeho se pak line nuda, smutek, stereotyp. Tyto emoce jsou na nás přenášeny frontálním útokem a na konci bychom měli asi všichni brečet nebo tleskat. Nestalo se ani jedno. Anistonka zachraňuje co se dá a stačí to jen na dvě hvězdy.

plakát

Prci, prci, prcičky: Školní sraz (2012) 

Od prvního dílu už uplynulo 13 let?:-o Doba je to dlouhá, číslo nešťastné, ale film dost možná nejlepší ze série. Ani ne kvůli Jimovým (narážka na podobu se Sandlerem byla trefná) trapasům, Stiflerovým kecům nebo Ozovu účinkování ve Stardance. Školní sraz nám prostě příjemně vyspěl. Kluci už nemohou být ta telata jako na škole, co ani nesní jablečný koláč. Jsou na vrcholu svých sil, mají své povinnosti, rodiny a přichází období prvního bilancování. Ubylo pití, zvracení, nadávek, ale zbylo adekvátní množství gagů. A co je nejdůležitější, humor i přátelství funguje výborně. Tady vládne Stifler a Jimův táta. Nechybí snad žádná postava z prvních dílů. Někdy je to sice jen štěk, ale i tak to potěší., stejně jako malá role Barneyho. Když to občas zaskřípe, spraví to nějaká nostalgická vzpomínka. Vždyť to mohli být i mí spolužáci. Vázne to snad jen u Oze a Kevina, kde scénář nevymyslel nic lepšího, než znovu řešit jejich vztahy s osudovými partnerkami. Výběr holek je tu jako vždy luxusní a na začátku vlastně ani nevíte, kterou z nich byste nechali udělat vám oběd. Prcičky prostě pobaví a přitom si drží svou důstojnost.