Recenze (569)
Odpojit (2012)
Filmy, které mají víc dějových linek do mého repertoáru moc nezapadají. Ztrácím se. Tady to ale funguje na jedničku. Všechny osoby jsou nitkami provázané a vše vrcholí dost emotivní slow mo scénou. Skvěle vykreslená problematika dnešní doby.
Smrtonosná past: Opět v akci (2013)
Die Hard odešla s tímto dílem definitivně do kytek. Samoúčelná destrukce proložená debilními sentimentálními žvásty.
Kůže, kterou nosím (2011)
Počáteční kroky jsou hodně nesmělé, ale později mi návnada přeci jen zachutnala. Film smrdí španělskými kořeny už na sto honů a i přes občasnou předvídatelnost překvapí, v některých případech šokuje. Škoda toho ustřihnutého závěru.
Zrůda (2003)
Theron je stylizovaná spíš jako do hororu a ne do životopisného filmu. Žánr životopisný bych moc nekomentoval. Stokrát zajímavější je přečíst si o Aileen Wuornos pár odstavců na wikipedii.
Borgman (2013)
Farář chopící se po mši brokovnice, běžící lesem hledajíce noru, ve které se ukrývá Borgman. A vedle další. A další. A ještě jeden. Co se stane když si ho pustíte domů? Přivede ostatní postaví pódium, zahrají divadlo, naloží hlavu do kyblíku s betonem a hodí do jezírka. Nechápete? Já taky ne.
Co všechno věděla Maisie (2012)
Dojemné a předvídatelné. Jednohubka na jeden večer. Nebýt některých silných scén s malou Maisií, ráno bych si už ani nevzpomněl. A nic tak příšerného jako bylo její nadabované chichotání jsem ještě za moji éru kulturního barbara nezažil.
Noe (2014)
Velká část první polovina je bravurní. Stylizace, zpracování, efekty i samotný děj. Bohužel se vše potopí s naloděním. Začíná typický kýč a připadá mi, že Aronofsky už vařil z vody. A že jí měl všude dost.
Za borovicovým hájem (2012)
Hodně silných a hlavně překvapivých momentů. Parádní dojemný propletenec.
Zmizení (2013)
Výborná záležitost. Atmosférická, napjatá, vypointovaná; všeho, co od filmů tohohle typu čekám, jsem se dočkal.
Trabantem až na konec světa (2014)
Na české poměry dobrý výkon. Jen závěr mi přišel dost useknutý.