KorenGeorge

"Vyju hlady, vyju hlady, žeru krávy psy i hady, žeru zvěř a žeru lidi, kdo mi padne do drápů, toho rozsápu."Moje největší dětská noční můra a i v dospělosti jsem měl lehké mrazení v zádech, když jsem pohádku o zlé japonské čarodejnici viděl. Může způsobit dětem vážné trauma, proto jim ji doporučuji pustit pouze v případě, že trápí kočky a psy, nebo se z nich jiným způsobem stávají nezvladatelní spratkové.

Prvním problémem tohoto díla je skutečnost, že podobných a lépe natočených válečných dramat bylo vyprodukováno mnoho; nemá tedy čím zaujmout. Druhým problémem je konec filmu, který se vážností pohybuje někde na úrovni parodie. Lehce lepší tankový Top gun, což pro mě znamená dost velká bída.

Před nějakými 20 lety jsem tento dokument viděl na TV Nova a byl zcela konsternován. Po letech jsem jej našel na Youtube a popravdě musím říct, že neztratil nic ze své kvality, ba naopak jsem musel ještě docenit záležitosti, kterým jsem jako dítě nerozuměl. Nejen, že je dílo skvěle natočeno a opatřeno výtečnou hudbou, ale poskytuje i velice zajímavý vhled do životů obou afrických predátorů, hlavně tedy hyen, které jsou druhově snad nejdrsnějšími predátory savany. Zachycený příběh lvice Matsumi a mladé hyeny Princezny napsal sám život a je krásnější, zajímavější a daleko drsnější, než jaký by vymyslel sebelepší scénárista. Vedlejší postavy také stojí zato, zejména zabiják Ntwa Dumela - druhorozený lví bratr, který kvůli přírodním zákonům nemůže užívat výhod svého staršího bratra Mandeva, ale pro smečku je klíčovou postavou při boji s hyenami. Navíc si v průběhu dokumentu můžeme uvědomit, jak mnoho jsou nám zvířecí predátoři podobní, také zažívají své smutky, strasti a hlavně až za hrob mířící mezidruhovou nenávist. Je jasné, na čí straně filmaři při natáčení byli ale nijak vehementně. Poslední scéna, kdy se na scéně objeví největší bad ass zvířecí říše Ntwa Dumela, zastavuje dech a je je jedním z nejsilnějších zážitků, který jsem, nejen v dokumentárním ale v jakémkoli filmu, viděl. Jasných 5 hvězd.

Jedna hvězda za to, že kvůli tomuto filmu vznikly "Žhavé výstřely" a aby jste si je mohli vychutnat nejlépe, jak to jde, je dobré shlédnout i tento tragikomický brak. Nejslabší film Tonyho Scotta.

Pro mě absolutně nedokoukatelná slátanina o ničem, po prvních 20 minutách ještě koukatelné, po 40 minutách utrpení, vydržet do konce jen pro otrlé.

Něco takhle stupidního se jen tak nevidí. Sindibád v podání neherce kulturisty Lou Ferrigna působí jako retardovaná verze Pražského Golema, triky otřesné, příběh z nejstupidnějších. Kdyby to aspoň bylo tak hloupý, že by se tomu člověk zasmál, ale tohle je prostě jen strašně blbý a nekoukatelný.

Když trénují Rusové, trénují nejtvrději. Když bojují Rusové, bojují nejstatečněji. Když milují Rusové svou zem, milují ji víc než jiní svou zem. Jediné, co mi z filmu na dlouhou dobu utkvělo v paměti, je důstojník, kterého do boje nepustí, jak pláče v poli vlčích máků, a americký nepřítel v afgánských řadách v slunečních brýlích připomínající beatnického Ramba. Těmhle kýčovinám se prostě nevyhne snad žádný ruský film. A ještě si pamatuji, že až zas taková hrůza to nebyla.

Když jsem se dozvěděl, že byl natočen seriózní film z prostředí světa profesionálního wrestlingu, moje srdce zajásalo, a snažil jsem se na něj podívat co nejrychleji to šlo. A skutečně jsem nebyl zklamán ani v nejmenším. Mickey Rourke jako Randy Ram působí, že se pro roli zestárlého zdecimovaného wrestlera narodil; i jeho životní příběh skutečně ten Randyho připomíná. Film působí jako umělecký dokument a je absolutně věrný skutečnosti tohoto kontroverzního sportu, který má na svědomí víc mrtvých než všechny ostatní bojové sporty dohromady. Wrestleři byli a jsou totiž promotéry ala Vince McMahon bráni jako cirkusová zvířata, zápasí klidně i dvacetkrát za týden 320 dní v roce, cestují z jednoho konce států na druhý, a když jsou pochopitelně po létech extrémního fyzického vypětí kompenzovaného enormním množstvím steroidů, drog a alkoholu unavení a vyřízení, jsou vyhozeni z nejlepších organizací, aby dožívali po malých tělocvičnách stejně jako filmový Robinson. Další reálná potíž, opět skvěle ve filmu ukázaná, je neschopnost starého nemocného zápasníka zvyklého na světla ramp a řvoucí publikum tento adrenalinový cirkus opustit a zařadit se do normálního života. Samozřejmě pro wrestlera bez peněz znamená normální život podřadnou práci za pár dolarů, jak bylo ve filmu ukázáno. Je také vidět, kam se vkus diváka v této sportovní zábavě posunul - z klasických zápasů naolejovaných svalovců v 80. letech ve zvrhlou buranskou zábavu současnosti, kde wrestlerem může být kdokoli, kdo je ochoten se pořezat, nebo nechat prohodit stolem a skleněnou tabulí, aby ukojil hovadské publikum lačnící po krvi. Místo Randyho bychom si mohli představit mnoho skutečných borců z 80 let a 90. let, protože jejich příběhy jsou téměř identické s tím jeho. Sportovní drama wrestler je úžasnou, precizní a skutečnou výpovědí o jednom ryze americkém sportu a je tak skvěle natočené, zahrané a zmáknuté, že se u mě jedná o nejlepší sportovní film, který kdy byl natočen.

Poctivě řemeslně zvládnutý western plný výborné akce a s hvězdným obsazením, kterému jsem bohužel od začátku nevěřil nos mezi očima. Snaží se být tak westernový a stylový, až vyznívá falešně. A ten obrat padoucha Wada na konci působil až komicky pohádkově.

Žánr dobrodružné drama pro kluky i dospělé ve své nejlepší podobě. Každý si zde může najít něco, ale i dohromady to funguje perfektně. Oceňuji výkony u obou dětských herců, kteří byli ve svém projevu přirození a sympatičtí, ostatní herci také rozhodně nezklamali (Michael Shannon zde hrál asi jedinou kladnou roli). Příběh je viděn očima dvou třináctiletých chlapců, romantického nekompromisního drsňáka Ellise a zemitého praktického Neckbona. Oba pronikají do světa dospělých, který je pro ně často velmi krutý, komplikovaný a hlavně nepochopitelný, a zejména Ellisovi dává dospívání a šeď lidských charakterů velmi zabrat. Na filmu se mi nejvíce líbí zjevná symbolika; dospívání jako konec jedné éry života spjatý i se změnou prostředí domova, v několika případech ztvárněný vztah otcovské lásky k synovi, vedlejší postavy Muda a Juniper jako symbol trápené lásky, která má největší sílu, věčné nezničitelné zlo v podobě starého mafiánského bosse, a především řeka Mississippi jako symbol umírajícího starého světa, který řídí a utváří všechny lidi, kteří v něm žijí podle svých přírodních zákonitostí. Pro mě nádherný zážitek.