Aurore

Jsem naštvaný. Od dob dánského Honu jsem neviděl tak prvoplánově natočené drama, které dokáže namíchat silné momenty (koleje, mladá jeptiška, závěr) s absolutním, můj žaludek dráždícím kýčem (měsíční světlo s holubicí, vzpomínkové flashbacky, zpomalované zaběry bití), ovšem chápu, že pro blbce tam podobné scény být musely. S hodnocením si nejsem úplně jistý, ale za dvě ukázkové scény v samotném závěru, nejoriginálněji pojatá sebevražda co jsem ve filmu zatím viděl a monolog smírčího soudce k duševně potracenému knězi. Tolik cynizmu a pohrdání mě velmi potěšilo u srdíčka. Už méně mě potěšilo, že ta největší, nejodpornější zrůda byla osvobozena, jelikož tatínkovi bych opravdu velmi s chutí sám osobně nasadil oprátku nebo bych mu alespoň onu sekyrku zarazil hluboko do týla. Film, jak je natočen, se mi moc nelíbil, lacinost vizuálu a provedení je viditelné a herecké výkony víceméně nezajímavé a průměrné. Jen přemýšlím, co by asi vzniklo za klenot, natočit to Eastwood :)) Čtvrtá za dynamit :) (15.09.2014)

U filmu nelze než trpět při pohledu na to, kterak Aurora dostává od své macechy čočku jako svině v podobě rozžhaveného pohrabáče od krbu. Film diváka tudíž tak poznamená, že na první dobrou bude divák brblat, jak hrozný to vlastně byl film, a to i přes skutečnost, že zpracování je na čistě kanadskou produkci vskutku bravurní. 83 % (14.05.2019)

Už z úvodných poznámok k filmu si aj človek, ktorý film nevidel, môže utvoriť rámcový názor naň. Film k silnému príbehu ničím zvlášť neprispel, ale ani ho neznehodnotil. Podaril sa aj casting, i keď niekto v ňom môže vidieť čiernobiele ladenie. Neviem, kde sa v ľuďoch berie tá krutosť a u okolia nevšímavosť spojená s  predstavou, že problém vyrieši niekto iný. Zaujala ma úloha kňaza traumatizovaného tým, že sa nedostal do Vatikánu. Ale najodpornejšiu postavu vidím v Aurorinom otcovi, ktorý si po tom všetkom čo vykonal aj nevykonal, odsedel z doživotného trestu iba päť rokov a to, že po prepustení vypisoval zamilované listy svojej manželke svedčí o slepote spravodlivosti v tom najhoršom slova zmysle. (04.11.2021)

Děsivý, odporný, a nesmírně emotivní film. To, že týrání nebylo většinou vidět, ale mohli jsme ho slyšet a vidět jeho následky, ve mě pocity na zvracení spíše násobilo. Bolest Aurory působila opravdu tak skutečně, že se jen těžko bránilo slzám a nutkání film vypnout, ale s pocitem, že tomu peklu přeci někdo musí zabránit, a navíc s nepopsatelnou chutí natáhnout jednu pořádnou té semetrice, jsem to zaklapnutí želízek na rukou Houde a Telesphora s povděkem dokoukal. (18.09.2014)

Spoilery! Přečká-li divák úvodních cca 35 minut, které jsou nemastné a neslané, nicméně zcela nezbytné pro vykreslení hlavních postav a vazeb mezi nimi, tak bude divák odměněn zcela neopakovatelným a brutálně intenzivním zážitkem. Odměněn? No, to záleží na úhlu pohledu. Po filmové stránce není kromě úvodní nezbytné nezáživnosti pranic k vytknutí. Pokud tímto filmem Luc Dionne skutečně debutoval, tak mu musím vyseknout takovou poklonu, jakou jsem doposud nikomu snad ani nevysekl. Geniální práce! Podařilo se mu mě naprosto odzbrojit a 80 minut si hrát s mými emocemi dle svého uvážení. Všichni herci i herečky jsou jednoduše famózní. Od těch hrající kladné role až po ty, kteří hrají role tak odporné, že si slabší povahy k danému člověku po zhlédnutí filmu vypěstují doživotní averzi. Člověk hercům věří opravdu každičké gesto. Rovnou do nebes by měl zamířit i mrazivě depresivní soundtrack, který atmosféru totální bezmoci, beznaděje a absolutní rezignace na život ještě umocňuje. Kromě umělecké stránky tu ovšem máme i tu druhou. Druhým úhlem pohledu je pohled na obsahovou stránku, která nejednomu rodiči způsobí pár bezesných nocí. Dokonce i v zemičce dobrých ctností jako je Kanada, se děla před vypuknutím 1. sv války a v době jejího průběhu dost ohavná zvěrstva, která by žádný scénárista nevymyslel. Musel je napsat sám život. Neskutečně nervy drásající příběh o té nádherné lidské vlastnosti, ve které jsme v celém Vesmíru nepřekonatelní. Jedná se o zavírání očí před vším, co se nás bezprostředně netýká, bez ohledu na zrůdnou povahu daného aktu. Tedy hlavní problém tkví v tom, že se všichni bojí být tím, kdo uskuteční první krok, kdo vyvolá první impulz. Osobně nevidím až takový rozdíl mezi pácháním zvěrstev a jejich přehlížením. Kde jinde, když ne tady, by měl zafungovat Vyšší princip - „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem.“ Závěrečné vyčinění vražedkyni je sice krásným gestem, leč naprostým vrcholem pokrytectví. I když se na nehezkém osudu Aurore přičinili někteří lidé více než ti další, tak vinna za její smrt je kolektivní. Zavraždila ji celá obec. Trošku mě mrzí, že snímek doposud nevidělo více lidí. Současných 89 % je opravdu zcela na místě. Jsem si jistý, že snímek má potenciál zarýt se hluboko do duše a paměti každému mentálně zdravému divákovi. (21.10.2016)