Killing Ground

V životě skoro každého alespoň trochu promiskuitního a rentabilně smýšlejícího muže jednou nastane okamžik, kdy zjistí, že je daleko jednodušší, ekonomičtější a zcela bez marginálních následků prostě si vyhonit a jít spát. Před takovým randem s pravačkou si totiž nemusíte holit koule, vytrhávat chlupy z nosu, cákat se předraženýma feromonama od nějakého francouzského teplouše, ani si pak strkat nitrák pod jazyk, kdyby se na vás figurantka snažila udělat dojem. Navíc ušetříte pěkných pár Smetanů za všechny ty večeře a kina, nikdo se k vám ráno nechce stěhovat, aby se stal generálním manažerem vašeho volného času, neomezeným uzurpátorem vašich kreditek a po tajném vysazení antikoncepce matkou kurevsky drahých nežádoucích konsekvencí vašich avantýr. Také dosud nebyl zaznamenán jediný případ, kdy by pravačka někoho s kyselým xichtem nutila zvedat na hajzlu prkýnko, mýt si každý den nohy, dávat nádobí do myčky, uklízet ponožky ze sedačky, týdenní svršky ze svého oblíbeného odkládacího křesla nebo shazovat panděro. Pravačka rovněž nikdy nepičuje a nevydírá upíráním základních potřeb, pokud se vrátíte zchvácený z práce v čase „zcela neakceptovatelném pro „normální rodinný život““, ani vám žárlivě hned ve dveřích neočichává přirození a nesjíždí lupou cizí vlasy na kvádru, když přijedete ze služebky, na které jste ji pro samá složitá jednání neměl čas zvedat telefony a řešit „životně důležité“ totální kokotiny. Nebo je zde druhá varianta, prostě se na všechny ty dobré rady vysrat a vzít pak tu panovačnou krávu do Austrálie kempovat. Disponujete-li rychlýma nohama a dostatečně pevným charakterem, máte tam docela slušnou šanci, že nějaký páreček retardovaných vidláků váš problém elegantně vyřeší a vy z toho vyváznete se zdravou pravačkou a poučením, nedělat už příště pičoviny. Problém ale je, že pokud jsou ti burani takoví nezáživní, málo úchylní a nedostatečně brutální ňoumové, a vy navíc strávíte poměrně dost času tupým čuměním do buše, než na ně vůbec narazíte, může to být nakonec celkem pruda a vy se odtamtud budete vracet sice osvobozen, nicméně značně znuděn. No selaví, většina důležitých rozhodování v životě vesměs probíhá výhradně mezi menším a větším zlem. Jako například v případě dilematu při hodnocení tohoto filmu. Když prostě nejsou k dispozici solidní čtyřky, jsou pak lepší pevné dvojky nebo trochu povislé trojky? A není to vlastně v konečném důsledku jedno? (08.09.2017)

Od doby Plivu na tvůj hrob jsem již zhlédla pár filmů, které se zabývají tématem pošahaných a zvrácených vidláků, jejichž koníčkem je vybíjet si své choutky na místních turistech. Tady jsou chlápci pouze dva, ale zato je to opravdu dvojka k pohledání. Člověk si řekne, že jsou něco mezi "fuck buddies", a Harrym a Marvem na "killing spree." :) Aaron Pedersen coby German a Aaron Glenane coby Chook předvádějí výborné výkony. Člověk by jim to všechno klidně i uvěřil. Snímek se v daném žánru docela vymyká zažitým klišé. S násilníky i s jejich obětmi se setkáváme v úvodu snímku, takže divák od začátku zná identity hlavních postav. Většinou se magoři schovávají v lesích a jsou odhaleni až později. Člověk tak jen může čekat, nakolik budou oběti důvtipné, chytré a jak silně budou mít vyvinutý instinkt přežít. Stejně jako čeká, nakolik šáhlí a krutí k nim budou jejich trýznitelé. Snímek dokáže skvěle pracovat s atmosférou a zejména s kamerou. Příběh se odvíjí ve dvou časových liniích. V jedné sledujeme mladý pár, který se přijel utábořit na zdánlivě idylické místo, a v té druhé sledujeme rodinu s malým děťátkem, která tráví čas na stejném místě a jen čekáme, jak krutý byl jejich osud. Krásné lokace Australské přírody ve mě zároveň vzbuzovaly neklid již od začátku filmu. Na podobných místech se může odehrávat jak nezávislé drama, tak boj o přežití. P.S. Ten malý byl stejně borec. I hope he is OK... (14.01.2018)

Australský lesní hixplo survival, který je tak naturálně autentický až z toho mrazí. Po delším suchu zde máme opět něco, co si pozornost rozhodně zaslouží. Film je krásně natočený, hezky seznámí s postavama jak hlavníma tak zápornýma, skvěle funguje napětí a jedna poprava v lese patří k nejintenzivnějším scénám poslední doby, kde zamrzí jediné, že Gore tvůrci příliš nenabídnou, ale syrovost z toho jde cítit slušně. Velkým plusem je i neobvyklý styl vyprávění, kde tvůrci použili dvě různé časové roviny, které se vzájemně prolínají a působí to zajímavěji. Já se příjemně bavil, slušná záležitost. 70% (26.07.2017)

trochuSPOILER: Prolínání se dvou časových rovin je parádní osvěžení na poli nejen hororové tvorby, jen bych to celé nevidění-se ještě trochu protáhl. Dost dobře by například fungovala scéna kdy jde Sam k autu, za ní škobrtá chlapec ale při návratu do stanu ho ještě nenajde, chápu že předchozí prolínání nefungovalo tímto principem, na scéně nikdy nebyla postava ze skupiny A a B zároveň, ale bylo by to zajímavé stupňování způsobu vyprávění. Postavit celý film na tom, že mladej pár tráví čas na místě kde jinou rodinu popravili a kolem pobíhají duchové, které vidí jen divák, tedy bez jakékoli interakce s živým světem, to by bylo za pět. Asi jsem už trochu vyměknul a třeba scéna s plechovkou mi nedělala vůbec dobře. Ale co na plat, beztak je to vydařená věc, magoři nepůsobí jako výsledek redneck kultury, oběti se taky snaží vyhýbat nelogickým krokům poplatným žánru, takže jim můžu beze studu fandit. Zkrátka solidních 88 minut. (03.08.2017)

Dvě rodinky si vyrazí do divočiny - na stejné místo, ale v jiný čas. Obě ale mají peška, jelikož narazí na dvojici místních lovců. Tu už nebaví střílet bezbrannou zvěř a tak si našla jinou kratochvíli: odstřelování plechovek z lidských hlav. A odpověď na to, kdo z dvojice má horší mušku, se vám velmi rychle bude jevit jako jedna z těch banálních... Killing Ground je hodně slušná naháněčka od protinožců, navíc překvapivě podpořena i dobrými herci: a to nejen ze strany obou kriminálnických zmrdů, ale i ze strany většiny obětí. Kámoš ve zbroji Mick Taylor by sice kroutil hlavou nad absencí krve, ale náladu by mu třeba spravilo zde osvěžující nelineární vyprávění a 40 minut intenzivního napětí. To není málo, co říkáte? (31.07.2017)