Najnou

Nějakou dobu jsem si nebyl jist. Vlastně docela dlouhou dobu jsem si nebyl jist. Ale ve chvíli, kdy palec starobního důchodce vynesl na světlo latinské ameriky tu hezčí polovičku klíční kosti, byla všechna nejistota tatam. Pokaždé, když vidím Slye nebo Arnošta si říkám, co já tak budu dělat po sedumdesátce. A pokaždé dojdu k názoru, že - byl-li bych tou dobou snad ještě živ - budu sedět na kriplkáře a slintat si na košili. Sylvestr má furt pracky jak kodiak a spodní pysk křivejší než soudruh Ransdorf. Poradit si s bandou cápků ale stále umí o dost vynalézavěji, než to kdy svedl výše zmíněnej komár ve svejch nejlepších letech (kterýho Sly zaplaťpánbůh o dost přežil). Jo, chvíli to trvá, ale nakonec ty zmrdy dědouš rozseká na malý chimichangy do školky.

Trochu jsem se bál a trochu těšil. Teda spíš jsem se strašně bál a raději se netěšil vůbec. Protože Arnošt, Linduš, Kameron a návdavkem jmenovec otce Krtečka, co mi onehdá naservíroval pana Poola? To zní jako nejmokřejší z vlhkých snů a ty, jak známo, můžou velice, velice rychle jít do sraček. Ale zázraky se občas stávají. Dnes už se sice v kaluži probouzím jen zřídkakdy, ale ten blažený pocit z toho, že Árný s Lindou nestřihli jen dvouvteřinový kamea, ale babka tam lítala skoro celej film a dědouš půlku, že nářezová akce mě nutila drtit opěradla, že jsem přežil tu übercoolózní méchičanku a především že vím, že nejsem jediný na světě, kdo je extremely funny, ten se mě stále drží a nikdo mi ho nevezme. A i když třeba z nějakého důvodu z Arnolda neuchcáváte (vím, nepravděpodobné) a nad Termošem jste dávno zlomili hůl, je na čase mu dát znovu šanci. Až jednou vyrostu, chci bejt jako Arnold. Nebo aspoň Karl.

Zbožňuju princezniny zuby! A navíc mi pokaždé připomene Rouvna Etkynsna. No a pak samozřejmě zbožňuju toho blba elfa Elfa. Není to dokonalé, ale rozhodně mě to baví. A to se povede málokterému seriálu. Sedí to tak někde na pomezí pětky a čtyřky a to i přes pravděpodobně nejbrutálnější meziřadové cliffhangery, které jsem ve své skromné seriálové kariéře viděl. BTW tohle se skutečně oficiálně jmenuje Rozčarování? :D

Až na jednu fakt divnou řadu složenou ze čtyřdílných kompilací je tohle jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, který mne naučil, že jednooká by mi taky nevadila.

Nejsem seriálovej, ale Vičra mám rád, a to bez militantního uctívání Andreje (nemyslím soudruha od čobolů). Tak jsem si říkal, že to zkusím navzdory prkennýmu übermenovi s brutální prdelí na bradě aka panu zpěvákovi Marešovi s knírem. Bohužel, tu hodinu života strávenou s prvním dílem mi už nikdo nevrátí. Takovou hrozitánskou nudu jsem zažil naposledy na hodinách chemie, tam alespoň byla stopáž o čtvrt hodinky přívětivější. Ze zasněných pohledů do přírody supermana pobírajícího starobní důchod mi rotuje kufr ještě teďka. Každej je z toho vlhkej jak dešťová víla, ale nějak mi uniká, z čeho konkrétně. "To musíš sjet celý, nejlíp za noc!" Inu, nemusím. Jedna hvězda za dva melancholické záběry lesa (jen lesa, bez prdeláče a jeho vzdychání). Nebudu to tu nechávat bez hodnocení jen proto, že jsem přežil pouze první epizodu. Pokud vás celá jedna hodina nedokáže navnadit na spoustu (nebo pro začátek alespoň sedm) hodin následujících, je něco shnilého pod Roachovým sedlem. Událost roku? Oh, come on.. Je mi líto lidí, kteří si jen kvůli tomu pořídili Netflix. Ještě že existuje trial..

Po tom, co jsem všude kolem sebe slyšel, jak se jedná o nejhorší film na světě rovnající se produktu po požití litru gutalaxu, jsem nabyl dojmu, že by se mi starworsy devítka mohly líbit. Koneckonců jednou jsem se nechal vytáhnout do kina na džastys lík, čehož do dneška lituji (a také to společně s mišn impásebl může za návaly zvracení u chudáka vičra) a nemyslím si, že by tento gurmánský zážitek kdy něco přebilo. Snad jedině, že bych jednoho krásného dne vyrazil na Pýchu a předsudek.. Ale to odbíháme už skutečně hodně. Má předtucha se vyplnila. Film jsem si užil a líbil se mi. Adama Drivera mám fakt rád a skoro mi je teď až stydno, že jsem před dvěma epizodami nahlas vyprsknul smíchy, když si poprvé sundal helmu. Původní trilogii v této sáze, ať už bude mít nakonec epizod kolik chce, nic netrumfne, ale nepřestane mne překvapovat, kolik lidí to dle ohlasů tak nějak čeká. Japato, že se celýmu sálu nezastavilo srdce, když došlo k odhalení velmi křehkých rodinných vztahů tak, jako tomu bylo před bratru čtyřiceti (wow, 40!) lety? Jistě, je to tím, že je DžejDžej idiot, Dyzny satanovým lůnem, jehož produkty za celý život nikdo z nás cíleně nesledoval a Dejzy má větší vlasobobky na hlavě než prsa. Je to nejlepší díl série? Těžko. Bavil jsem se? Rozhodně. Sračky bych, a to vám radím zcela bez poplatku, hledal úplně jinde. Džordž si vysnil úžasnej svět a já jsem rád, že se v něm pořád něco děje.

Hitmana mám hodně rád, proto jsem se filmu vyhýbal jak čert kříži. Nemohl jsem pochopit, která zhrzená duše do hlavní role obsadila cápka, kterýžto se svým jmenovcem od Ronalda Reuela rozhodně nesdílí hustodrsnou krutopřísnost, ale spíš vypadá jak lehce retardovaná holčička zachraňující koťátka. Inu a pak jednoho krásného dne koukáte na kolíku na Conana a oni vám tam hnedka po něm střihnou tuhle zrůdnost. Hned u úvodních titulků si začnete klást otázku, která zhrzená duše do hlavní role obsadila cápka, kterýžto.. No, dál to znáte, Mûmakil, koťátka.. A navíc ten týpek má háro! To, že tvůrci filmu neviděli ani přebal jediného dílu předlohy mě nepřekvapuje, ale mohli by znát aspoň, já nevim, Kojaka.. Ale prej tam má bejt nahatá Olina, tak to zkusím přetrpět, třeba alespoň jedna scéna bude ve dvě ráno stát za shlédnutí, stejně jako ve filmovém Paynovi (kterého btw znásilnili podobně hrubozrnně). A víte, co je nejhorší? Ona tam ta Olina vůbec nebyla, pač to vůbec nebyla ta původní debilita, ale nějaká nová debilita s úplně stejně debilním hlavním typošem! Ta opovážlivost! Nevěřil jsem vlastním očím. Chudák Sajlent Asasin.. Původně jsem chtěl přidat jednu hvězdu za to, že typoš dokázal bez chlámání se (původně jsem chtěl napsat S kamennou tváří, nicméně jeho tvář se dá popsat mnoha květnatými slovy, kámen mezi nimi ale rozhodně není) říci několikrát "sabderml body áma", ale opakovaná debilita už není debilitou, je jen tuplovanou debilitou. Na konci jsem ale alespoň konečně přišel na to, koho mi zdejší Agent 47 vlastně připomíná - virbl - a je to zkřížený Mr. Bean s Legolasem. Howgh.

Po prvních patnácti minutách si říkám "Fajn, jdeme dom." Po další půlhodině si říkám "Škoda, že jsme nešli dom." A po dalších stopětatřiceti minutách si říkám "Dobře, že jsme nešli dom."

Přezdíval jsem jí Desátník Křivonožka. Do kina jsem na ní šel víceméně z povinnosti, odkládal jsem to, co to šlo, takže jsem nakonec do sálu dorazil až dva tejdny po tom, co celej svět počal spojlerovat Endgame. Byl jsem naprosto bez očekávání, ospalý, hladový a s nehezkým kopfschmerzem. Vysmíval jsem se přítelkyni, že se jí líbí, nechápal jsem, proč na ní jde do kina podruhé. Normálně to nedělám, ale až do konce úvodních producentotitulků jsem si na mobilu sklízel kukuřici. S tak velkými předsudky - ač totální socialnetwork asociál - jsem k ní přistupoval. Potom začala. Objevila se, poprvé se pousmála. Přidal se k ní pirát Očko a strejda Šišla. Pak se pousmála naposledy. A já si po dvou hodinách uvědomil, že mě strašně bolí hlava, mám hlad, chce se mi spát a že se jí chci omluvit. Omluvit za to, že jsem se z bůhvíjakého důvodu domníval, že si to štráduje po boku takových skvostů, jako je JL by DC nebo übernudnej uplakánek Venom. Fakt promiň. Asi mi mělo napovědět, že se jmenuješ jako můj oblíbenej sýr. Za normálních okolností bych Ti dal dostatečnou, ale za to, jak jsem se k Tobě choval, prásk, tady máš pěkně kulatýho bůra. Mladá měla tentokrát pravdu. Klobouček.

Pětka. Bez skrupulí. U každý písničky jsem bulel jak želva a už se těším, až zase dorazí Brian s Rogerem.