V zajetí démonů

Má to svoje momenty. Vešanie opratého oblečenia na šnúry ešte možno nikdy nebolo také nepríjemné. Atmosféra temná, výprava ešte temnejšia. Farmiga a hlavne Patrick Wilson fajn. Scenár je jedno strašne veľké klišé a koniec je už len akýmsi útrpným dokončením príbehu, ktorý sme už veľakrát počuli. Klišé, klišé, klišé a priemerné postavy. Ale ako vravím, atmosféra kvalitná a réžia dostatočne sebavedomá na to, aby to diváka bavilo. Potešili ma rôzne drobnosti (napr. párik paranormálnych vyšetrovateľov prvý raz navštívi údajne prekliaty dom a až potom sa žena mužovi zdôverí, že sa počas zdanlivo nezaujímavej prehliadky stala svedkom viacerých nadprirodzených úkazov, ktoré videla len ona a nie on, ani divák). (01.02.2017)

Jízda jako prase! The Conjuring rozhodně není bez chyb, ale protože je po většinu času mrazivý, děsivý a nejednou dokonce adrenalinový, leccos se mu dá odpustit. Třeba opět ten Wanův faktor humoru (tentokrát se o něj stará postava policisty) nebo úplný závěr, po kterém se divák může cítit tak trochu ochuzen. Jenže to předešlé atmosférické inferno prostě vítězí na plný čáře. A je mi fuk, že ve svý podstatě je to jen další bubácká duchařina o posedlém domě. Wan totiž opět spolehlivě děsí infarktovými lekačkami, houslovou hudbou a vypiplanou kamerou. Kráska Farmiga či "old school look" jsou pak jahůdkami na poháru. Že by nejlepší horor letoška? Dost možná. Počkejme si ale ještě na Insidious 2. P.S: Klukům z Moviezone za tenhle dáreček patří velký díky. (23.07.2013)

James Wan je bůh. A pokud filmař nemůže být bůh, tak minimálně polobůh nebo alespoň něco jako Herkules. Nevím totiž, kde se vyloup, ale musím říct, že jestli se bude držet hororového řemesla, bude z něj asi nejlepší režisér hororových filmů současnosti. Tak vydařený a zároveň strašný, v dobrém slova smyslu, horor jsem neviděl ani nepamatuju. V zajetí démonů se na první pohled tváří jako takový ten klasický nadpřirozený film. Máme tu v příběhu starý dům, duchy, poltergeisty, bažinu, starý ztrouchnivělý strom a vymítání. Vlastně nic nenormálního. Jenže tenhle film dokáže překvapit. Dokáže překvapit atmosférou před a po filmu. Před filmem jsem věděl akorát to, že film je podle pravdy, a že v ukázkách byli lidé, kteří zažili ty hrůzy, co představuje film. Také jsem věděl, že je vše údajně podle té nejreálnější možné pravdy, která se ve filmu mohla objevit. A kterou bychom mohli strávit. Po filmu jsem ale už znal nejznámější lovce duchů z USA a začal jsem lovit další a další informace, které mě utvrdili v tom, že tenhle film není jen tak ledajaký film. James Wan natočil naprosto perfektní horor. Tak dobrý horor jsem hodně dlouho neviděl. Také jsem ale dlouho neviděl postavu, do které by se samotná herečka dokázala tak dokonale převtělit. Vera Farmiga je tady prostě naprosto skvělá! No takové filmy divák potřebuje. Slušná dávka nadpřirozena se vždycky hodí. Trošku nám to upevní víru a potvrdí, že na světě existují věci, které se prostě nedají vysvětlit. (17.11.2013)

No jasně, nálepka "podle skutečné události" se dnes lepí i na kelímek od jogurtu, protože polské mlékárny odolaly ekonomické krizi, když zbytky kostí encefalopatií infikovaných krav rozemlely i do obalů od tvarohu, čili dokázaly tuky zredukovat na pouhé 3 gramy, protože na větší množství nezbylo místo. True story! Ale že to musel být zrovna osamělý opuštěný a děsivý barák s pochybnou historií v nejzapadlejší prdeli všech prdelí, kde si musíte k sousedům pro vajíčka zaběhnout maraton, to je fakt smůla k neuvěření. Nemohlo strašit třeba na Pařížské dvanáct, u bezdětného homosexuálního páru Ernesta a Milana Gaylodrových, který chová morče, pije filtrovanou vodu a plete růžové buřinky. Kdepak, všechno se to muselo stát přesně podle šablonovité, stokrát omílané konstrukce béčkových hororů. Btw, nedávno jsem shlédnul videonahrávku ze svatební noci svých rodičů a asi si taky nalepím na ksicht "podle skutečné události", protože fakt, že vypadám jako Halina Pawlowská po infarktu, má své důvody. (12.05.2014)

Wan je mistr režisér, o tom žádná. Zvládá svoji práci ve všech žánrech a rovinách. Strašení do třetice, tentokrát už nedopadlo tak grandiozně, pro mne, jak pro spoustu jiných diváků ... Ono co do toho filmu chcete ještě vlepit? V Insidious (2010) a Zlověstném Tichu (2007) se Wan jednoznačně vyčerpal, umístil na plátno veškeré možnosti "strašení" a už prostě v tomto snímku nevěděl přesně kudy kam. Kupodivu netlačil tolik na pilu jako v Insidious a ono to na spoustu diváků zapůsobilo. Zvukové efekty dělají svoje a lidé trávící v útulných křeslech svých 1+1 bytovek u PC jsou najednou vystrašeni z velkých místností, otevřených prostor, zákoutích, starého nábytku a všemožných zvuků, pazvuků a bouchání, které se občas od někud ozvou .. Budiž toto pro moderního diváka zřejmě překvapivý objev, na mne tohle absolutně nepůsobí. Kde je problém nevím, jestli u mne (že nemám strach? ...) nebo u režiséra (že mne neumí postrašit a vylekat...?). Wan se opakuje, vykrádá a s přesností na 5 vteřin se mi dařilo určit, kdy kde co či kdo bouchne, zmizí pod postelí nebo ve skříni. Už tyhle dva blbé kusy nábytku, které se objevují v bubáckých filmech odjakživa mne opravdu nudí ... Pod postelí NIKDO není!! :-) Co by tam dělal, je tam jen nepořádek. Ve skříni, pokud ji používáme taky nikdo není, maximálně kočka ... Obrátky ale film dostane ve třetí třetině, kdy už jde do tuhého, duch či co to je za potvoru, si nebere servítky a jasně si jde za svým. Vymýtání masakr, mám jen slova chvály. Celé je to jako by opravdické, realistické, jako bychom sledovali záběry skutečnosti. Závěrem Wan potěšil, to ano a zvedl u mě laťku o bod víc, protože jinak to byla nuda. Takže 4/5 a na tu dvojku Insidious se Wane už radši vykašli ... ;-) (05.08.2013)