Burnt Offerings

Je zvláštní tento film o kterém jsem byl před shlédnutím přesvědčen, že si ho nechám a to se nemá jak víme, dělati. Má sice jen 2 hud. motivy, ale jsou natolik výrazné, že to vlastně nevadí. Dále obsahuje sice pro někoho (což plně chápu) přepálenou stopáž, leč já se nenudil ani chvíli. Pak je tu další z mnoha paradoxů tohoto díla, hl. mužská role jest hrána zvláštním hercem, který mě odpuzoval a zároveň fascinoval již v Cronenbergově the Brood. Zde opět jen šeptá (což je u tohoto herce copyright) a já byl ne zrovna nadšen z představy, jak ho budu museti skoro 2h sledovati/poslouchati. Načež jsem již v pol. zjistil, že byl dosti zajímavý natolik, že jsem si ho ozn. jako sympatickou postavu, zatímco ta jeho již od zač. domem posedlá žena (a to tam ještě ani nebydleli) mě od pol. štvala natolik (včetně scény u/v bazénu-pak dohra na trávníku) že já bych sebral už v 30.minutě syna (který byl světe div se, též fajn) a odjel velmi rychle pryč. Bete Davisová byla méně vizuálně děsivá, než ve 40.letech (další paradox) a potěšil Tučňák z tv 60tkového Batmana. Sice se maskoval jako běžný občan, ale já ho stejně hned poznal.;-) Posl. asi 15min. je ovšem absolutně dokonalých (a připomělo mi to můj silně oblíbený flák Dead Silence) a já si uvědomil další paradox (jo, je jich tu hodně) že jsem celou dobu cítil, že to je na 4, ale v mysli mi stále svítily 3. Takže jsem po shlédnutí (i přes ten závěr a několik vizuálně působivých scén alá Carpenterova Christina, jen si místo auta, dosaďte dům) dal jen 3,5 s klasickým příklonem ke 3, než ke 4. V každém př., pokud jako já, vyhledáváte horory z let 70. až počátku 80., za minimálně 1 shlédnutí to stojí. Má to silnou a hl. konstantní atmosphéru, kterou se už nikomu nepodařilo v dalších desetiletích úspěšně zduplikovati (že Daubermane s kámošem Flanaganem) páč to byly prostě 70tky, jak vyšité. Ta éra i v literatuře (i Dick psal ještě více ponuré věci než dřív) je naprosto specifická a moc positivismu (taky za Nixona?) v ní nenajdete. Což platí i o tomto filmu. Předlohu neznám, ale musel to býti slušný trhák, když to někomu stálo za to, to zvěčniti na celuloidový pás. Takže, stojí to za to? ANO. (15.02.2022)

Sedmdesátá léta horroru přála a Burnt Offerings je toho dalším důkazem. Od počátku mistrně budovaný příběh rodiny, která si na léto pronajme starobylé sídlo, se kterým není všechno tak úplně v pořádku, originalitou zrovna nezáří. Ale ono to vlastně vůbec nevadí, protože v tomhle kousku jde hlavně o atmosféru, která každou vteřinou houstne a houstne. Občas ji protne nějaká ta infarktová situace, jejichž vrcholem je jistojistě závěr. V zásadě mě nenapadá, co bych filmu vytknul, možná občasné drobné zaváhání v i tak pomalém tempu, ovšem to není nic, co by mé nadšení zmrazilo. Strach zas jednou prostoupil mé rychle stárnoucí tělo. Doporučuji! (23.07.2009)

„Dom sa o seba postará.“ Parádne atmosférický začiatok, dobrý koniec (hoci trochu nepochopiteľný?), ale v strede to začne výrazným spôsobom stagnovať, motať sa akoby od ničoho k ničomu a, nuž, nudiť. Ale herci veľmi fajn, takisto postavy a výprava. Možno s prižmúrenými očami a za istých okolností 4*? Kniha Obětiny vyšla aj v českom jazyku a je považovaná za inšpiračný vzor Stephena Kinga a jeho Osvietenia. Mne osobne to viac, ako inšpiráciu, pripadalo proste ako vykrádanie (silná matka, divný otec, malý syn v obrovskej nehnuteľnosti uprostred špecifického ročného obdobia odstrihnutí od pomoci). (20.06.2020)

Slušný duchařský horror na klasické téma "rodinka, co se nastěhuje do prokletého domu." Kromě zvolna budovaného napětí a působivé hudby se snímek soustřeďuje na ústřední manželský pár. Tentokrát to totiž není jen milující otec a muž, jenž se propadá do občasného šílenství a paranoie, ale zdá se, že je neviditelným zlem posedlá i manželka. Oliver Reed je opět skvělý, ale zdatně mu sekunduje i filmová partnerka Karen Black, jejíž nejpůsobivější part přijde v samotném závěru. Jedinou fail je tak dvouhodinová stopáž. Její první polovina se neuvěřitelně vleče, naštěstí o to větší dramatičnost v sobě ukrývá ta druhá... (70%) (23.02.2011)

Tak tenhle strašidelný dům mě zrovna dvakrát neoslnil. Nic proti hudbě, ta býla výborná a už vůbec nic nenamítám proti Oliveru Reedovi či Karen Black, ačkoliv v tomto případě by se jejich výkony hodily spíš pro divadelní prkna. Kámenem úrazu je pomalost a nulové budování atmosféry. Film se tak omezuje na halucinace v podání otce a podivné chování matky. Na konci film sice graduje do celkem solidního závěru, ale je to jako kdyby jste hodili velký šutr do rybníka, jehož klidnou hladinu do té doby narušovala jen žába, která přes něj dvakrát za hodinu přeplavala. Očekával jsem tedy podstatně víc. 30% (07.01.2015)