Amityville 1992

"Dav čumilů civí, těší se, až ta barabizna zmizí, někdo se diví, že tu mohla takhle dlouho stát"...Vzpomínka na Barák na vodstřel od Aleše Brichty, která přesně vystihuje vývoj série Amityville. V pořadí už šestý film opět není ničím výjimečným, ale jen tuctovým a levným hororovým béčkem, kterých bylo v devadesátých letech spousta. V rámci zachování již tradiční nekontinuity se tady dozvídáme, že dům v Amityville byl pro změnu zbourán kvůli nové výstavbě a zařízení z něj bylo rozprodáno v dražbě a světe div se zlo se nám tentokrát nastěhovalo do starožitných hodin ( minule uteklo po vymítání v lampě, zřejmě se z nostalgie vrátilo dříve než byl domek již po druhé za svou existenci zdemolován). Hodiny se ocitnou na krbu nic netušící rodinky a taneční hodina může začít. Je to opět strašlivá blbost s nescénářem, s neherci a nenapětím, ale dvě věci mě potěšily: 1) Mám rád sex devadesátých let - velká prsa se vždy pohupují na koni, což tady nechybělo, pohříchu však jen jedna kratší scéna, ale díky za ni. 2) Latexové triky s roztékáním tkání apod. - zejména scéna s chlapcem vtékajícím do kanálu se povedla. Konec byl zcela ve smyslu devadesátkových béček zcela bez smyslu. Ovšem za ty malé radosti dávám za dvě. (30.12.2013)

Tak po lampě se tentokrát Amityvillské zlo přestěhovalo z klasického domu v podobě hodin. A tenhle film není (oproti jiným pokračováním) vůbec špatný (už proto, že zde jednu z hlavních rolí hraje má nejoblíbenější-nejhezčí herečka z Pobřežní hlídky he, he). Dějově naprostá klasika - otec přiveze hodiny a začnou se dít nenormální věci, otec a dcera hodinám podlehnou, situace se stává neúnosnou, dojde k několika umrtím (zabití staré paní je obzvláště dobré), čas se začne stávat pružný (tyhle scény jsou docela povedené).... Nějaká atmosféra by tady byla, nápady občas dobré, jen ten konec mi to trochu pokazil (stejně jako u jiných hororů s podobnými konci - i když tady i tak nějak trochu zapadá do koncepce děje, ale přesto), razím heslo, že když v hororu někdo zemře, má zůstat mrtvý - pokud jeho další "život" či existence nesouvisí s dějem (nestane se z něj tedy zombie nebo duch, nebo tak něco). Určitě to patří k těm lepším/povedenějším snímkům z Amityvillské série. (11.01.2009)

Dalšího snad nekonečného pokračování série Amityville se zhostil Tony Randel, kterého mám rád od dob béčkovejch Klíšťat. A hned se z tohoto pokračování vyklubalo 3 nejlepší pokračování. Fajn béčková atmosféra. Dick Miller v malé roličce. Je pravda že Randel mohl občas přitlačit na pilu, ale i přes všechny nedostatky se tenhle díl drží aspoň v lehkém nadprůměru. (09.05.2010)

„Amityville 1992“, ač byl natočen podle knihy, tak bych ani neměl zájem tuto knihu číst, protože si nemyslím, že by mohla být až tak zajímavá a zábavná. Nebo děsivá. On zde potenciál nějakých scén je, ale celkově mi to přišlo slabé. Ty hodiny jako děsivý prvek jsou směšné, protože takhle by se prostě mohlo postupovat celým obývákem a jednotlivé díly by mohly být založeny na tom, že děs způsobuje jiný kus. Série pokračuje ve své slabé linii. (29.01.2015)

Sérii Amityville nepovažuji za nijak strašidelnou, jelikož duchařiny mě zkrátka tolik nevyděsí, jako třeba pronásledování psychopatem. Tenhle díl je spíše fantastické mysteriózní drama, kdy do domu vstoupí zlo prostřednictvím středně velkých sloupových hodin. Motiv to není špatný a já oceňuji především nápady. Žádné překotné a nekončící práskání dveřmi, ale stačí jen trocha bláta v posteli a už nastupuje tajemno. Netuším sice, jaká dívenka se mění v sadistického vraha (dle obsahu), ale dospívající Andrea si ďábelskou proměnu vychutná - zatočení s chlapcem je čirý surrealismus. Osobně nejděsivější mi přišel útok rozzuřeného vlčáka, který byl velmi věrohodný, A to, co se pak dělo s Jacobovou nohou, byla lahůdková maskérsky perfektní mutace. Vůbec vizuál je to, čeho si u Randela hodně cením. A skoncování s paní Wheelerovou nemělo chybu. Kdysi tolik ne, po letech jsem však spokojen. (05.05.2024)