Amityville 2: Posedlost

Amityville 2 je uz v rukach ineho rezisera - pokial jednicku reziroval Stuart Rosenberg, dvojku uz tocil Damiano Damiani /serial Chobotnice/. A ono kupodivu dvojka sa kludne vyrovna jednicke - vidno, ze Damiani sa vyhral s reziou a dal si pekne zalezat na rezii. Sice mi tu chyba Rod Steiger ako v Amityville 1, ale to az tak nevadi, lebo bu bu bu barak vzbudzuje sam o sebe hrozu a duchovia a nadprirodzene temne sily tiez ...... pozerane hned po jednicke poobede pri plnom zijucom rusnom meste a susedia boli v zahradkach - co budem hovorit, bal som sa rovnako ako u jednicky. Na nocnu projekciu sam v dome by som sa neopovazil, a to ani v roku 2014. 88 % (18.11.2014)

Vôbec som netušil že dvojka je preqelom jednotky a tak kým jednotka len popisovala ovládnutie mysle otca rodiny až po jej útek, dvojka popisuje ovládnutie syna rodiny démonom až po osudnú noc ale tým to nekončí. Nasleduje snaha miestneho kňaza o vyhnanie diabla z tela chlapca ktorý si z osudnej noci nič nepamätá. I keď rodičia sú nesympatický – despotický otec a zdeptaná matka, posadnutý syn Sonny, jeho sestra a farár sú výborný a parádny je aj záver farár vs. démon a celkové spracovanie len prispelo k jednému z najzaujímavejších prípadov v histórii o čom svedčí aj kopa pokračovaní. Amityville II sa tak radí k pokračovaniam ktorí pôvodný príbeh úspešne rozvíjajú. (17.03.2008)

Snímek „Amityville 2: Posedlost“ je jiný film než první díl, a to je strašně dobře, protože je to film dobrý. Děs se zde stupňuje plynule, až graduje v různých formách a vy si skutečně nejste jisti, jak to s postavou Sonnyho opravdu je. Tohle je hodně dobré a na diváka to správně působí. Navíc je scénář dobrý, má tah a nenudí až do samotného konce. Od druhého dílu, přiznám se, jsem tohle nečekal. (01.01.2015)

Italskému expertovi na policejní honičky USA debut na poli hororu poměrně vyšel. Sedí mi zde povedená kamera s ponurou hudbou Lalo Schifrina i um maskérů. Samotné mystery si v některých ohledech předchází samotnou jedničku. Během natáčení došlo k selhání vysoce výbušných chemikálíí, které explodovaly a závěrečná scéna kdy hoří boční stěna domu je skutečná. Natáčení probíhalo ve stejném domě jako v původním Horor v Amityville (1979). Dům ve filmu doopravdy není skutečný, jeho replika se nachází v New Yersey. Rodina Montelli v tomto filmu byla fiktivní ovšem vólně založena na skutečném životě rodiny Defea. Adresa Amityville domu ve filmu je 112 Ocean Avenue, Amityville. Ve stejném roce 1982 byl propuštěn scenárista Tommy Lee Wallace, který v té době psal a režíroval neslavně proslulý Halloween III: Hon na čarodějnice. Oba filmy byly pokračováním Amityville. (13.08.2013)

Ohohó. Oproti jedničce mnohem, mnohem větší a lepší jízda. To co mi vadilo na jedničce je tady napraveno. Atmosféra houstne hned od začátku - polodespotický otec, který pro ránu nejde daleko, věřící matka, která se chystá otce opustit, vzdorný syn a pubertální dcera, mezi kterými to silně eroticky jiskří, dva mladší nevinní sourozenci a dům se svým démonem, který to hodlá všechno vyřešit. A to všechno podané v dost syrové podobě. Ještě si pamatuju, jak mě při prvním sledování děsily nájezdy kamerou po domě, proměna posedlého Sonnyho a jeho výprava po domě s puškou vruce a šokovala incestní scéna mezi ním a jeho sestrou. Nejlepší scénou celého filmu je pro mě zakrytí krucifixu ubrusem, to nemá chybu. Přemýšlím, jestli není chybou to, že film v podstatě vygraduje už v první hodině masakrem Montelliových, ale i pozvolnější závěr dost ve stylu Vymítače ďábla je dobrej. Tenhle film jeden z mála, který dokazuje, že pokračování může předčit první díl série (i přesto, nebo možná právě proto, že se tento odehrává před dějem prvního dílu). (06.01.2009)