Klepání na nebeskou bránu

Nemohu si pomoci, ale tento film je podle mě dokladem stereotypu, že Němci neumí točit komedie. Snímek "Klepání na nebeskou bránu" jsem viděl poprvé před lety v televizi a dodnes si pamatuji, jak o něm říkali, že tehdy vrátil německé diváky do skomírajících kin. Když jsem se na něj po letech podíval znovu, pocítil jsem zklamání. Je to veskrze hloupý a komerční film, jehož režisér již nikdy stejný úspěch s jiným svým filmem nezopakoval. Trochu se obávám, že se při hodnocení tohoto snímku příznačně projevuje idealizace, se kterou si stále intenzivněji začínáme spojovat 90. léta - při detailnějším pohledu ale vysvitne, že ta doba nebyla o nic lepší ani horší než jakákoli jiná dekáda. Byly to prostě "devadesátky", a tenhle film je jejich typickým produktem. Při sledování jsem se neubránil pocitu, že jde o velmi přeceňovaný snímek, který navíc strašně zastaral. To, co jeden může vznosně nazývat inspirací tvorbou Q. Tarantina, já osobně shledávám jako prachsprostou vykrádačku, která nesahá původnímu vzoru ani po kotníky. A vlastně mě tam ta dějová linka s dvojicí zločinců-idiotů, kteří se snaží dostat zpět své auto, akorát otravovala, a nejzajímavější mi zde přišel nápad s dvojicí postav, které mají smrt na jazyku a rády by si před smrtí splnily poslední přání. Bohužel, i po této stránce film zklamává, protože se pohybuje daleko za hranicí uvěřitelnosti (mám kupříkladu značné pochybnosti, že člověk s diagnózou leukemie v pokročilém stadiu je schopen sexu s dvěma dívkami), a ve svém celkovém vyznění sděluje neobjevnou - a problematickou - message, že život se dá žít naplno jen s dostatečnou sumou na kontě. To, že si k ní ústřední dvojice na smrt nemocných sympaťáků pomůže přepadením benzinky a banky, film velkomyslně omlouvá odkazem na jejich chorobu, což mi osobně přijde jako velmi zavádějící. Pokud by měli všichni smrtelně nemocní pacienti naráz opustit zdi ústavů a začít vykrádat banky a dávat se na kriminální dráhu, aby si mohli plnit svá poslední přání, pak se obávám, že by nastal konec světa. Je to tak trochu v duchu hesla "po nás potopa" - a aby to bylo vtipné, tak jsou všichni filmoví policajti pochopitelně totálně neschopní, a sem tam do toho jedna z postav dostane svůj záchvat (a když jí náhodou dojdou léky, samozřejmě je lékárna jako na potvoru hned za rohem), aby se taky občas zabrnkalo na vážnou strunu a mohlo se pak v recenzích psát o neotřelé symbióze žánrů. A já si budu stát za tím, že hovno z toho, a tenhle film je svým způsobem jedním velkým políčkem lidem, kteří na rozdíl od vymyšlených filmových hrdinů - zločinců sympaťáků - doopravdy klepou na nebeskou bránu. (07.07.2012)

Chce se mi napsat jen : Souhlasím s rejzankem, ale připadal bych si jako vůl nebo Bull, nevím. Každopádně podobně jako rejža jsem kolem Klepání chodil už dlouho a stejně jako on jsem pocítil lehké zklamání. Hergot jak jeden nemá opisovat, když to cejtí stejně ? Ok zkusím to.. Tragikomedií jsem už pár viděl, třeba taková Třetí hvězda nebo i kapku komerčnější Než si pro nás přijde prostě měly v komediální rovině daleko větší grády, tady to bylo až na pár scén ( třeba na benzínce nebo v nemocnici) spíš jen k pousmání. Ta smutná dramatická rovina už byla o něco lepší, zejména Schweigrovi jsem toho raka věřil, Liefers byl spíš takovej blbec na večeři, ale i tak prostě ten osten skutečně dokázal píchnout a pomyšlení na vlastní smrtelnost se dostavilo a zejména úplnej konec alespoň na mě zafungoval tak jak měl a ta slza v oku se zaperlila. Celkově ale to spojení žánrů moc nefungovalo a to i přes ( nebo právě pro ně) ty dva legrační záporáky, kteří měli fungovat jako hlavní odlehčení, já bych se bez nich klidně obešel. Ta komediální část vůbec jako by tam nepatřila a působila strašně uměle. No a Rutger Hauer na konci, tam se dá říct jedině : .Hm a to mělo být asi cool, že ? (13.11.2013)

Devadesátky, Německo (a němčina a také něměcká hudba), amatérský režisér okatě toužící natočit své Pulp Fiction, vykalkulovaný námět... Jedno velké Brrrr! Nevím, co se mi nelíbilo víc, jestli ta uboze vypadající touha po americké velkoleposti zahraná na malém německém dvorku, policisté s inteligencí jak z "Byl jednou jeden polda", strašně špatná, opravdu strašně špatná režie (Jahn si asi myslí, že stačí spousty záběrů z "jiných" úhlů a kvalita je na světě), nesmyslný scénář neschopný vytvořit jedinou věrohodnou situaci a slepený dohromady neuvěřitelnými náhodami, nezajímavě napsané hlavní postavy i tak čnící nad charaktery ve vedlejších rolích, které sem dokráčeli snad z druhořadého německého sitcomu, nebo to levné citové vydírání (umírající synáček trpící každé dvě minuty smrtelnými křečemi kupující své matce Cadillac tak, jak to kdysi udělal Elvis), atd. A navrch - jako třešnička - všechno vypadá strašně levně (ne nízkorozpočtově, jen levně) a amatersky na všech frontách. No a když se na konci rozezní "Knockin' On Heaven's Door" a chlápek zaboří hlavu do písku na své vysněné pláži, obracely se vě mně vnitřnosti. Krom jakéhos slabého charisma Schweigera a Lieferse nic, co by stálo za pozornost. Nevkus devadesátek je pryč, vysoké hodnocení "Klepání" zůstalo. Doporučuju podívat se znovu a vrátit se do reality. (31.01.2009)

Zo začiatku som rozmýšľal, že keď má tento film len nejakých 80minút čistého času, ako sa tam zmestí všetko to žánrové zaradenie ak si má pritom zachovať kvalít, ktoré ukazujú výsledné hodnotenia. A Nemci to dokázali s prehľadom. Akčná roadka s veľkmi trefným nadhľadovým a situačným humorom. Postupne, minútka ku minútke, rastie aj priateľská rovina a záver sa nemohol podariť lepšie. Ešte kúsok ubrať z tých seriálových momentov a bolo by to za plné. 85%. (08.12.2007)

Někdo říká že německý film nestojí za nic?Tak to ať se podívá na "Klepání na nebeskou bránu"!!Příběh dvou týpků prchajících před nevyléčitelnou nemocí k moři v ukradeném kabrioletu a s milionem marek v kufru ho určitě dostane.Tak jako mě.Tarantinovské situace,humor,akce, a hlavně pocit,že čas tlačí a života zbývá tak málo,tvoří výjimečnou kombinaci. (28.01.2003)