Město šílenců

Costa-Gavras určitě netušil jak jeho film bude o 20 let později ještě údernější než tenkrát, protože v současný době je lepší sledovat fakt už jen buď filmy a nebo listy na stromech, zbytek je hon za sledovaností, ohýbaní skutečnosti nebo těžká manipulace s lidmi. Nikdy bych neřekl, že Dustin s Johnem vytvoří tandem postav, kterým to spolu hraje jedna báseň. Film do sebe krásně zašroubal sociální téma jedince, který se ocitl v zoufalé situaci a morálních nebo spíše amorálních hodnot novinářů. Jedna scéna, kdy Dustin seřve svou kolegyni, že pomáhala zraněnému místo toho aby ho natáčela (mimochodem tahle scéna je skvěle vypointovaná v závěru "nestírej si tu krev") mě připoměla, když jsem se ptal jednoho novináře/fotografa jestli by pomohl zraněnému když by se dostal do situace třeba někde v cizině nebo i tady. Odpověď "ne, musím dělat svou práci" a na mou otázku, co by dělal, kdyby byl někde při té práci byl zraněn , odpověděl "samozřejmě bych sháněl pomoc". To jen pro dokreslení k tomu jak uvažují novináři/reportéři a zdaleka ne bulvární. (01.05.2018)

Snímek nepřináší nic nového, nic s čím bych se rád ztotožnil a především nemá ani jednu postavu, které bych aspoň trochu fandil... Beru ho jako film, který chce být protestní, ale ne zas tak moc, aby nepodkopával víru ameriky v to, že dělá skutečně to, co chce. Vše jde do vytracena a směšný Hofmanův závěr mi přijde až jako fraška. Za celý film jsem se nedověděl, proč se tu každý chová jako naprostý idiot a argument "prachy" si nechte pro lidi s IQ bushovic rodiny. je skutečně americký národ už v jádru zkažený? (27.09.2010)

Travolta v roli natvrdlého hlídače ukázkový. Hoffman jako novinář charizmatický svým typicky nenápadným, za to velmi přesvědčivým způsobem. Snímek skvěle osciluje mezi dramatem a komedií, přičemž největší podíl na kvalitním výsledku mají právě herci. Nakolik realisticky je podán mediální svět novin a televize si netroufám říci, ale zde je prezentován dstatečně moderním a dynamickým způsobem, proti kterému se dá jen těžko něco namítat a neznalec neřeší nic okolo. Rozhodně povedená věc. Má to pointu, drajv a kvalitní jiskření v dialozích mezi hlavními představiteli. Občas možná trochu stereotypní (budova/venek), ale jinak dobré. (29.01.2009)

John Travolta vedle Dustina Hoffmana přesvědčuje, že je přece jenom vynikajícím hercem. Hlavní předností tohoto filmu je ovšem nosný námět a především elitní scénář. Charakterizovat film jako „drama/thriller“ je popkulturní šidítko, je to moralistní drama jako hrom. I když, pravda, pěkně akčně odsýpá. --- Amatér (Travolta) se rozhodne bojovat o záchranu svého pracovního místa s pomocí pohrůžky násilím, jenže si to špatně promyslí a je z toho teroristický útok. Náhodou se k tomu nachomýtne špičkový novinář. A máme skvělý příběh! --- Manipulace a cynismus médií jsme už viděli mnohokrát (a není vůbec špatné si to připomínat znova a znova!), ale tady jde ještě o něco víc. Novinář (Hoffman) totiž právě není pouze cynický. Zajisté chce zachránit rukojmí, a vcelku věříme, že je ochoten se přičinit o co nejmírnější potrestání břídilského teroristy. Současně však věci řídí - ano, ne terorista, ale novinář má situaci pod kontrolou! - tak, aby si média přišla na své, a v tom i on sám, jako mediální hvězda. --- Mám rád příběhy, které nedávají jasné odpovědi. Odpověď znamená zjednodušení. Dobrá otázka je mnohem cennější. A tento film je právě z těch nemnohých, které kladou řadu dobrých, důležitých otázek. Jediná chyba filmu nastane v jeho samotném závěru, vnucuje „sociálně kritickou“ odpověď. Zajisté, když novináři za zády vybuchne bomba, jeho hysterická reakce je věrohodná a přirozená. Jenže se neměla stát závěrečným komuniké celého filmu. (11.01.2011)

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A tak když jeden ňouma (překvapivě velmi přesvědčivý Travolta) přijde o práci, nenapadne ho nic lepšího, než vzít jako rukojmí skupinku dětí a zabarikádovat se v budově místního muzea. Bena Stillera byste tu ale hledali marně, v tomhle muzeu exponáty neožívají. Zato je tu shodou náhod jeden reportér (tradičně výborný Hoffman), který už nějaký ten pátek marně vyhlíží sólokapra, který by mu dopomohl zpátky ke korýtku… Costa-Gavras nahlíží na novináře podobnýma očima jako Miloš Zeman. Jen místo peprné rétoriky volí vyprávěnku o jednom troskoidním prosťáčkovi, na kterém si mediální hyeny nehezky smlsnou při vytváření „objektivního zpravodajství“. Doporučuji zejména těm, kteří den co den o půl osmé dychtivě usedají před obrazovku a pokorně se oddávají černé kronice s názvem Televizní noviny. (22.06.2008)