Vysvobození

Klasický dobrodružný snímek (vodáci si přijdou určitě na své), měnící se postupně v napínavý exploitation thriller v němž se ale na rozdíl od většiny jiných negeneruje stovkou přestřelených na pokraji smrti balancujících momentů, nýbrž věrně stupňovanou atmosférou a pocitem, že přesně to se může třeba stát. Samotný příběh je celkem prostý ale obsahuje některé nezapomenutelné momenty jako třeba slavný duet banjo-kytara (slavná skl. Duelling Banjos) v úvodu aj. Kouzlo samotného filmu však hlavně spočívá v neposlední řadě v jeho dvojznačnosti. Nad rámec čistě dobrodružného filmu je zároveň jakousi alegorií o pocitu nadřazenosti městského člověka vůči nevyspytatené přírodě. Chvílemi jsem s těmi chlapáky skutečně cítil také jakousi beznaděj zvlášť při drsné scéně v lese a při zničení jedné lodi z důsledku nárazů do silných peřejí, ale i třeba pohled na brečícího drsoňe Reynoldse (bez kterého by tam zcela jistě všichni na začátku nepřežili) mě dostal do úzkých a postavil k zamyšlení. Samotné zakončení filmu je také trochu překvapivé (čekal jsem možná trochu víc) jakým by současný Hollywood pohrdal, avšak zcela neprávem! Film určitě ve své době něco znamenal a byl jistým přínosem (definoval a spoluvytvářel exploitation žánr, který se pak dále dělil na různé subžánrové odnože.. etc), stále nás všechny provokuje, je i k zamyšlení, dnes už ale takovou sílu krom jisté kultovnosti nemá. Tři silné scény to zas nějak moc nevytrhnou. Hodnotím tedy čistě z dnešního pohledu, pak se trochu přikláním k samotnému přínosu a významu filmu na světovou kinematografii, a hvězdu navrch dávám i za velmi dobrou kameru a samozřejmě i za fanouškovství. Jelikož podobné filmy vážně můžu. Takže mi to vychází na krásných 5* a ne jinak. Když bych měl ale i tak srovnat a porovnat tak "Straw dogs", zhruba ze stejné doby, jsou pro mě přeci jen o kapánek lepší. Komentář zde jako 17-tý v pořadí. (21.05.2006)

Když si odmyslím, že neměli nafukovací člun, tak to byl docela slušnej rafting na divoký řece. A když vezmu ještě v úvahu těch čtyřicet let a něco nazpátek, tak to byl jeden z těch opravdu dobrých, dobrodružných dramat se zajímavým koncem. Výborná kamera, thrillerová atmosféra a jestli se kluci nenechali zaskakovat na té řece dabléry, tak mají můj velký obdiv. Prostě to byla tenkrát zřejmě jsoucí klasika se slabšími momenty, nad kterými dnes ráda přimhouřím blahosklonně jedno a půl oka. (20.03.2013)

Po druhém shlédnutí měním hodnocení. Co jsem nedocenil kdysi v patnácti mě rozhodně dostalo teď. Ostantí komentáře mluví za vše. Klasika hixplotation žánru, perfektní herci, obzvlášť mírně konfliktní Louis Burta Reynoldse (kdo se vůbec s tímhle chlapíkem chce kamarádit), nádherná kamera, pár klasických scén (pro mě rozhodně banjo scéna a Voightovo šplhání po skále), úžasná příroda. Ad. CHOZEHO komentář, ve kterém zmiňuje, že herci hráli kompletně nepojištění, na to ostatně vtipně poukazuje Reynoldsova postava, když v jedné z prvních scén řekne, "já nikdy neměl pojištění. Nevěřím na to." Zajímalo by mě, jak by to natočil Sam, ale zároveň jsem hrozně rád, že to natočil Boorman. (04.09.2011)

Vůbec se při sledování tohoto filmu nechce věřit, že byl natočen v roce 1972. Naprosto precizní, mrazivé a napínavé dílo, thriller ostrý jak břitva ... I když se většinu filmu na obrazovce skoro nic konkrétního neděje, atmosféra pomalu přivádí k šílenství. Vnitřní neklid a neustálé mrazení. Vše tak přesvědčivě, jasně a nekompromisně podáno a naservírováno, skvělé herecké výkony umožňují divákovi (zejména mužské populaci) se do děje a příběhu dokonale vžít. Představit si sebe na místě hlavních postav, se svými slabostmi, naivitou moderního světa, vnitřním strachem a studem ... Osobně jsem tento film dlouho neznal a proto pro mne není žádným osobním kultem, chápu ale dnes, že Deliverance a Straw dogs/Strašáci (1971) položili základní kameny západních filmových žánrů, které se dále rozvíjely a větvily ... jak v silné směry - thriller, tak slabé okrajové odnože - "hixplotation" a "explotation" ..., které se však manifestovaly většinou v naprosto nesrovnatelně méně kvalitních "trashích". I Ty však mají pro řadu diváků dodnes svoje kouzlo (a tvůrci se k nim proto stále vracejí) a ve filmové kultuře svoje nezpochybnitelné místo. Tento film je ale zejména ukázkovým mrazivým thrillerem, kterému se nedá v podstatě nic vytknout. (15.01.2008)

Čtyři městští frajeři středního věku přijeli sjet divokou řeku a ukázat horalským buranům, jak se dá správně užívat života. Jenže řeka ani horalé nejsou tak přátelští, jak se domnívali... Budoucí boj už v úvodu naznačuje výtečná hudební scéna trumfujících se muzikantů: http://www.youtube.com/watch?v=1tqxzWdKKu8 Parádní drama o přežití, ve kterém nad jiné exceluje Jon Voight v roli nejrozvážnějšího z výletníků. I jemu však bude ve snech mávat vynořující se ruka... (25.03.2012)

Spíš než dobrodružný film je to psychologická studie cesty do pekla, ale vynikající, a to ve všech složkách. Slabším povahám ovšem nedoporučuji, jedná se o skutečně drsný snímek. (22.10.2002)

Moc nechápu, čim si tento film zasloužil nálepku jednoho z nejlepších thrillerů všech dob. Asi holt film za těch 40 let prostě zestárnul. V dnešní době jsem z toho nějak moc odvázanej nebyl. Prvních cca 45 minut je naprosto o ničem. Pak se to naštěstí rozjede a dá se tam mluvit o určitym napětí a jakýsi znepokojový atmosféře. Ale čekal jsem rozhodně víc. Jinak mě dost pobavili všichni ty bizarní vidláci, který museli filmaři vyhrabat snad někde ve freak show. (28.11.2012)

Ač sám není horrorem, s největší pravděpodobností tento film ovlivnil celý horrorový subžánr, reprezentovaný snímky jako Texas Chainsaw Massacre, Hills Have Eyes či Wrong Turn. To jsou ty filmy, v nichž obětmi jsou nic netušící turisté, a vrahy/útočníky různí mentálně nebo tělesně zdeformovaní kanibalové či jižanští burani. (Různé kombinace všech výše jmenovaných vlastností záporáků jsou vítány.) Popravdě řečeno, snad první podnět ke vzniku této horrorové kategorie dal koncem 60. let snímek Easy Rider, který velice hezky ukázal odpor jižanských rednecks k svobodomyslným hipíkům ze severu. Dalo by se říci, že tato klasická road movie v jistém smyslu inspirovala Texaský masakr s motorovou pilou (r. Tobe Hooper) ještě více než Deliverance. Ovšem John Boorman poprvé naznačuje, že nebezpečí nehrozí jen mladým dlouhovlasým volnomyšlenkářům, ale v podstatě komukoliv, kdo přichází z města, a představuje jiný, jižanským venkovanům zcela nepochopitelný životní styl. Ukazuje, že nebezpečím pro turisty nemusí být jen divočina v podstatě kousek za branami civilizace, ale i lidé, kteří tu žijí. Ve Vysvobození dominuje nejen snaha o pokoření přírody (jízda na kánoích po divoké řece), ale je tu záměrně vypíchnuto doslova i znásilnění přírody člověkem (přehrada – „tady všude bude voda“). Je to ale jen ozvěna skutečného znásilnění, jehož jsme ve filmu svědky. Deliverance je film s přesahem: Není jen o tom, co v něm vidíme, ale i o tom, co si u toho myslíme. Vysvobození neovlivnilo jen horrorový žánr. Inspirovalo také Quentina Tarantina (jenž se tím nijak netají) k jisté scéně v Pulp Fiction, a podobnou (i když mnohem tradičnější) story rozehrává Divoká řeka s Meryl Streepovou. I kdyby John Boorman nenatočil další významné filmy, samotné vlivy Deliverance a dokonalost Excaliburu vypovídají mnohé o genialitě tohoto filmového tvůrce. (21.07.2006)

Drsnej příběh o přežití v přírodě, respektive na vodě, kterej je ještě trochu řízlej slušným hixploitation hororem díky nechutným horalům, kterým je ale dopřáno velice málo prostoru, skoro se mi až chce říct, že by nebylo vůbec naškodu tuhle část prodloužit, jelikož je absolutně vynikající, nicméně i scény z peřejí jsou hodně napínavě natočený a všechno to ještě podporujou výborný herci v čele s Burtem Reynoldsem, kterej tady je nezvykle drsně působící a strašně mladým Jonem Voightem (05.10.2008)

(1001) -"They're drowning the river, man." Musím říci, že tentokrát se okouzlení klasikou nekonalo. Nechci v žádném případě podceňovat schopnosti Johna Boormana (ani dobové možnosti), ale počet věcí, které se mi zdály nechtěně směšné, dosáhl takové úrovně, že jsem se nebyla na film schopná vůbec napojit. Myslím, že to začalo hned tím soubojem banjí. Tu scénu beru vážně a nic se mi na ní nezdálo nepovedeného, ale v kontextu celého filmu si nejsem úplně jistá, jak ji mám vnímat. Je to jakási temná předzvěst krajiny a lidí, kteří myslí a chovají se úplně jinak, než na co jsou city boys zvyklí, a chlapec sám potom také hlídá bod, odkud není návratu, když "hrdinové" vyjedou na řeku a podplují ho pod mostem, což si řeknu jako člověk vzdělaný v principech mytologických příběhů a obecné dramaturgie a bla bla, ale zvuk banja ve mně zrovna moc nevzbuzuje pocity temna nebo nepokoje a hlavně Voight, který tam je a všechno vidí a očividně je znepokojen, se z ničeho nepoučí a potom jde na břeh a začne klábosit s ozbrojenými démony z lesa. A obecně předpokládám, že film je o mužích, kteří na to, že se vydávají uniknout do přírody před složitostmi civilizace, projevují obdivuhodnou neschopnost poslouchat své instinkty nebo si správně vyložit signály a znamení, jež jim padají do cesty. To vlastně zní dobře a jako hodno prozkoumání, ale bohužel mi tři zásadní věci brání zúčastnit se tohoto výletu: 1. Extrémně marné herecké výkony. Voight funguje jen jako takový pohledný panák a Reynoldsovi se snad daří přehrávat i ve scénách, ve kterých není přítomen. Scéna hádky nad mrtvolou je potom tak názorným hereckým workshopem na téma "jak nedělat drama", že jsem se u sledování skoro styděla. 2. Podivné skoky v čase a střídání realistických-nerealistických fyziologických důsledků toho, čím si chlapci prošli. Nejdivnější je lovecký výlet na útes - to ti dva jako den a noc stáli v ledové vodě, zatímco náš neochotný hrdina nahoře spal a bál se? Burt Reynolds sice omdlel a natřeli ho na bílo, ale tlouštík se zdá úplně v pohodě, ani rýmečka nebo nic, co? A Voight je po propíchnutí šípem taky podezřele fyzicky aktivní. 3. Neobratné dobové triky. Tady mám na mysli hlavně ve dne natočenou modrou noc se slunečními odlesky na hladině a zpoceném těle, díky kterým to vypadá, jako že všichni umřeli a jsou nyní trestáni za svou hloupost v očistci, kde musí prožívat své utrpení znova a znova. Umělá ručička v závěrečné snové sekvenci je potom takový poslední hřebíček do rakve. A nebo nevím, jestli jsem to jenom špatně pochopila a ono to má být béčko, které si mám užívat proto, že je špatné? (15.04.2019)

"TU ŘEKU NEMůŽEŠ PORAZIT." Mistrovská klasika hixploitation, buranského subžánru exploitation, která se výrazně zapsala do popkultury. Proslulá je zejména "banjo duelem" a scénou mužského znásilnění, jež inspirovalo Quentina Tarantina, který film viděl jako malý, k podobné scéně v PULP FICTION. Mimochodem v televizní verzi filmu bylo znásilnění vystřiženo a zůstalo ponecháno jen ponižování Beattyho postavy, kdy je polonahá nucena k prasečímu kvičení (které bylo údajně Beattyho nápad při improvizování scény na place). Film od začátku dýchá tísnivou atmosférou, k níž přispívá zejména výborná kamera, těžící maximum z malebné krajiny, a hudba. Spisovatel James Dickey (zahrál si šerifa, který na konci filmu varuje hrdiny, aby se už nevraceli) pro film adaptoval svou stejnojmennou dobrodružnou novelu vydanou rok předtím a o režii soupeřili John Boorman a Sam Peckinpah. Potom co se Boormanovi podařilo urvat práva, natočil Peckinpah v témže roce podobný snímek STRAŠÁCI, adaptaci jiného kontroverzního románu. VYSVOBOZENÍ mělo skromný rozpočet 2 miliony dolarů a aby se ušetřilo, produkce nebyla pojištěná a herci přesto dělali veškeré kaskadérské kousky sami, jak vidno z jejich detailů při sjíždění peřejí a to kromě Neda Beattyho nikdo z nich předtím v kánoi neseděl. Shodou okolností jediný kdo se přitom zranil byl Burt Reynolds, jehož postava se při sjíždění peřejí zraní i ve filmu. Natáčelo se na Chatooga River, řece oddělující Jižní Karolínu od Georgie a rok po uvedení filmu se tu utopilo 31 lidí, kteří se ji pokoušeli sjet po vzoru filmových hrdinů. Film byl nominován na Oscara, Zlatý Glóbus a Cenu newyorských kritiků za nejlepší film a režii, Dickey byl ještě nominován na Zlatý Glóbus za scénář. Song "Dueling banjos" vyhrál v roce 1974 Grammy Award for Best Country Instrumental Performance. (01.10.2006)

Klasika žánru hixploitation, která ani za ta léta neztratila moc ze své působivosti. Narozdíl od spousty nových snímků inspirujících se staršími díly můžeme u tohoto hledat místa, která byla v jiných filmech citována. Odlehčený úvod a celá první část je velice povedená. Boorman pomalu servíruje atmosféru nejistoty a nechává hrdiny užívat si své dobrodružství. Narozdíl od spousty jiných filmů tady není divák napřed a tak neví, že se vůbec nějaké nebezpečí blíží, i když vzhledem k žánru to může očekávat. Následuje brutální scéna ponižování dovršená znásilněním a nápínavá atmosféra nepolevuje až do samotného konce. Nelogické chování, vyjma Voightovi lability a dlouhého míření, se nekoná a snímek ještě navíc servíruje pár překvapivých scén. Vrcholem snímku se tak stává scéná kolem středu stopáže, kdy Voight leze na skálu, aby se vypořádal s jedním buranem. Kamera neustále upozorňuje, že onen zabiják není jediné nebezpečí, které zde hrozí. Krom boje s obyvateli se musí postavy vypořádat i s nástrahami neznámého okolí... Snímek který bohatě inspiroval novou vlnu hororů těžících z neznámého a nehostiného prostředí osídleného nebezpečnými a zaostálými obyvateli, však nekončí po vypořádání se s nebezpečním, ale zcela volně přejde do krátké vyšetřovací linie. A napětí stále nepolevuje. Současná hororová tvorba - až na pár výjimek - tomuto skvostu nesahá ani po kolena. Jasný důkaz, že i minimum krve stačí k vytvoření působivé atmosféry a spíše než na závěrečné PC montáži do žhavého videoklipu záleží na režisérském umu. [TOP 19/8 90%] (02.06.2007)

„Squeal like a pig!“ Divoká řeka a dentisty poměrně zanedbaný Incest Redneck Banjo Band proti kvartetu středostavovských byznysmenů, které vede macho Reynolds do té doby, než mu kalhoty protrhne femur. Pak ta primitivní sebezáchova zrodí další bojovníky.. Mohl bych vyčíst občasnou iracionalitu v jednání postav, ale tato bible survival žánru, která spolu se Straw Dogs a Cravenovým Posledním domem nalevo ukazuje, jak mohou okolnosti probudit u obyčejných lidí zabijácké pudy, zaslouží respekt. V tom zoufalství, výčitkách a lžích zaujal paradox, že zatímco venkovští balící vynášejí z již brzy zatopených hřbitovů rakve, „civilizovaní“ muži z Atlanty nechávají své zesnulé kamarády napospas divočině. Palec nahoru i za odvahu Boormana se scénou análního znásilnění. Stejně troufalé, jako mít v podniku na návštěvě Kim Čong-una a v ruce nemít notýsek.. (26.07.2016)

A tak jako voda poklidně plyne v řece, kterou sjíždějí hrdinové tohoto filmu, stejně klidně plyne jejich příběh. Zhruba první půl hodinku se seznamujeme s jejich charaktery a plánem pro následující výlet. Postižený, avšak talentovaný chlapec si s jednou z postav střihne fenomenální duet na benjo. Poté se vydají na řeku a veslují. Jenže v jeden okamžik se vše zvrtne, zpočátku zcela "nevinně" vyhlížející nepříjemností v podobě dvou mužů. Ano, zase tu máme ty podivné, zvrhlé a brutální místní "vidláky", kteří tolik rádi ve filmech znepříjemňují obyčejným turistům jejich plány. "Něco" moc špatného a neřestného se přihodí. A poté, jakoby byla vyčerpána veškerá kapacitu snímku, která byla až do nyní tak zdařile navršována. Slibně se rýsující "survival thriller" se tak postupně začne rozmělňovat do, sice pořád docela slušně napínavého děje, který už však nemá příliš co nabídnout. Ale je mi zcela jasné, že na tehdejší dobu to muselo být pro diváky nervy drásající. (29.11.2012)

Co si myslím o Deliverance se dočtete v mém komentáři k filmu Rituals (1977), kde narážím na hlavní charakteristiku filmu i s hlavními nedostatky. Tady uvedu pouze ve zkratce, že Delivarance místo nejisté originality sází na zaručené prostředky a místo houstnoucí atmosféry se soustředí do dvou výrazných vrcholů, které jsou proloženy průměrným zbytkem. Ve zmíněném komentáři jsem se nechal svést i ke srovnání těchto dvou filmů, i když je nepovažuji za příliš podobné, ale srovnat se dá všechno, žejo. Nu, Deliverance je dobrý film, rozhodně za ty necelé dvě hodiny stojí, ale pokud si potrpíte na nefalšovaný survival, rozhodně doporučuji Rituals. (01.08.2011)

Vyserte sa na všetky reality-show a pozrite si skutočný príbeh o prežití, ku ktorému akoby písal scénár sám život. (10/10) (15.10.2008)

O strhujícím tempu, či snad dokonce šokující otevřenosti násilí si můžeme nechat jen zdát. Deliverance není v žádném případě tak znepokojivý jak se o něm hovoří. Nicméně dokáže zaujmout a to jak úspornou režií, tak i samotným survival dobrodružstvím/bojem o přežití, které je podáno maximálně syrově a věrohodně, bez přílišných oslích můstků. Oceňuji některé Boormanovy vychytávky - například ona klíčová scéna znásilnění je přesně vystihující. Ve chvíli, kdy členové výpravy potkávají dva zbloudilce, je gestikulací/pohyby krásně poznat, k čemu se schyluje (především to jak jeden z domorodců sáhne členovi výpravy na obličej a na hrudník). Podobné hrátky s napětím nám režisér zprostředkuje ještě několikrát a opravdu to stojí za to. Herecky relativně vyrovnané a celkově dost působivé. V podstatě je to ovšem ale naprosto jednoduchá a poměrně obyčejná záležitost. (03.03.2007)

Krásná příroda, ani na vteřinu nezklidňující atmosféra (i v klidnějších chvílích je cítit, že se něco stane), drsnost, uvěřitelnost. Zřejmě nejmrazivější survival thriller všech dob, kterému by slušel skromný podtitul - může se to stát i vám!!!. 100%. (26.09.2011)

Užívateľ Maq skvele vystihol popkultúrne ťaháky filmu: gitarové duo a znásilnenie muža horalom. Napriek tomu si myslím, že i bez nich ostalo atmosféricky vystihnuté zobrazenie na prvý pohľad nezmieriteľných svetov - civilizačnej usporiadanosti a loveckej pudovej odviazanosti. Po ostrej konfrontácii už nič nebude tak ako predtým. Ukryté inštikty lovca sa veľmi rýchlo prebúdzajú pod tenkou škrupinkou mestskej uhladenosti. (28.11.2012)

Čtyři přátelé, měšťáci, obyčejní chlapi. Jeden se možná stylizuje do neohroženého dobrodruha, ale vesměs jde o kancelářské krysy. Na kánoích hodlají sjet úsek řeky, který má být kvůli výstavbě přehrady zaplaven. Počítají s nějakou tou odřeninou, jenže tenhle výlet v „divočině“ je poznamená zatraceně silně. Důvodem je dvojice vidláků (ještě primitivnější se pak díky téhle inspiraci stále častěji objevovali v kultovních hororech – Texaský masakr, Hory mají oči), kteří vyznávají tak trochu jiný hodnotový žebříček. Stačí pár náznaků, kdy pak vše vyvrcholí sexuálním napadením jednoho z vodáků. Následuje úprk, boj o holý život. A hlavně postupná proměna charakterů do toho času obyčejných mužů, které sžíral stereotyp. Napětí je slušné, krásu řeky se vším všudy dokonale nasnímal legendární kameraman Vilmos Zsigmond, tvůrce Excaliburu zase pokládá netriviální otázky. O nějaké zásadní otevřenosti násilí bych nicméně určitě nemluvil. I po letech to ovšem má své kouzlo. (21.10.2017)