Jako štvaná zvěř

,,JEDNO MI NIE JE JASNÉ.“ ,,TO SA OBČAS STÁVA.“ __ Pomerne ošúchano nazvanú ,,Ako štvanú zver“ oceňujem vo viacerých jej zložkách. Prekvapilo ma množstvo dvojzmyslov v dialógoch mužských predstaviteľov a možno povedať, že vzhľadom na dobu vzniku išlo o pomerne odvážny ťah. V súčasnosti by som nič také neriešil, ale v dobe svojho vzniku to mohlo u divákov vzbudiť značnú pozornosť, rovnako ako celkový námet. Myslím si, že nielen vo francúzskych, ale takisto v európskych končinách je film ojedinelým úkazom nakrútenom v čase, kedy podobné diela ešte filmári nenakrúcali a vznikali v skromnej miere iba v americkej produkcii. Zaujalo ma vystihnutie atmosféry sychravého jesenného obdobia a výber jednotlivých lokácií. Niektoré dejové momenty sú samozrejme čitateľné už vopred a gradujúci predvídateľný záver je mimoriadne pôsobivý, k čomu bezpochyby prispel herecký výkon hlavnej predstaviteľky Mimsy Farmerovej. Na jej snahu nepoddať sa svojim prenasledovateľom dlho nezabudnem. (224. hodnotenie, 41. komentár k filmu) (30.04.2017)

I v mé duši zanechal hluboký šrám, po pouhém jednom zhlédnutí před mnoha lety. Tento zoufale obyčejný, zváleným senem zaprášený příběh, ale jako řetěz omotaný kolem krku těžký film, při jehož finále jsem cítil, jak se i já propadám do bezedné bažiny... Do poslední chvíle jsem nevěřil tomu, že se zachovají jako zrůdy. Vždyť to byli všechno tak tuctoví a obyčejní lidé ze sousedství. Jako já. Nebo i vy... (03.01.2013)

Strašáci, Vysvobození... a Jako štvaná zvěř. Další z řádky sedmdesátkových thrillerů, který mě ovanul až děsivě silným, vyčerpávajícím prožitkem. Přitom úplně stačily dvě vyloženě drsné scény, které ani nejsou bůhvíjak naturalistické, ale samotná perfektní atmosféra s rozehraným napětím a vzrůstajícím psychologickým dusnem tady mistrovsky vynahrazuje jakoukoliv brutalitu. Podzim, les, větve, rybník, trstiny a parta ozbrojených mužů s pušky a psy... Zapojení celého kolektivu do pokusu o vyváznutí ze spáchaného činu spouští v kruhu spřízněné sešlosti proměnu jedinců na stádnou zvěř, nerozvážně honící svou oběť. Z lidí budících na začátku dojem sympatických kumpánů klíčí nestoudné zrůdy, schopné v závěru i zničení jednoho nevinného lidského života s cílem oklamat a zadupat vlastní špatné svědomí a zbavit se již tak rozrůstlé viny. Nutno uznat, že ztvárněné a natočené to bylo nesmírně sugestivně, Mariellovi jsem toho chlápka s drtivou proměnou na extrémního hnusáka neměl problém uvěřit a jako obvykle mě herecky (navzdory onomu nepříjemnému pocitu) fascinoval. Ufff, až mi bylo poslední třetinu téměř nevolno, tak mrazivý existencialismus v čisté formě všichni protagnonisti spolu s tvůrci vystihli, tenhle film teď jen tak nevytěsním z paměti. Serge Leroyovi určitě nezazlívám, co nám zde rozehrál, jenom někdy nedokážu pochopit, kde se v tak prostém, obyčejném člověku může náhle zrodit a objevit tolik bezmezného zla. Podnětů k přemýšlení a také skrytých náznaků pro doskládání psychologie (např. i drsná legrace při jízdě s auty či brutalita na uloveném divočákovi) však film ukrývá vícero. [90%] (26.10.2022)

Tenhle film je z mého pohledu strašná škoda a nevyužitý potenciál! La Traque je spíše nudnou, ukecanou drámou, osobně nevím, jaká exploatace zde proběhla, jelikož krev, násílí a napětí zde vůbec nebylo i ono Znásilnění bylo velmi nepřehledné, rychlé a zkratka to nemělo vůbec štávu. Velmi jsem se při filmu nudil a těšil se na konec. (28.09.2013)

Špinavý a syrový snímek odehrávající se v ponurých barvách pozdního podzimu. Mladá Helena se ocitla ve špatný čas na špatném místě. Nejprve je znásilněna, pak smrtelně zraní jednoho z násilníků a následně je štvána lesy jako lovná zvěř. Zprvu má sice možnost využít nabídky všech zainteresovaných, aby se nějak společně dohodli, jenže jí v tom brání nedůvěra. Pomalu a nenápadně se mění uvažování pronásledovatelů, až dospějí k závěru, že Helenu bude nutné umlčet, jelikož ona s nimi komunikovat zkrátka nechce. Útěk hlubokým lesem, hustými křovinami i studenými vodami rybníku je patřičně mrazivý. Snímek sice neobsahuje explicitní násilné scény, ale to mu na drsnosti neubírá. Stačí postřelená ruka a děsivý výraz v očích. Jednou z nejsilnějších scén je moment, kdy Helena stojí uprostřed rybníka. V našich kinech měl film premiéru ke konci druhé poloviny 70. let. (04.09.2019)