La settima donna

Obrovská vila, dvě holky, a tri lupičů kteří zrovna vykradly banku. Námět jak stvořený pro teror jízdu. Ta se nakonec moc nekonala. Kamera střídá interiérní scény s hercema společně na pohled krajiny. Je v tom takovej mišmaš.Sem tam sáhne nuda. Ale to nejhorší je ten pokus o drama, ten režisérovy totálně nevyšel. Ale i tak to nebylo špatné a na jedno zkouknutí to bylo celkem dobré. (18.12.2013)

Ďalší film inšpirovaný jedným z najkultovejších Rape and Revage exploiťákov Last House on the Left. Takýchto filmov bolo natočených už niekoľko, vždy sa menia len postavy a prostredie. V podobných filmoch trvá pomsta približne 20-30 minút. Tu trvala 2-3 minúty. A to je hlavným problémom filmu. Na stopáž 86 minút tu uvidíme asi len tri poriadne násilné scény. Tieto scény sú však točené dosť zaujímavo. Celé je to také spomalené, hudba je o ničo intenzívnejšia a okolitý zvuk nepočujeme. Je to zahrané celkom dobre, takže mám z toho celkom dobrý zážitok. Výber herečiek bol celkom dobrý, nuž ale nahé sme ich videli asi 10 sekúnd... (02.07.2010)

Jedna z několika vykrádaček kultovního Cravenova Last House on the Left (1972). Italové jsou ve vykrádání sice mistři, ale co se kvality jejich filmů týče, často za originálem pokulhávají, ne-li mu dělají ostudu. Toto je typický příběh, kdy se trojice gangsterů ukryje s ukradenými penězi ve vile na pláži, která je jinak v okolí opuštěná, ale uvnitř plná děvčat. Gangsteři jsou samozřejmě zvrhlá úchylná hovada, takže divák sleduje řadu nepříjemných až nechutných a drsných scén od ponižování, přes znásilňování až po vraždění atd. Klasický explotation, který ač je technicky velmi dobře zvládnut, nejde tolik do hloubky a divák je v mnoha ohledech docela šetřen. Řada násilností je natočena tak, aby diváka zcela neodrovnala a netraumatizovala. Probíhají spíše záběry na aktéry násilí, než na oběti. Navíc oběti i aktéři hrají svoje prožitky špatně. A na tom zejména padá celý film. Naprosto otřesné výkony všech herců, jak těch špatných, tak obětí. Dále pak jistá "plochost" filmu a jeho "odtažitost" od diváka. Jednoduše tvůrci nešlapou ani z poloviny na plyn jako Craven nebo Zarchi. Ve srovnání s bravurním Deodatovým House on the Edge of Park (1980) film také prohrává na celé čáře. Shrnuto, podtrženo ... klasický explotation násilný kousek, určený spíše divákům, kteří se chtějí s tímto okrajovým filmovým žánrem seznámit a nepřistoupit hned k některým z výše jmenovaným a traumatizujícím dílkům... (29.07.2008)

Už jsem si říkal kdo jiný by mohl zorganizovat pomstu než Florinda Bolkan (sestra Christina, chytrá, tuhá, rezolutní, nekompromisní). Holkám také nic jiného nezbývalo, pokud si chtěli zachovat svou ženskou čest a nechtěli být pomalu jedna po druhé zabiti, trio bankovních lupičů, by určitě jen tak samo s živými svědky neodešlo.! Vůbec dle jednotlivých charakterů, to všecko byli velmi zajímavé kriminálnické archetypy, např takový uvolněný a umírněný Aldo (Ray Lovelock), přímo okouzlující charismatický sympaťák, kdo by to do něj řekl, z těch tří rozhodně obrazově nejpříjemnější. Tento film je v podstatě zředěná verze slavných rape/ravege flicků "Last House On The Left", "House on the Edge of Park" nebo "I Spit On Your Grave" aj., ale jako fanoušek evropské exploitace a euro-trash kina jsem si nemohl nechat ujít ani tento kousek, který tak trochu málo spadal i do subžánru nunsploitation. Po filmařské stránce, to byla celkem příjemná a efektivní filmařina, odehrávajicí se v pěkné zaoceánské lokalitě (scénérie byla vskutku velmi přitažlivá), vyzdvihl bych především velmi dobrou kameru, všechny ty zpomalovačky a dynamickou progresivní hudbu, na druhou stranu mi ani nevadilo že toto dílko nebylo tolik šokující, explicitně násilné ani ohavné ve srovnání s jinými (např. scény znásilnění ale i jiných surovostí, spíše stylizované a mimo záběr). Takže film není ani nejlepší ani nejhohorší, samozřejmě v rámci svého druhu, takový zlatý střed. Komentář zde jako čtvrtý v pořadí.. (29.03.2010)

Inšpirácia Cravenovým poloamatérskym Last House on the Left či Bavovými Rabid Dogs je síce jasná, napriek tomu však Last House on the Beach má čím zaujať. Žánrový fajnšmeker by tu síce iste uvítal väčšiu explicitnosť v násilných scénach, aj tak však ide o kúsok, ktorý si každopádne zaslúži pozornosť. Neprehliadnuteľná je podobnosť s o čosi lepšou talianskou variáciou Last House on the Left - Deodatovým House on the Edge of the Park, v prospech režiséra Franca Prosperiho však hovorí to, že svoj majsterštyk natočil dva roky pred Deodatom. (04.04.2011)