quip

Jako ani jeden z uvedených žánrů to nedává smysl. Film je zbytečně dlouhý a nelogický, takže se na něj nikdy nikdy nedívejte, tedy pokud nemáte slabost pro baseball/female athletes nebo je vám úplně jedno, o co ve filmu jde, jen když v něm Reese Witherspoondobře hraje.

Po trailerech slibujících jednoduchý (ale lákavý) mix komediálního a transformačního příbehu, je Admissions nakonec velice nerozhodný snímek, který dělá vše proto, aby náhodou nezklamal někoho z potenciální cílové skupiny. Základní ingredience jsou: otázka žen, které chtějí "have it all", pidikritika kultury přípravy dětí na vysokou už od školky, roztomilý svobodný otec s roztomilejším adoptovaným synem a Michael Sheen jako nudný otrávený profesor. Vtipných i "dramatických" situací se pár najde, ale film dohromady vůbec nic neříká a příběh, který popisuje, nestojí za nic. Vše je velice tlumené, i na ty trošky ironie se musíte dívat s lupou, než řeknete "ale tak teda jo, jseš ironie". Film, který dvě hodiny zabije docela bez problémů, ale nepřinese vůbec nic (ani v trailerech slibované Of Monsters and Men).

Community brought me here. My Dinner With Andre byl pro mne velice inspirativní film, ale jinak než jsem stále ještě asi po hodině koukání čekal. Film alespoň zpočátku poskytuje dostatek podnětů, inspiraci pro zamyšlení nad životem. Postupem času jsem si ale uvědomil, že mi hlava pracuje pouze v módu "ok, s tím souhlasím", "ok, na to mám jiný názor", "fajn, ale to je zřejmé", případně "wow, tohle všechno je i po více než třiceti letech neuvěřitelně relevantní". Co je na tom špatně? Film je zajímavý, pokud se divák nad některým z témat, případně pohledem na téma, které konverzačně monopolní Andre přináší, dosud nezamyslel. Pokud ano (ano, jsem velice vděčný za spolubydlící a přátele, se kterými je to možné), ztrácí film většinu svého kouzla, jelikož filozofická debata dvou lidí nad večeří pro mne film nedělá. Výrazový prostředek - přímá konverzace nad tématy - je příliš názorný. Zde se vracím ke zmíněnému přínosu, který pro mne film měl: inspiraci po stránce formátu (stejnou chválu jsem pěl i ve svém komentáři o Community). Byl jsem prostě mile překvapen, že je možné natočit film takovýmto způsobem, který nenudí (záleží na zkušenostech každého diváka) a konzistentně a umanutě se drží nastavených, absurdně jednoduchých pravidel hry (2 herci, 2 kamery, konverzace). Jinak filozoficky naladěné diváky by mohl zajímat film Waking Life (který mě teda taky zklamal&nadchl, opět trochu jinak).

Pokud je jediným smyslem filmu koukat na to, jak si Ken Jeong dál plní sen být komediálním hercem (kudos, btw), je zřejmě něco špatně.

Problém s filmy označenými na čsfd jako "komedie" je, že lidi očekávají komedii - 95 minut gagů. The Guilt Trip je prostě jednoduchý (ne v obdivném slova smyslu), příjemný film, na který se v pohodě kouká. Film na nedělní odpoledne, pokud v televizi zrovna není Hercule Poirot.

Příběh se ztratil v Honkongu 90 let, Ryan Gosling pózuje jako přepsychologizovaná (matka, neschopný se dotknout ženy, blablabla) "hey girl" meme parodie sebe sama a Nicolas Winding Refn skládá slideshow fotek z filmu, kde byla prvoplánová metaforičnost (už ten název!) vydávana za kvalitu (kdo s tímhle konceptem kdy přišel?), ale který nikdy nevznikl, protože Only God Forgives NENÍ FILM!!!

Nejlepší vizuál inspirovaný NFS: Underground, jaký jsem kdy viděl.

Musím říct, že ve standupu mi daleko víc sedí lidé, kteří umí myslet a nezakládají vtipy na logických chybách, jako to dělá Maher. Maher je idiot. Jak by řekl J-dog: "Thou shall not commit logical fallacies." Maherův dokumentární metoda k tématu je navíc naprosto totožná s další modlou militantních ateistů Richardem Dawkinsem, tzv. metoda "posaďte se kreténi, já vám vysvětlím jak ignoranští jste a pokud mi za to neolíznete ruku, je to jenom doklad toho, jak hloupí a nebezpečně omezení jste, protože JÁ tady mluvím logicky!". A tohle dokument je navíc docela strašně natočený.

Nesmyslný film o tom, jak nesmyslně jedineční, zajímavý nebo inteligentní si my, vysokoškolští studenti, připadáme. Jako myšlenka dobré, ale 99 minut je na tak jednoduchou zprávu strašně douhých. Pokud nechcete skončit jako většina lidí tady v komentářích, nečekejte komedii, spíš...dadaismus bez hravosti, absurditu bez kouzla.

Já si pořád nejsem jistý, jestli ten příběh vysílá dětem tu správnou messáž... . )