V moci ďábla

Kupodivu velice slušné, nebýt otřepaných frázích v "horrorových" pasážích bych si dokonce dovolil použít slovo autentické. Hopdně tomu pomáhá, že gro filmu netvoří bubákování, ale rekonstrukce soudního procesu s otcem Moorem a celkem zajímavé dilema zda věřit faktům, nebo připustit nadpřirozené. Atmosféra je hustá, opravdu škoda, že film se snaží dojem existence ďábla vyvolat tak nějak šestákově, bez invence. (01.04.2008)

Ze snímku si odnáším zejména několik hutných vymítacích scén a bravurní podání soudního přelíčení. Stodolová scéna nebo předčítající Wilkinson se do paměti musí zákonitě vrýt každému. Dalším plusem je, že tohle je jeden z filmů, který po závěrečných titulcích dále hustí do diváka příval informací: co se událo s hrdiny po zatmívačce? Ano, tohle je totiž jeden z oněch "based on true story", a tak ještě po skončení nutí Derricksonovo dílo k zamyšlení. Jinak na adresu Carpenterové musím říci, že jsem se poprvé v životě zamyslel nad tím, jaké ze sebe musí v hororech herci dostávat výkony. Ty všelijaké grimasy, fyzicky náročné scény :-) a "běhy", to je napováženou! Tento žánr zdaleka není brakový - vždy je to o rejžovi a hercích! I choose to stay. (10.06.2010)

Samotnou scénou vymítání dává Scott Derrickson na prdel i Williamu Friedkinovi, ale tím pozitiva nekončí. Je sice pravda, že soudní pletky jsou rutina, která ale skromnějšího diváka neurazí, tudíž hlavní devízou je samotné randevous se silami temna, které je natočené tak dokonale, až by si u Derricksona měli nechat producenti kdejakých remakovaných duchařin dopřát menší technické školení. Režisér výborně pracuje s kamerou, hudbou i zvuky, takže u mnohých pasáží velmi příjemně mrazí. Z herců to jasně táhne famózní Tom Wilkinson, ale nad kreací Jennifer Carpenter padá brada. Škoda jenom toho opatrnického přístupu k církvi samotné, více kontroverze by nebylo na škodu. I když je fakt, že raději takhle, než pozérské výkřiky do tmy, jako jinde. Ve výsledku překvapivě chytrá a zručná záležitost, která sice těžké spaní nezpůsobí, ale v jistém slova smyslu potěší. (22.07.2008)

Nějaké třeskuté vygradování, řekněme blízké setkání "třetího druhu" tváří v tvář soudní stolici by bývalo vykoledovalo čtvrtou stár - při vzpomínce na Lauru Linney v Prvotním strachu se tahle asociace neodbytně vkrádala. Popis celé události byl ale zřejmě podřízen "skutečnosti" a tak se konec, na který jsem se třásla, nekonal. I tak nezbývá než říci: těbůh! (12.11.2006)

Mi neznámá herečka Jennifer Carpenter, zde předvedla výkon hodný velkých filmových hvězd, které se v branži pohybují již několik let. Scénu vymítání považuju za jeden z nejsilnějších filmových momentů....mrazilo mě až na dřeň. Hudba je hudební, herci hraví, děs děsivý :), takže tu máme perfektní recept na správně vychlazenou horrorovou podívanou. Ale musím si na něco postěžovat, netýká se to filmu...ale týká se to kinosálu a lidí v něm. Kurva, když du do kina, tak jdu sledovat film a ne slepičit tam se slepicema a husičkama. Fakt mě tyhle lidi dokážou maximálně nasrat (a v těchto chvílích jsem nepříčetný), tento rok se mi ještě nestalo, aby se někdo takový poblíž mě nevyskytl...no, ale to je na delší povídání, ale musel jsem to zmínit, protože tohle dokáže zkazit filmový zážitek. (01.12.2005)