Carlitova cesta

"Sorry boys, all the stitches in the world can't sew me together again. Lay down... lay down. Gonna stretch me out in Fernandez funeral home on Hun and Ninth street. Always knew I'd make a stop there, but a lot later than a whole gang of people thought... Last of the Moh-Ricans... well maybe not the last. Gail's gonna be a good mom... New improved Carlito Brigante... Hope she uses the money to get out. No room in this city for big hearts like hers... Sorry baby, I tried the best I could, honest... Can't come with me on this trip, Loaf. Getting the shakes now, last call for drinks, bars closing down... Sun's out, where are we going for breakfast? Don't wanna go far. Rough night, tired baby... Tired...." Jeden z nejlepších mafiánských filmů všech dob. (26.10.2006)

Tentokrát mne De Palma nezklamal v tom nepříliš pozitivním smyslu - tedy natočil film, který odpovídá modelu, v jakém většinu jeho filmů vnímám. V Carlitovi všechno tak nějak funguje, ale funguje to také tak nějak šedivě, aby v té šedi nakonec zazářilo několik v pravdě geniálních scén. Vrcholem Carlitovy cesty je bezesporu virtuózně zrežírovaná honička na nádraží a k její dokonalosti nemá daleko ani několik dříve se objevivších momentů. Zbytek je tuhle dobrý, tuhle velmi dobrý, ale nikde vynikající. Při srovnání s jinou ikonickou gangsterkou od De Palmy, Scarface, musím na jednoznačného vítěze pasovat příběh Tonyho Montany, který si buduje vlastní pravidla a vlastní svět, v němž se cítim skoro tak dobře, jako v tom (nepřekonateném) kmotrovském. Výrazně komornější a intimnější Carlito obsazuje svět budovaný jinými filmy už v minulosti a ten po mě takovou přitažlivost nemá. 70% (25.05.2009)

Beautiful. Po mistrovském kousku Scarface jsem očekával opět velkolepé dílo. Čekal jsem kultové přestřelky a drsné mafiánské prostředí - vše splněno. Silný příběh, silné obsazení v podání Al Pacina a Sean Penna. De Palma si umí perfektně pohrávat s herci, se vším pracuje do nejmenších detailů. Výkon obou hlavních ikon musím vyzdvihnout, protože právě oni udělali s Carlito's Way klenot v krimi žánru. Carlito's Way zvedá diváka ze židle. Devastující závěr. (07.02.2012)

Na mém žebříčku trochu níž než jiná gangsterka s Pacinem v hlavní roli - Scarface - přesto pořád zatraceně vysoko. Pacino tradičně geniální, jenom jediná maličkost mě na něm trochu štvala: prostě na tyhle kladné mafiány moc neletím :-) Což tedy není jeho chyba, ale spíš pro mě malinké mínus scénáře, kdyby byl trochu větší hajzl, rozhodně by to podle mě nebylo na škodu. Jinak ale film skvělý, You Are So Beautiful při závěrečných titulcích mělo nádherně melancholický nádech... Mimochodem, ona jména pro mě skrývala ještě jedno překvapení: Sean Penn jako Kleinfeld - on v tom skutečně hrál? - byl prostě namaskovaný k nepoznání... Dodatek 21. září 2007 Po druhém sledování si nemůžu odpustit pátou hvězdičku. Na tomhle filmu je přesně vidět, jak se De Palma s každým záběrem nadřel, promýšlel ho do nejmenších detailů... Jsou na něm vidět diskuse všech zúčastněných (nemocniční scéna byla třeba přepsána asi třicetkrát a teprve pár minut před jejím natáčením Pacino radostně prohlásil, že ví, co je jejím hlavním problémem - Carlito by do nemocnice nikdy nešel a ta scéna by se měla vyhodit :-). Ale to jsou jenom takový hovadinky ze zákulisí, který najdete v bonusech na DVD. Jde tady o to, že když se díváte, jakou radikální změnu image se rozhodl Sean Penn podstoupit, když sledujete každý pohyb Al Pacina, když jste naprosto u vytržení dlouhými kamerovými záběry, které ale ani chvíli nenudí, když si uvědomíte, že tohle všechno musel mít Brian De Palma v hlavě... Prostě neuvěřitelné. Spolupráce De Palmy a Pacina podle mých odhadů zjevně vždy vyjde na jedničku. Mimochodem, Zjizvená tvář byla natočena v roce 1983, Carlitova cesta v roce 1993. Teď je rok 2007 a ještě spolu nemají naplánovanou další gangsterku... Asi bych jim měla začít posílat upomínkový dopisy, protože ani dvojice Scorsese-De Niro mě nedokáže tolik potěšit. (18.07.2007)

Mafiánská cesta z poněkud jiného pohledu žánru svědčí, zvláště pod režijní taktovkou Briana De Palmy. Epické vyprávění na téma „očista“, jenž trvá dvě a půl hodiny, však dojíždí na úplnou zbytečnost. Ať se to vezme z jakékoliv strany, tak scénář Davida Koeppa by si sám o sobě stěží vystačil na devadesátiminutovou stopáž. Bohudík De Palma projevil silnou dávku invence a vyhrává si s každou scénou do posledního detailu. Jako celek to odsýpá neuvěřitelně rychle a to i za předpokladu, že se ve filmu dohromady nic pořádného neděje. Herecké výkony velmi nepokrytě pokukují po různých oceněních, zvláště Sean Penn, jenž prodělal velmi radikální proměnu a skvěle dostává klasickému heslu, že „právníkům se prostě nedá věřit“. Carlitovi, Ala Pacina jsem pomalu stárnoucího gangstera věřil do poslední kapky krve, kterou musí na své cestě prolít. Snad tedy ještě menší výtka k absenci větší dávky „DePalmovského násilí“, kterou však vynahrazuje přestřelka na eskalátorech, a každý můžeme jít svou vlastní cestou (17.09.2005)