Obřad

Chtěla jsem se zdržet komentáře, nejsem dostatečně fundovaná v oboru, ale přesto si pár slov nakonec nebo na začátek?neodpustím. Z pozice strachu, jak nám byl film naservírován, nemůžu popřít nic z toho, o čem se zde jednalo. Jako totální laik v naboženských praktikách pozoruju stejně ujetou tendenci znázorňovat ďábla jako hnusáka, jenž kleje, je metamorfózní, má odporné nehty a přeje všemožným zvrhlostem, jako si představovat srandovního nafouklého ufouna v zeleném s tykadlama. Obojí je hluboce zakořeněné a není síly, spíš ochoty nějak to změnit. Proč taky, když propaganda funguje jak má a vše se děje ve prospěch něčí vyšší mocnosti. Já si teda víc než cokoli jiného představuji démona i samotného satana jako nádhernou přitažlivou bytost s těmi nejlepšími úmysly. Každopádně jsem chytřejší o význam slova exorcismus. (30.12.2012)

Rozhodnutí v ďábla nevěřit neznamená, že ďábel neexistuje. Plamínek víry dříme v každém z nás (i když podle reakcí z kina začínám malinko pochybovat). Mikael Hafström zvolil zvolna plynoucí rozjezd a nenásilné vtažení do děje. Zlom nastává v okamžiku setkání Michaela Kovaka (jež je skeptický ke všemu nadpřirozenému – všechno má přece logické, čistě vědecké vysvětlení) a otce Lucase (nezdolného a též velmi neortodoxního exorcistu). Jedinečný A. Hopkins, který svým vnitřním nábojem, civilním projevem, a také s veškerou svou urputností využívá naplno postavy kněze, pro něhož je střet s bestiemi pekel každodenní hostií. Např. emočně vypjatá scéna náhlého skonu těhotné Rosarie, kdy zlomený otec Lucas prohrává svůj boj se zlem, nebo závěrečné vymítání démona Baala s tváří A. Hopkinse nenechá nikoho na pochybách o věrohodnosti jeho prožitků. K tomu připočtěme přitažlivé lokace, jako neustále bdělí Vatikán a hříšný Řím s jeho tajuplnými uličkami – povětšinou deštěm zkrápějícími, skrytými zákoutími a množstvím toulajících se čičinek, pro něž je Věčné město tím pravým rájem. (21.03.2011)

Obřad je tím typem filmu, který vás nijak nedostane, ale ani neurazí. Má slušný příběh, který se příjemně pomalu rozvíjí, což je občas nuda, ale na druhou stranu mu to dodává zdání věrohodnosti. Nijak přemrštěně fantasticky nevypadají ani scény vymítání a to díky umírněnému použití speciálních efektů, jejichž nadužití většinou totálně srazí atmosféru. Dalším kladem je Anthony Hopkins, na němž je vidět, že si na stará kolena chce herectví užít a umí si najít něco k hraní na téměř každé postavě. Tím ale výčet kladů končí, protože po shlédnutí mi přišlo, že je film až příliš obyčejný a že by se od slibného námětu dalo očekávat něco víc. Udivilo mě i obsazení herce Rutgera Hauera, který je charismatický herec a tak jsem čekal, že bude nějak výrazněji vstupovat do děje, ale ono nic. Prostě tam jenom je a řekl bych že nejen úplně zbytečně, ale i na překážku. (04.10.2011)

Toho vymítání mohlo být víc, ale to je asi tak nejzásadnější výtka k hororu, který jako jeden z mála svého druhu předložil nepopiratelný civilní rozměr a bude to asi tím, že je natočený podle skutečných událostí. Přestože jsem ho sledoval pozdě v noci mě nic neposedlo a nijak jsem se nevyděsil. Jsem zkrátka hodně otrlý divák na kterého asi nic neplatí. Vše začíná, když mladý kněz pochybující o své víře v Boha a v nadpřirozené síly odjíždí do Říma na zkušenou, kde po absolvování kursu exorcizmu se hned na to seznamuje s otcem představeným Lucasem, který má vymítání v malíčku a je znám pro své neortodoxní metody a jehož příchod na scénu rozvíří stojaté hladiny nadpřirozena. Ano, jakmile se charismatický Hopkins zjeví na scéně, film hned dostane jiný rozměr a z ploché nudy vklouzne do působivého víru vymítání těhotné dívky znásilněné vlastním otcem a posedlé démonem. Strašení je to poměrně velmi příjemné, ale jestli je i věrohodné, to už si musí každý posoudit sám. Přesto kontrast mezi Hopkinsem a Colinem O´Donoghuem zdárně funguje, protože bez kvalitních hereckých výkonů se takový film, jako je tento, nemůže obejít. Pak přijdou na řadu i originální prvky a Zlo vstoupí do samotného Hopkinse, ale to at se na mě pánové tvůrci nezlobí, to už příliš věrohodné nebylo, ale nezajímavé také ne. Režijně to bylo provedené pěkně, kamera vzorně vše působivě snímala a hudba mocně strašidelně hřímala. Rovněž dvojka Hopkins a Donoghue byla bezvadná. Až mě tady ze psaní mnoha komentářů něco v budoucnu posedne, určitě si na vymítání zavolám tyhle dva. 60% (15.11.2011)

Nedá sa uprieť snaha o vytvorenie niečo iného, ako sme doteraz poznali. Inšpirovaný skutočnou udalosťou sa tvorcovia pustili do tajomného príbehu, ktorý však funguje len občas. Mám problém zo záverom, na druhej strane oceňujem stret skeptického mladého kňaza s duchovnou rétorikou v otázkach exorcizmu. (25.08.2012)