Kostka 2 - Hyperkrychle

Jednička byla tak jednoduchá, až se mi to líbilo. Dvojka je tak složitá, až se mi to taky líbí. Ta nesmyslná překombinovanost musí štvát každého, ale mě to přišlo docela... legrační. Mnohem víc mi vadil prapodivný nástup herců. Hlavní hrdinka mi jakž takž sympatcká byla, ale ostatní herci už byli horší. Přesto dám nechutně vysoké hodnocení, protože styl tohohle filmu se mi líbil. (12.12.2009)

Tenhle díl jsem viděl ze série Kostek uplne první a musím říct, že když to dávali na tom HBO vtý době tak mě to docela zaujalo, ale po shlednutí prvního dílu a po dalším shlednutí tohoto musím říct, že tohle se vážně nepovedlo.. absurdnost.. místama zajímavé, ale ten konec prostě zkazily.. místama to připomína tu japonskou sračku Ring.. (10.06.2013)

Ani "Kostka" není bůhvíjaký šlágr, ale přece jen jde o napínavou podívanou založenou na zajímavém nápadu. Její pokračování tenhle nápad rozvíjí hodně nešťastným způsobem. To nejlepší z jedničky - různé sofistikované pasti a likvidace "vězňů" jejich pomocí - tu chybí, nahradily je prapodivné a nelogické změny fizikálních zákonů a pouťové digitální triky, které dnes stěží někoho ohromí. Příběh prakticky neexistuje, nudná scéna střídá ještě nudnější, aktéři se potácejí z jedné místnosti do druhé a vedou zmatené rozhovory, které spějí od nikud nikam, ostatně jako celý film, korunovaný závěrem, který svou nesmyslností předčí celý předchozí děj. Z mého pohledu je celá tahle hyperkravina blábol nemající hlavu ani patu a její sledování naprostá ztráta času. (28.08.2008)

Tak předně nejde o pokračování Kostky. Společná je jen kostka, která má ale naprosto jiné vlastnosti. Takže jestli čekáte na vysvětlení "jedničky" tak jako já, jen ztratíte čas. Za další nejde moc o horor, ale o nejšílenější sci-fi, jakou jsem snad viděl (pardon, asi tak na stejno s matrixem). Výhodou je, že celý film má i závěr, takže aspoň částečně pochopíte, o co šlo; po fyzikální stránce si myslím, že to je nesmysl, ale to je jen názor, třeba ho po pár letech studia fyziky změním :) (23.09.2008)

Obšlehnutá jednička (schéma, postavy) bez její atmosféry (bíle nasvícené kostky nepůsobí tak tísnivě a ani to celé není tak dusné, klaustrofobické a fyzické), ale s haluzovějšími pastmi, převážně mizernými počítačovými triky a s částečně vysvětlující koncovkou, která podle mě zklame víc, než nic nevysvětlující konec jedničky. Děj nenudí, postavy neiritují a kameraman se i v drasticky omezeném prostoru sympaticky snaží, takže i když už to nemá ten moment překvapení a ani podobně silnou scénu jako byl minule průlez kostkou se zvukově aktivovanou pastí, o ztrátu času nejde. (09.05.2012)