Texaský masakr motorovou pilou 2

První díl Texasu co jsem viděl, pravda neviděl jsem ho tenkrát celý, ale byl jsem připosrán strachy, dávaly ho tuším na Nově. Když jsem to viděl nedávno tak jsem si řekl, to myslel Hooper vážně? Ona to vskutku sračka je. Nemá to žádnou atmosféru prvního dílu, zábavné scény jsou silně nezábavné. A plno scén tu je strašně zbytečně přitažené za vlasy. Naneštěstí tu je i pár výborných scén jako třeba rozhovor kráska vs. šílenec. Ale jinak je to spíše průser. Jednou to stačilo. (11.12.2011)

Se mi líbí jak všichni hážou špínu na Texas Chainsaw 3D(2013) s plnou hubou keců o tom jakéže to není degradování původních filmů a Hooperova odkazu a přitom hned tahle hooperova dvojka je srašná šulinovina. Vyzdvihnul bych saviniho masky, triky, dekorace, rekvizity ale jinak je to uřvaná a hlavně nudná pakárna která mi prostě nefungovala ani když jem už po pěti minutách pochopil, že to je nutné vnímat z nadhledem a zcela rezignoval na očekávání jedničkovské atmosféry.... U třidéčkovského chainsawu jsem se aspoň bavil. (11.11.2014)

Tenhle druhý texasský masakr od Hoopera je jednoznačně pohřben prvním dílem. První díl je nepřekonatelný kult. Remake a prequel jsou v pohodě, ale už je to moderní škola, která nikdy nebude tak fungovat jako původní jednička z 1974. Pak tam máme pár odpadů, které dělají původní verzi ostudu. Ale tohle? Znova od Hoopera? Bohužel jsem tuhle verzi viděl až jako poslední. A smůla prostě je, že každý, kdo dřív vidí první díl, pořád třeba jen podvědomě srovnává při sledování tohle s původní verzí. A to prostě nejde. Tenhle film je prostě něco jako filmy od TROMY, to jsem si nakonec uvědomil a nechal jsem ho plynout. Je to prostě neskutečná šílenost, demence, řev, hlášky, zamilovanej Leatherface, maso, krev, Denis Hooper, jekot, řev, hlášky ... a tak pořád dokola. Některý horrorový momenty jsou NESKUTEČNĚ silný, což mě opravdu mrzelo, když je režisér za pár minut pohřbil nějakou vylízanou scénou nebo neskutečnou hláškou ... Chvílemi se to tváří vážně a surově, chvíli jako komedie, chvíli jako parodie sebe sama ... Prostě totální šílenost, výbornej úlet, ale musí člověk úplně zapomenout, že kouká na dílo tvůrce jedničky ... Asi dvakrát jsem se dokonce dost lekl a to se mi fakt už roky u filmů nestává ... Tady to zafungovalo. Některý hlášky jsou naprosto ... nebo mohly by být ... kultovní, hlavně dědkovo srovnávání sexu s pilou "sex vs saw" ... Jo a konečně jsem se dozvěděl, kolik bylo nejstaršímu dědovi z jedničky let!! Ve dvojce čítal 136, ale pořád měl ruku rychlou a silnou ... No mazec ... (14.01.2008)

Během těch třinácti let mezi prvním a druhým dílem musel Tobe Hooper podstoupit lobotomii, jinak si to vysvětlit nedokážu. Vše, co z jedničky dělalo vynikající a silný zážitek, je u druhého dílu nahrazeno vydatnou porcí stupidity a trapnosti. Pár černohumorných hlášek bylo vtipných, dvě tři scény měly určitou atmosféru, ale to je jinak všechno. Uncut version je navíc ještě pekelně dlouhá. A ani ten Dennis Hopper nebyl žádná sláva. Chápal bych, kdyby tento film natočil někdo cizí, kdo se chce přiživit na úspěchu jedničky, ale jak tohle mohl vytvořit sám Hooper, to vážně nepobírám... (16.05.2009)

Jak navázat na nepřekonatelný kult? Prostě jít zcela jinou cestou. Navzdory umanutým fandům (a údajně i stejně nechápavému producentovi Menahemu Golanovi) Tobe Hooper přistoupil k výzvě udělat druhý "Texaský masakr" tak, že se na svůj průlomový film sice napojil dějově, ale stylově se vůči němu důsledně vymezil. Namísto drásavě sugestivního hororu s jasně polarizovanými stranami obětí a monster přišel se splat-stickovou hysterickou satirou 80. let, dobového konzumerismu i kanibalizujícího kapitalismu a také amerických ctností v čele s rodinou, coby základem státu, malými podnikateli, kteří pilně dřou na svém, poctivou prací, jež přináší ovoce, a dokonce i westernovými šerify zosobňujícími vše správné. Již úvodní sekvence naznačuje jednak posun stylu, ale především také doby, kterou právě Hooper zachycuje a glosuje. Namísto idealistických hippies zde máme frackovité osmdesátkové křupany, kteří svým chováním mají blíže přízemně bestiálním monstrům z prvního filmu. v souladu s tím, pak také Leatherface a jeho rodinka musejí náležitě přitlačit na pilu, a to nejen doslovně. Ústředním motivem filmu je šílenství, které nepředstavuje propad do hlubin oproti rozumu a soudnosti reality, ale naopak zastřešující princip osmdesátkové americké společnosti. Jedinou alespoň zdánlivě příčetnou postavou - uprostřed jalových maloměstských buranů, afektovaných teenagerů, obsesivních strážců zákona dychtících po pomstě i kanibalských degenerátů - je hlavní hrdinka, která ale právě postupem času sama, tváří v tvář (a to i doslova v geniální scéně ze spižírny) prožitým hrůzám, směřuje do náručí blaženého šílenství zdejších tančících dervišů s motorovými pilami. Hooper opět bravurně inscenuje kakofonii hysterie, utrpení, děsu a zvrácených požitků, byť tentokrát jinými prostředky. Zatímco v jedničce se obešel s uzavřeným malým prostorem, vychýlenými úhly kamery, impresivní montáží a až industriální zvukovou stopou, tentokrát vytváří nejen co do prostoru děje, ale i dramaturgického konceptu pompézní pouťový dům hrůzy rozprostřený do obřího labyrintu plného morbidně vyšinutých panoptikálních výjevů, kde se lidské ostatky mění na veteš a jehož stěnami rezonuje hrdelní řev zvrácenosti a děsu, jenž vystřídal hardrock dunící v první půlce filmu z rádia. (21.12.2014)