Americký zločin

Naprosto odporný film, který je zcela záměrně natočený tak, aby v divákovi vyvolal explozi negativních pocitů. Těm vévodí nejprve soucit, a poté, až pohár trpělivosti přeteče, což v mém případě bylo hodně rychle, dominuje zloba, totální znepokojení, pohoršení a touha po odplatě v různých podobách, kopačkou do rypáku počínaje. Prostě hnus. Vyobrazení lidského odpadu v podobě neuvěřitelného příběhu podle skutečné události. Takhle mě nenasralo ani Eden Lake. Nedoporučuju slabším povahám, cholerikům, vlastně nikomu. Snad jen těm, kteří si chtějí zkur*it den. (04.11.2013)

V posledním období jsem shlédl tématicky velmi podobné snímky. Jihokorejský Dogani (2011), Belgický De Behandeling (2014) a trochu paradoxně nejstarší z nich, právě tento An American Crime z roku 2007. Všechny snímky zpracovávají jedno společné, velmi citlivé, téma. Týrání, zanedbávání a zneužívání dětí. Každý z nich pochází z jiného státu a každý z nich je krutým majstrštykem, kdy se odděluje prostá "exploatace", od dramatu popisující ve dvou případech skutečné události (tento a Dogani), kdy filmy netlačí na pilu pro samoúčelné traumatizování diváka, ale kdy samy tyto snímky jsou traumatem a traumatizujícím materiálem toho NEJOTŘESNĚJŠÍHO KALIBRU, místo napětí nám vhánějí "knedlík do krku", povařují krev v žilách, znechucují ke zvracení nikoliv zobrazeným materiálem, ale popisem skutečností a jevů, které působí na diváka až příliš realisticky na to, aby si je nějakým způsobem užil - pokud sám divák není chorým pedofilem! Proč na tyto snímky koukat je jednoznačné. Silné sociální, psychologické a sociologické varování diváka, který netuší, že tyto strašlivé, hnusné, kruté a odporné věci se mohou dít vedle u sousedů nebo ve škole či školce jeho dítěte ... A "příklady táhnou", historie dokazuje ... :-((( Americký zločin je krutým, těžce znepokojivým filmem o týrání mladičké dívky v rodině jedné neustále vyhulující pixly, která se stala obětí sama svého života, nechala si napráskat harantů a v opojení kodeinových kapek pak svoji beznaděj a vztek namířila proti krásné mladé dívce, která ji byla (rovněž nezodpovědnou) rodinou svěřena na hlídání ... Film nemusí vsázet na přímé zobrazování násilí, jako komerční exploitations flicky typu Srpski Film (2010) apod. On je přímou výpovědí, u které se musí dělat mdlo každému zdravému člověku, stejně jako všem přísedícím u soudu v roce 1966... Je zajímavé, že tři snímky se společným tématem jdou zpracovat každý dimetrálně odlišnou formou a KAŽDÝ je špičkovou filmovou výpovědí působící divákovi stejnou bolest, jako obětem v nich uvedených ... Bděte lidi kolem sebe a nenechávejte násilí na nevinných bez povšinutí !! (30.07.2014)

Slabé čtyři. Je moc "fajn", že je vše podle skutečné události, a že Baniszewskiová byla skutečné mostrum (strýček Google skrývá vskutku nesympatické fotografie této dámy), ale já jsem měl se snímkem problémy. Celkovému zpracování, tj. režii, střihu apod. nemám co vytknout, jen mě zarážely ty postavy a jejich chování. Mělo by být spíše k duhu hodnocení, že všechno to děsivé se skutečně odehrálo, nicméně já jsem celkovou autetičnost jaksi nepobral. Takové zločiny proti lidství není lehké jen tak akceptovat, a to nejsem žádná citlivka. S mírným odstupem třebas Americký zločin uvidím v jiném světle, ale nyní je v mých očích "jen" působivým dramatem s výbornou Ellen Page a Catherine Keener. Jsem poučen, událost je to šokující, ale věrohodnost jsem režisérovi nespolknul. Proč - když je to true story - to mi někdo vysvětlete... (20.06.2010)

Celý tenhle Zločin si mě u sebe držel už od začátku opravdu podmanivou atmosférou, později přerůstající do brutálních rozměrů i intenzit. Samotné zpracování stačí na pět hvězdiček, čím mě ale filmek vážně dostal, je jedna scéna před koncem, kdy mě prostě po páteři přeběhla tlupa ledových trpaslíků a já věděl, že koukám na něco, co se jen tak netočí. Úžasně tísnivě natočené dílo. (08.06.2009)

Tomuhle typu filmů říkám "nasrávačky". Kdykoliv sleduju nějaké zjevné bezpráví, kdy je lidská bytost ponižována (může to být i zvíře), krutě týrána a nenachází zastání, mám chuť skočit po hlavě do obrazovky a tam na druhé straně všechny surové hajzly skopat a seřezat na jednu vzlykající, o milost žadonící hromádku... a na tu naflusat (toto gesto pohrdání by bylo pravděpodobně poněkud devalvováno, až by mi kemr zůstal bimbat v prodlužující se slině na bradě). Jenže se nejmenuju Samara, neumím prolézat televizí a tak mi nezbývá, než bezmocně zatínat pěsti, drtit mezi zuby nadávky a utěšovat se, že je to jen film... což v tomhle případě nepomohlo, vzhledem k nálepce "podle skutečné události". Mohlo to být přibarvené, ale základní fakta zůstávají a k pocitu hrůzy naprosto stačí. Můj obvyklý cynismus včera večer dostal kopanec přímo na solar kozus, po dlouhé době jsem zas u nějakého filmu brečela jak čuramedánská plačka. 85% (05.02.2012)