Noc oživlých mrtvol

Nemůžu posuzovat jedničku z roku 1968,protože jsem ji neviděl.Tento remake byl docela dobrý,masky ušly,někdy byly na svou dobu(90.léta) i hodně reálné,ale co pokulhávalo,byl samozřejmě příběh,který byl celkem taková rutina.Moc mě nenadchnul,triky taky nic moc.Stačilo mi to asi jednou vidět a už se k tomu asi nebudu vracet.Hodnocení:65%. (10.11.2013)

"Jsou jako my. A my jsme jako oni." První a převážná část filmu mě příliš nezaujala, pomalé, především ve stylu "Musíme se zabednit a pan Cooper je (i scénáristicky nevěrohodný) idiot, co zase provede..." Vše přejde k lepšímu až když se na scéně objeví procitnuvší dcerka. Největším kladem filmu jsou určitě masky a proměna hlavní představitelky v "lady s puškou". Za první část **, za konec ****. Celkově přijatelná podívaná, která ovšem příliš nepřekvapí. (02.05.2004)

Originál jsem neviděl, ale tohle jako remake není vůbec marné. Moc se mi to líbilo, přestože jsem filmu v úvodních minutách moc nevěřil. Přece jen prvotní útok zombie na hřbitově nevypadal moc povedeně. V dnešní době jsme zvyklí na trošku lepší makeup. Jakmile ovšem přichází na scénu Tony Todd film neskutečně oživí. Závěr stojí za zamyšlení, kdo je vlastně větší zrůda. Tom Savini prokázal úctu k materiálu. (15.11.2010)

Líné mrtvoly opět útočí a pokud nestihnete odejít, než rychlostí deset metrů za šest dní přešourají váš dvorek, pravděpodobně sežerou i vás. Takhle nějak to dopadá, když se dosavadní trikař/maskér rozhodne natočit film. Můžeme mu děkovat alespoň za věrnost žánru, který ho takzvaně udělal, nicméně situaci to příliš nezachraňuje. Zatímco původní Noc oživlých mrtvol mi přijde pouze poněkud vyčpělá, Saviniho pokus o vstup do hororové síně slávy zůstává ve fázi zapomenutelného béčka. Sice se mu podařilo dodat trochu humoru a místy okatě gumové triky, ale jinak nemá co nabídnout. S vyjímkou Tonyho Todda (vstoupí na scénu s hákem v ruce - okamžitě jsem se jal kontrolovat, zda Candyman skutečně vznikl až po tomhle filmu) nestojí herci za řeč a postavy se chovají typicky hororově (rozuměj - jako kreténi). Závěr s doslovnou kritikou lidského zvířecího chování je směšnou variací na starší Romerova díla. Největším problémem Saviniho filmu je ovšem fakt, že je zhola zbytečný - od originálu se příliš neliší příběhem ani provedením, není krvavější ani napínavější, nemá skoro žádnou atmosféru. Hudba je strašná. V hlavě utkví snad jen zarytým fanouškům zombie subžánru. (08.02.2012)

„Počujte, Cooper, poznám vás len pár minút, ale už viem, že vás nemám rád. A myslím, že ani vy mňa. Tak si aspoň navzájom neprekážajme, áno?“ Je to zrežírované tak dobre, že som ochotne prehliadol i tých pár logických nedostatkov, ktoré to malo (prečo sa nikto v zombíčinách nešplhá na strechu?). Ako hovorí stará legenda, kultový maskér Tom Savini, dobrý kamarát Georgea A. Romera, mal pôvodne v jeho NOCI ŽIVÝCH MŔTVYCH robiť masky. Ale povolali ho do „vietnamskej vojny“. Keď sa vrátil, robil Romerovi masky aspoň pre voľné pokračovanie (ÚSVIT MŔTVYCH)... a v roku 1990 si parádne zrežíroval remake samotnej čierno-bielej NOCI ŽIVÝCH MŔTVYCH, jedného z najlepších hororov vôbec. Urobil to bohovsky, je to krásne farebné, no nie je to „otrocký scéna po scéne prepis“ (ako sú dnes PSYCHO alebo KARANTÉNA). Naopak, ide si to (v rámci možností) vlastnou cestou a je to predsa len troška o niečom inom, ako Romero. Ďalším výrazným plusom je geniálny Tony Todd; vždy je super, ak sú strany vyrovnané a hoci sú zombíkov desiatky, jeden dvojmetrový chladnokrvný Todd s brokovnicou vyrovnáva skóre, tak dobre, až by jeden povedal, že to skončí dobre. (11.01.2011)