Zpráva o Europě

Na půl cesty k geniálnímu Sunshine. Obrazově si to poradilo s nízkým rozpočtem důstojně, ale ne moc zajímavě. Následování základního schématu tomu ale nesluší mnohem víc. Nutné zabití člena posádky na každé zastávce má nulový efekt, protože nikoho z ní nepoznáme a neutvoříme si k němu základní vztah. Nějaká naléhavost mise chybí, jde prostě o nepodařenou vědeckou expedici. Není to špatné, ale konkurence je moc velká. (13.09.2013)

Nečekaný a nenápadný kandidát na sci-fi roku. Ta dokumentární forma kterou je film zpracován nemusí každému sednout, ale já se čas od času vedle vesmírných stříleček klidně kouknu i na něco realistického a přemýšlivého pokud to má hlavu a patu a to tenhle film teda sakra má! Kdepak Elysium to mě spíš zklamalo (i když koule má) Gravitace je spíš vizuální orgasmus než něco hlubšího. No když to po všech stránkách porovnám tak tohle dílo je zhruba kvalitativně nastejno, ale zajímavěji zpracováno. Za mě 80% (25.11.2013)

Velmi příjemné překvapení držící se hesla "za málo peněz hodně muziky". Ta muzika je ale žánru komorní sci-fi, která si bere inspiraci tu z Vesmírné Odysey, tu ze Sunshine, ale nezdobí ji monumentální scény, ale především atmosféra a herecké výkony. Nedejte se odradit tím, že je to "found footage" - forma dokumentu, mapujícího osud expedice Europa One, včetně komentářů řídícího personálu na Zemi, je využívána velmi zručně. Film je především oslavou průzkumnického a badatelského nadšení určité části lidstva, které reprezentuje celkem rozmanitá mezinárodní posádka. O klišé se tu mluvit dá i nedá - celkové ražení filmu je poměrně neotřelé, byť už tu pár podobných záležitostí bylo. A v jednotlivostech se může zmínit asi "jen" nenapravitelná tendence hrdinů zbytečně riskovat ve smyslu "pomalu nám dochází vzduch, tak se začneme hrabat ještě v tomhle zařízení" nebo "jsem o samotě venku z vesmírné lodi a jsem svědkem neznámého úkazu/projevu mimozemského života, tak ho půjdu prozkoumat pořádně zblízka". Po technické stránce film odpovídá žánru a rozpočtu, nabízí se přirovnání třeba k Moonu. Hudba od dvorního skladatele BSG taky není na škodu, i když ji (opět kvůli celkovému ražení snímku) moc slyšet není. Těch devadesát minut uteklo jako nic, a to jsem si je ještě prodloužil tím, že jsem se na některá místa díval víckrát. Ne z důvodu, že bych něčemu nerozuměl, jen jsem si chtěl užít, jak podrobnosti sedí, jak se kdo tváří atd. Takže asi chápete, že za mě je to spokojených 80%. (10.06.2014)

Mám velmi rád tyto klaustrofobické vesmírné thrillery. I proto na mě tento film vybafl jak zjevení, jelikož jsem o jeho existenci neměl do poslední chvíle ani tušení. S konečným výsledkem jsem víceméně spokojený, ačkoliv se rozhodně nejedná o žádný temný Horizont , tématem velmi podobnou Osmnáctku, ani Sluníčko. Europa zkrátka přirozeně vybízí k trochu vlažnějšímu přístupu a tak místo příznačných psychických kolapsů posádek, vidíme jen technické (nebo mechanické) poruchy na lodi a suché žvatlání nad nimi, a místo nekompromisních vzájemných vyvražďovaček, vědecké bádání po mikrobech. Thriller je to tedy jen velmi okrajový, kdy většinu stopáže posloucháme erudované rozbory, jak vyvrtat díru do ledu, kam plout s průzkumnou ponorkou, kde sebrat vzorek ledu a kolik vzduchu ještě chybí, aby se dalo bezpečně vrátit zpět. Neměl jsem s tím víceméně problém, zvláště když posádka umírala, i když ani ne tak díky cizímu měsíci, jako vlastní demenci. Bohužel, ze slibovaných mimozešťanů se dostavila jen permanentně svítící pupeční šňůra pod ledem a místo aby se děj primárně soustředil na to nejzajímavější, polovinu filmu zabíraly nesmyslné flashbacky na události, které občas zcela splývaly s aktuálním děním, takže se místo nějakého obdivu filmařiny a pokusu o trochu té náročnosti, dostavily jen apatické rozpaky a tlačení děje dopředu. Ovšem, vzhledem k tomu, že podobných filmů je jako šafránu a všechno to působilo tak nějak uvěřitelně (včetně efektů), pod 75% jít nemohu. (07.07.2013)

Jet na měsíc na dírky a jet na dírky na měsíc Jupitera může být setsakramentský rozdíl - už jen proto, že role ryba / rybář se můžou kdykoliv obrátit.. Nízký rozpočet a nedostatek imaginace nejen architekta schován za kouzelné slůvko minimalismus; dlouhou dobu děj nikam neposouvající dialogy a pár zbytečných úmrtí ukryto za nekonečnost lidské touhy poznat neznámé i za cenu sebeobětování. No jo, na to slyší kdekdo a vypadá to hluboce. Na místě Evropského vesmírného programu lhostejnosti bych však svolal další tiskovku a na ní se pozůstalým omluvil, že nedostatek představivosti o životě ve vesmíru zapříčinil smrt jejich blízkých.. Mám takový pocit, že po štvanici na Promethea vidí někteří fanoušci sci-fi zlato ve všem, co se jen trochu třpytí a já jim tímto upřímně přeji podobné reporty i z Io, Ganymedu a Callista. P.S.: Nyqvist vypadal, že několik nocí za sebou prosouložil s Lizbeth na kopírce v Milleniu.. (09.07.2013)