Soljaris

První filmová adaptace sci-fi románu Stanisława Lema Solaris, z níž pak vycházel při natáčení nejslavnější verze (z roku 1972) i režisér Andrej Tarkovskij, vznikla v podobě dvoudílné televizní inscenace pro SCTV v roce 1968. Veškerý děj se zde odehrává v prostorách kosmické lodi, kam přichází ovdovělý psycholog Kris Kelvin. Jeho úkolem je vyšetřit nedávnou sebevraždu lékaře, který stejně jako jeho kolegové z posádky, doktoři Snaut a Sartorius, oplýval podezřele nezvyklým chováním. Záhy na to se zde Kelvin setkává se svou ženou Hari, která před pár lety rovněž dobrovolně odešla ze světa a s níž v kosmickém prostředí po letech opět prožívá milostný románek. Vědecké okolnosti naznačují, že přítomnost Hari je ve skutečnosti úkazem nadpozemských rozměrů záhadné planety se schopností oživovat a zhmotňovat návštěvníkům jejich dávné vzpomínky. Kelvin je odhodlán opustit Solaris a začít žít se svou ztracenou a znovunalezenou ženou, jeho kolegové mu však naznačují, že odchod z planety může mít pro Hari coby mimozemskou bytost tragické následky... Autor předlohy S. Lem nebyl s touto adaptací spokojen, protože, jak sám prohlásil, jeho cílem nebylo psát o lásce a erotice ve vesmíru, na kterou se tvůrci inscenace zaměřili a vedle toho značně omezili filozofické aspekty díla. (Willy Kufalt)